LXII. Necítím svou tvář

239 15 4
                                    

,,Tak jinak, seber se a běž k sobě, chci tu s ní být na chvilku o samotě" pronesl a dal jasný důraz na konci věty. Já jsem se jen se strachem v očích podívala na Andyho, ten se na mě podíval s výrazem ve smyslu jako "promiň" a rozešel se dlouhou chodbou.

To zase dopadne, chovaj se ke mně jako k nějakému majetku, co jim patří.

,,Proč si ho tak hnusně vyhodil, Dominiku" štěkla jsem po něm. On nad tím pouze protlačil očima.

,,Mám pro tebe lepší zábavu, věř mi" řekl a otevřel svou dlaň, ve které se mu ukrýval už ubalený joint. Koukala jsem na tu věc, jako bych ji viděla poprvé, ale nebylo tomu tak.

,,Co na to tak koukáš, chci vidět co to s tebou udělá, třeba po tom už nebudeš tak odtažitá" uchechtl se. Možná to mělo nějaký důvod, Dominiku. Kdybys mě do toho opět nezatáhl, možná by to mělo jiné následky.

,,Ale jen pár potahů Dominiku, jestli nás tu někdo najde zhulené, tak jsem mrtvá!" křikla jsem po něm ale tišeji, aby nás neslyšel třeba Andy.

,,Já věděl že mi nebudeš odmlouvat" usmál se vítězně mezitím co vytahoval zapalovač z tepláků. Mělo by to cenu? Buď bys mi s něčím vyhrožoval a nakonec bys mě překecal, nebo bys to do mě dostal násilím...

Viděla jsem, jak si Dominik dával první potah a poté jeho ruku posunul tak, abych joint měla přesně mezi rty.

,,Tahej to do plic a neříkej nic kotě" Takhle to mezi námi kolovalo ještě nějakou dobu dokud...

,,Přinesu nám něco na papání ju?" zeptal se mě už dost zhulený Domča.

,,Juu a vem i něco na pití" udělala jsem na něj psí oči.

Po chvilce se vrátil s dvěma lahvema a skleničkama, které položil na stolek před náma. Točil se mi celej svět, ale byla jsem v krásné euforii.

,,A papání je kde?" řekl jsem smutně, až se mi chtělo brečet. Haló? Proč tak vyvádím kvůli jídlu.

,,Ajo, za chvilku donesu" řekl a začal se smát.

,,Já chcu teď!" řekla jsem a vytrhla mu už naplněnou skleničku vína, ale moc sem to nevychytala a obsah skleničky skončil na Dominikově mikině. Začala jsem se neskutečně smát, ale jak vidím tak nálady se nám prohodily. Dominik naštvaně vstal a odešel.

Po nějaké době se vrátil s tričkem v ruce a mikinu měl stále na sobě.

Já myslela že se šel převlíct.

Začal si sundávat mikinu a mně se zase naskytl pohled na jeho tělo...ach jo, proč se tu předemnou nepřevlíká někdo, kdo by nebyl tak sexy jako Dominik!!!

Moje oči doslova skenovaly jeho hruď plnou tetování, nebudu lhát, při představách co se mi honily hlavou jsem si mým nedopatřením zkousla ret.

,,Dominiku pohni nebo ti to tričko obleču sama" oops, slova, která měla zůstat jen v mé hlavě jsem vypustila z pusy...

,,A já si myslel že bys ho spíš chtěla sundat, dokážu si živě představit co se ti právě odehrává v hlavě" ušklíbl se a stále to zasrané tričko neměl na sobě.

,,No tak to se asi pleteš" pronesla jsem, on přistoupil ke mně tak, že jsem před obličejem měla jeho rozkrok, jelikož jsem stále seděla.

Rychle jsem se ale zvedla, jenže jsem nějak nedomyslela to, jaké následky to bude mít...

Naše těla byla nalepená na sobě, nebyla jsem schopná jediného slova, natož věty. Koukali jsme si navzájem do očí, on koukal do mých a já do těch jeho. Jakobych se vzpamatovala a uvědomila si co děláme, odstrčila jsem ho od sebe a odešla.

𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂Kde žijí příběhy. Začni objevovat