𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LXIX. Poslední šance

*pohled Dominika*

Odebral jsem se zpátky za ní, jenže už tam nebyla přítomna jen ona, ale i Tomášek. Hodil jsem na něj pohled jakože ať na chvíli vypadne, ale on to nepochopil.

Ježiši Tomášku...

,,Tome, můžeš na chvíli pryč, prosím?" pronesla Elis.

No hurá, konečně tu někdo pochopil můj pohled.

,,Jasně" řekl a hned se odebral pryč...

,,Elis" - ,,Domi" řekli jsme jednohlasně, jde na nás obou vidět jasná nervozita.

,,Dobře já začnu, pokud nevadí teda?" zeptám se, jako odpověď dostanu kývnutí hlavy na náznak, ať pokračuju.

,,Prvně chci říct, že tohle všechno co řeknu je pravda a myslím to upřímně. Elis, vím, že se občas chovám jak kokot, no možná vícekrát než jen občas, ale taky si uvědomuju že jsem to včera přepískl. Nechtěl jsem se toho dopustit, ale prostě se to stalo, promiň. Víš, taky jsem se hrozně bál ti říct, že tě opravdu miluju. Nelhal jsem, ani když jsem ti to včera řekl před spaním" celou dobu jsem se ji díval do očí a soustředil se na každičké slovo, co jsem vypustil z pusy.

*pohled Elis*

,,..nelhal jsem, ani když jsem ti to včera řekl před spaním" hltala jsem každé jeho slovo a stále nevěřila vlastním uším. Proč mi to neřekl dříve?

,,Domi moc si vážím toho, že si mi to řekl. Nevěděla jsem, jestli to cítíš stejně tak jako já k tobě, proto jsem ti to ani neuměla nějak říct, promiň" sklopila jsem pohled, jenže on mě jeho ukazováčkem chytl jemně za bradu a zvedl tak můj pohled k němu. Topila jsem se v jeho kaštánkových očích.

,,Elis, ještě jedna otázka..dala bys mi druhou šanci?" počkat jak druhou? Vždyť žádná první nebyla...

,,Druhou?"

,,Víš, chci zapomenout na to všechno co se stalo předtím.. ať už v kavárně, teď ty drogy, moje chování, prostě tohle je dávno za námi"

,,Dominiku ale tohle už je poslední šance, žádnou jinou už ode mě nedostaneš"

,,Nechci tě zklamat" vlepil mi polibek, který jsem prodloužila a užívala si tuhle chvíli...

,,Vážně ti přijdu nechutná?'' odtáhla jsem se od něj rychle.

,,Pokud narážíš na to, co jsem ti řekl tak ničemu z toho nevěř. Jsi krásná, co krásná, nádherná! Klidně bych ti věnoval tisíce pusinek na každou z tvých jizviček jen proto, aby ses cítila líp"

Miluju ho.

Chvíli jsem skenovala jeho obličej, a když se jeho oči setkaly s mými, zvedly se jak jemu, tak i mně koutky úst do mírného úsměvu.

„Co zíráš?" Dominik mě upozornil a já zvedla obočí.

„Já?" Hlas mi přeskočil a v tu chvíli jsem měla chuť se propadnout do země a už nikdy nevylézt. Jo, přesně v těch nejmíň vhodných situacích se mi to stane a zním jak lokomotiva.

Domča se usmál a zakýval hlavou. Zdrhám pryč.

---

„Můžu si dát něco dobrýho?" zeptala jsem se Dominika, ten si jen povzdechl. Nevím kolik je, ale asi dost pozdě. Stejnak mám hlad, to bych ostatně nebyla já.