LIV. Zpátky do reality

245 14 1
                                    

,,Notak zlatíčko probuď se" třepe se mnou nějaká osoba ale takhle rozespale nedokážu rozeznat čí hlas to je.

,,Ještě mě nech spát Domčo" zamrmlala jsem a otočila se na druhý bok.

,,No konečně ses probrala, nevím o čem nebo o kom se ti zdálo ale za chvíli musíš do práce když už jsi praštila se školou a konečně se probrala"

Tak teď jsem se zvedla už opravdu rychlostí světla a začala jsem panikařit. Tohle je jen další z nočních můr.

„Elis zlato co se stalo?" řekla máma vyděšeně.

,,Mami prosím já se chcu vzbudit a nebýt v tomhle zlém snu" řekla jsem rozklepaným hlasem na mámu.

,,Co se ti zdálo že jsi taková zmatená?"

,,Mami prosím přestaň já se chci probudit vedle Dominika z tohodle snu, mám vás i přes to všechno co táta řekl ráda, ale nech mě jít prosím" schovala jsem se pod peřinu.

,,Zlato jsi v pořádku?" přistoupila blíž, stáhla ze mě peřinu a sáhla mi na čelo.

,,Celá hoříš, už mi řekneš co se sakra stalo" začal se ji taktéž klepat hlas.

,,Mami kolikátého je?"

,,Přesně nevím kolikátého, ale je začátek listopadu"

,,Mami přestaň si ze me dělat srandu prosím"

,,Elis ale já si srandu nedělám, co s tebou je, počkej donesu ti vodu a prášek, máš horečku" vstala z postele, kde ještě před chvílí seděla, a odešla z mého pokoje.

Mého pokoje?

Až teď mi došlo, kde se pořádně nacházím. Rozhodně nejsem u sebe doma, ale u rodičů v mém pokoji.

...Ale jestli mám z něčeho strach tak se bojím, že mě najednou máma probudí a budu zase v tom dětském pokoji a zjistím, že všechno tohle byl jenom sen...ale byl to krásnej sen...

,,Tak jsem tady a ty mi řekni, co se ti zdálo a o kom jsi to mluvila?"

,,Mami to bys mi nevěřila, ale věř mi, že tohle je pro mě noční můra v realitě, nic proti tobě ani tátovi ale-"

,,Prosím?" řekla zaskočeně a v tomhle jí i chápu. Použít slovo noční můra, když mě tu máma uklidňuje nebylo nejrozumnější.

,, jsem to nemyslela tak, jak to zřejmě vyznělo, ale teď se mi o tom nechce mluvit a prosím jestli bys mohla na chvíli odejít, já bych pak přišla" máma díkybohu kývla a odešla. Mně se hned po zabouchnutí dveří spustily slzy z očí.

Jestli jsem někdy mluvila o nočních můrách a o tom, že jedna z nich byla nejhorší, tak jsem se mýlila. Tohle je ta nejhorší z nich, jenže z téhle...z téhle se už neprobudím, což z těch ostatních šlo.

Říkala listopad, zajímavé. Doufala jsem, že uslyším něco jiného než název tohoto měsíce, kdy to všechno začalo. Pokud jste to stále nepochopili, tak už nevím jak to jinak vysvětlit. Vypadá to, že všechno co jsem doteď zažila-nebo spíš nezažila...byl jen další přihlouplý sen.

Něco mi tu však nehraje.

Jak se vlastně ty týdny, co jsem zažila ve vile, vlezly do jednoho snu? Však to není ani možné, vždyť ještě nedávno bylo září a teď je o dva měsíce později?

,,Elis už jsi v pohodě? Proč pláčeš?" vešla mi do pokoje opět mamka.

,,Ále, kvůli jedne blbosti" Blbosti? Elis zažila jsi krásné měsíce u kluků a říkáš tomu blbost? I když máš pravdu, však oni teď ani neví že existuješ...

,,Teda ona to úplně blbost není, ale teď uz musím jít" pomalu jsem se začala zvedat ale ona mě v tom zastavila.

