𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LVIII. Nepotřebuju už nic

,,Co bys mi zrovna ty mohl udělat" překřížila jsem si ruce na prsou a čekala, co z něj zas vyleze.

,,By ses divila, kotě" poslal mi vzdušnou pusu a než jsem byla schopná slov, zmizel mi z dohledu.

,,Ty mě tak sereš" křikla jsem do okolí, které již obklopovala tma. Zaslechla jsem už jen tichý smích někde z dálky, pak už jsem se vydala do kavárny.

---

,,Vy jste pořád tady?" zeptala jsem se a u toho se falešně usmála.

,,Kde je?" zeptá se malá blondcka.

,,Kdo?" zeptám se, i když vím na koho se ptala.

,,Kdo asi ježiši, Domísek, kde je?" zapištěla jejím příšerným hlasem a samozřejmě nezapomněla protočit očima.

,,Odešel, asi o tebe už nemá zájem" uchechtla jsem se, ona se jen uraženě sebrala a vypadla společně s ostatníma, zůstal tu jen Petr a Pepa...

,,Tak já vás tu radši nechám, hrdličky" řekl Pepa mezitím co už mizel ve dveřích do skladu.

,,Elis, o tom co se stalo..nebudem o tom už mluvit jo? Ne že by mě nezajímalo proč jsi to udělala, ale nemám na to náladu" řekl a z jeho výrazu nešlo poznat jestli je naštvaný, nebo v pohodě.

,,Dobře a děkuju, že to nechceš řešit"

,,Jinak, nešlo si nevšimnout toho, jak si žárlila na Terezu" řekl a já jen nechápavě nadzvedla obočí.

,,Na koho?"

,,Terezu, to je ta, co tu lezla po Dominikovi"

,,Ehm a proč bych měla žárlit?" zasmála jsem se falešně a chtěla jsem se dostat z téhle nepříjemné situace.

,,Hele nesnaž se mi teď nakecat, že to není pravda, šlo to poznat, a pokud ostatní nejsou slepí tak to na tobě poznali taky" zakroutil nevěřícně hlavou.

,,Já nevím co na to říct Petře-" pomoc!! už jsem nevěděla jak se z toho vykroutit.

,,Mlč raději, to bude to nejlepší" pronesl naštvaně a žduchl mě do ramena a chtěl odejít.

,,Počkej a proč to teda řešíš Petře, nic se nestalo tak nevím proč tak vyvádíš najednou, jediný kdo by tu měl vyvádět jsem já, taky jsem nechala tu ženskou ráno na tebe šahat, a šahala jsem já po něm nebo Dominik na mě nějak? Ne, tak se zklidni nebo s tebou končím. Celej tenhle vztah začínal pohádkově, ale jak vidím tak jsem se asi spletla, nemá to cenu! Seš další žárlivý kretén jako Max! Teď už jen chybí abys mě-" nestihla jsem to ani doříct a to, co jsem chtěla vyslovit jsem právě ucítila na mé tváři...

„Takže todle máš za toho svýho Petříka!" prolítla mi v hlavě tato věta, kterou mi jednou večer řekl Max.

,,Jau" sykla jsem po něm. Štiplavá bolest na mé tváři se rozmisťovala po zbytku pravé strany mého obličeje.

Nebyla to taková ta obyčejná facka, tohle byla pořádná rána a podle jeho výrazu to i on poznal a uvědomil si, co udělal.

„No jasně, chudinku to bolí, teprv uvidíš, co tě bude bolet"

Další vzpomínka...Možná jsem těch facek od Maxe měla schytat více, abych se vzpamatovala.

,,A věř mi, že pokud se hodláš ke mně chovat takhle, tak jich schytáš více. Nějaké tvé emoční výlevy si nech pro kamarádky- pokud nějaké máš" zasmál se a zmizel ve dveřích od kavárny.