𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

L. Drogy v oběhu

flash back

„Hele kdy má asi Max odjet, nevíš?" zeptala jsem se po tom, co už jsme byli docela uklidnění.

„Nevím zkusím to zjistit od Calina, ale hlavně co jsem chtěl říct, že o tom budem informovat kluky, protože tohle by mohl nakecat nejen tobě, ale i klukům nějakým způsobem"

---

Je to tady zase. Je ráno-jak nečekané. Vzbudila jsem se vedle té velké chrápající bytosti. Ostatní tu na tom nejsou o moc líp.

Vzbudila jsem se podle mě brzo, chtěla jsem ještě usnout ale nešlo to. Měla jsem divnou náladu a pocit nebo strach z něčeho co se stane. Takový hrozně divný pocit, nepopsatelný. Kdybych o tom někomu řekla tak si o mě pomyslí, že jsem úplně mimo, ale tohle se mi nestává často. Naposled ten den, kdy se to stalo s Maxem.

Takhle jsem nad tím dokázala přemýšlet snad hodinu, dokud mě něčí dlaň nepraštila do nosu. Jasně že Dominikova, kdyby neměl tak dlouhý... ruce, tak se to nestane.

Raději jsem vstala abych neschytala další "ránu" do obličeje a raději jsem se šla zkulturnit do koupelny.

Po tom, co jsem vypadala alespoň trochu jako člověk jsem se vydala po opravdu dlouhé době do mé šatny v mém starém pokoji, kde jsem strávila můj pobyt od první chvíle mé existence tady. Poměrně dost mě překvapila ale existence osoby, která právě obývala můj pokoj.

To. Snad. Ne.

Dámy a pánové, můj pokoj osídlil Max. Kdyby mi aspoň kluci řekli předem, že si mám vyklidit nějaké věci, které tu mám schované.

Vykašlala jsem se na něj a raději se vydala do šatny, protože zaprvé už jsem u Dominika neměla žádné čisté prádlo, zadruhé potřebuju mikiny a kalhoty, i když jsem teda polovinu času nosila jen jeho mikiny, tak jsem potřebovala i svoje. Popadla jsem několik kusů oblečení.

No až to uvidí Dominik kolik si toho k němu stěhuju, nedivila bych se, kdyby mě vyhodil a nebo by sám zdrhl raději bydlet k jednomu z kluků.

Co se nestalo, všechno mi popadalo hned po asi jednom metru, když jsem vyšla z šatny. Při mém štěstí byl vzbuzený už Max, takže jsem si právě přála propadnout se do země.

„Nepotřebuješ pomoct?" Takže pan starostlivý pokračuje ve hře? Okay.

„Ne děkuju, ale zvládnu to" právě se mi na tváři vytvořil ten nejvíc falešný úsměv, on to však nepoznal. Díkybohu za takového blbečka.

„Počkej já ti fakt chci pomoct, takže mě nech ti to vzít, kam s tím jdeš?" Hádej třikrát.

,,K Dominikovi, ale hlavně ho nevzbuď, divil by se co tam děláš zrovna ty" řekla jsem a on hned vzápětí na to řekl;

„A proč nespíš tady v pokoji? Jestli jde o mě tak bychom se tu nějak vešli, o to se neboj" Dělá si ze mě prdel?

,,No tak já jsem nevěděla že vůbec budeš v mém pokoji spát, a taky proč bych nemohla spát v pokoji mýho kluka a radši bych měla spát s cizím člověkem" Tak tohle nečekal.

„Cizím? Sis mě asi spletla, protože my dva si cizí určitě nejsme a to vím moc dobře" řekl odhodlaně.

„O co ti vlastně jde" zeptala jsem se ho s klidným hlasem, i když vevnitř jsem úplně v klidu nebyla.

„Tohle všechno dělám jen pro tvoje dobro, toť vše" teď zněl jako můj táta.

„Tak se starej o dobro někoho jiného, ale ne o to moje laskavě" řekla jsem mu do očí, když už jsme stáli v Dominikově pokoji, Max jen hodil oblečení na postel a odešel jak jinak než naštvaně a bez třísknutí dveří by se to neobešlo.