,,Máš horečku, zapomeň že jdeš do kavárny" ukázala na mě přísně ale já tam potřebovala jít, vždy jsem se tam dokázala odreagovat.

,,Dobře no" odfrkla jsem a čekala až zase odejde.

,,Počkej ještě mami!" něco mě napadlo.

,,Proč jsem u vás vůbec?"

,,Ty si to nepamatuješ? Přivezl tě tu nějaký chlapec, nejdřív volal, že u vás vypadly pojistky a ty jsi zřejmě omdlela, od té doby tu jsi a ležíš nějakou dobu" kývla jsem, máma pochopila že to bylo vše a zase odešla. Takže proto byl ten sen tak dlouhý...a krásný...

Teď začíná hra o přežití s mámou. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, co jsem našla ve skříni, sebrala klíčky od tátova auta a vydala se na cestu zpátky. No, cestu zpátky si představuji jinak, ale takhle to jde taky.

---

Vidím ji! Myslím tím kavárnu a vypadá to, že je otevřená? Asi šéf.

Vystoupila jsem z auta a rychlejší chůzí jsem se vydala dovnitř. Když jsem vešla, hned jsem se porozhlídla, bylo tu poměrně dost lidí.

,,Je Elis konečně, už jsem myslel že mě tu ti lidi přizabijí" zasmál se onen známý hlas.

,,Elis?" dotkly se mě dvě ruce.

,,Pepo?" koukala jsem na něj jako na zjevení přesně tak, jako když jsem ho poprvé spatřila.

,,No zdravim, vypadáš jako bys mě rok neviděla"

,,No naopak jsem tě potkávala každý den" řekla jsem tišeji jenže on mě slyšel a nadzvedl obočí.

,,Myslíš tady v kavárně že?" díkybohu, že je jeho mozeček takový blbounký, že ho napadlo tohle.

,,Jojo, myslím tady" usmála jsem se a silně ho objala. Člověka, kterého jsem považovala za nejlepšího kámoše jsem aspoň neztratila. Jenže ztratila jsem tu nejcennější věc. Peníze? Ne. Lásku, a tu si znova jen tak nenajdu-

,,Ahoj lásko" počkat. Ihned se mi rozzářily oči po tom, co jsem slyšela osobu za mnou. Rychle jsem se otočila a objala osobu aniž bych se podívala, koho objímám. Byla jsem si zcela jistá, o koho jde. Když jsem se odtáhla tak jsem ztratila úsměv z tváře, protože tohle opravdu moje láska nebyla. Nějaký vztah mezi mnou a ním byl, ale ne milostný.

,,Taky tě rád vidím, tolik lásky jsem od tebe nečekal" řekl Petr a já se jen falešně usmála.

Takže to, co se odehrálo ve snu vlastně pravda nebyla. Nebo začátek možná, ale žádný únos se nekonal, ach jo.

Zním, jakobych si nevážila ničeho ani vlastního života, ale řekněte; kdo by nechtěl být unesen takovýma klukama a ještě k tomu zažít docela i hezkou lovestory...?

Co jsem komu udělala, že me život trestá takovým způsobem?

„Elis jak ti je? Nevypadáš nejlíp" řekl ustaraně Petr. Opravdu jsem na tom nebyla dobře. Jediné co vím je, že takhle nechci žít. Trochu nevím co teď očekávat od Petra, říkat mu to prostě nebudu, bude to znít směšně, ale po tom snu mu nevěřím, ani Pepovi.

Tolik toho dokáže jeden sen. Konec.

Dělám si srandu, takhle to skončit nenechám. Potřebuju zjistit co se ten den stalo přesně a taky mi tu ale pořád něco nesedí. Nejenom jedna věc, je tu toho více, co si potřebuju ujasnit, ale o tom už zase jindy...

•••

Já vím, nemělo to takhle dopadnout, ale musela sem to udělat :). Vůbec nejsem spoko s tím, jak je to napsané, nechtěla jsem to vydat, ale něco jsem přecijen musela dát ven. No nic, šťastný nový rok všem, snad nebude tenhle rok tak hroznej jak byl minulý, love you guys 💋. Vaše Tess. <33

𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂Kde žijí příběhy. Začni objevovat