𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LXIV. Omámená

,,Teď nikam nepůjdeš" slyšela jsem jak řekl sladkým a zároveň provokativním hlasem Dominik, jehož práva ruka obklopovala mé levé zápěstí, a Radkova, která obklopovala to druhé.

Stáhli mě dolů tak, abych opět seděla na židli. Radek stisk povolil, takže jsem si hned ruku dala zpátky na klín, jenže Dominikovi, jakoby se mu líbilo jak mi silně drtí zápěstí.

,,A to jako proč" řeknu směrem k němu. On se jen zasměje a dál nic neřekl.

,,Budeš mít 10 minut. Ale pouze jedna osoba, takže se pořádně rozmysli" pronesl Calin, jehož pohled mě probodával už nějakou dobu. Mám mu říct něco v podobě jako;

"Promiň Calinku, sice mě po tom všem bolí brutálně celé tělo, ten pitomec vedle mě mi drtí zápěstí tak, že se mi snad za chvíli rozpadne na malé kostičky, to, že si mi to celé dal za vinu vlastně je v pořádku, a po tom všem si to jedním pitomým hovorem spravíš? Já sice nemám žádné lidi, se kterýma bych se nějak obzvlášť bavila, ale to ty asi nemůžeš říkat že, když máš plnou prdel kamarádíčků" jo, tak ta ironie by tam šla slyšet.

Musela jsem se uchechtnout nad moji myšlenkou, protože tak kreativní jsem snad ještě nikdy nebyla.

,,Něco k smíchu?" zeptal se Calin s kamenným výrazem v obličeji, který byl však ještě více k smíchu.

Pohledem jsem rychle přeletěla ostatní, kteří tu u toho zřejmě nuceně, museli být. Pozastavila jsem se u Pepy, který na mě hlavou kývl ať už nic nenamítám.

,,Jo Caline, ty si mi k smíchu, a zřejmě i ostatním. Že prý mužů zavolat komu chci?! To mi radši zaplať bungee jumping ale ať mi tu šňůru připevní rovnou okolo krku, za to co si mi udělal. Přemýšlej někdy" prskla jsem po něm naštvaně, on zřejmě nevěděl co odpovědět, a tak raději odešel.

,,Dobře ty" pronesl Dominik, a zároveň se na mě podíval s pohrávajícím úšklebkem.

,,A ty už mi dej taky pokoj Dominiku" vytrhla jsem svou levou ruku z jeho sevření a zmizela ve svém pokoji.

Hned jak jsem za sebou třískla dveřmi, tak jsem do nich ještě kopla nohou.

Potřebovala jsem ze sebe dostat vztek.

Stoupla jsem si před menší zrcadlo, kde jsem v odraze konečně zahlédla jak vypadám.

Jejda, teď už o sobě fakt mužů říct, že vypadám jak bezdomovec.

Sebrala jsem si všechny saky paky - no myslím tím mikinu, co si u mě nechal Pepa, a vydala se do koupelny.

Prošla jsem rychle chodbou, doslova jsem sprintovala jen abych se nestřetla s Calinem.

Když jsem došla do koupelny, vysvlékla jsem se a teď jsem až pořádně viděla všechny ty modřiny. Pohled jsem raději rychle odvrátila, a začala jsem si napouštět vanu.

Přeci jen si ji snad zasloužím, ne?

Prolezla jsem všechny kouty koupelny, jen abych našla třeba nějakou pěnu nebo bombu do vany, no samozřejmě jsem nic takového nenašla.

Místo toho jsem našla věci, na které jsem rozhodně narazit nechtěla.

Po chvilce byla vana napuštěná horkou vodou, proto jsem se sebe shodila župan, co se tu mimochodem válel na zemi, takže mám na sobě zřejmě pach nějaké slečny, co tu zavítala s někým z kluků.

Pomalu jsem se usadila na dno a natáhla se tak, že jsem měla pod vodou celé tělo kromě hlavy.

Nádherný pocit.