𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXIII. Shh

*pohled Elis*

Calin mě upevnil v objetí a já se zmohla jen pro pláč. Nešlo to zastavit, Calin i Dominik se mě snažili utěšit, za což jsem jim vděčná.

*pohled Dominika*

„Už je to v pohodě Elis..jsme tady pro tebe" pronesl jsem a pohladil ji po holých zádech, když se od ní Calin odtáhl.

„Chci jít domů.." pronesla potichu. „půjdeme" řekl jsem a vtiskl ji malinkou pusu do vlasů. Už to u nás považuje za domov nebo se jen zpletla?

Po chvilce jsem se od ní odtáhl, a koukl se jí do očí, měla je červené a zaslzené. Utřel jsem ji slzy, které ji stékaly po tváři, a lehce se na ní usmál. Nechci aby byla smutná, už je v bezpečí.

Zvedl jsem se z postele a posbíral její oblečení, aby se mohla obléct. Ležely tu roztrhané šaty a o ostatních věcech nemluvím. V tomhle by akorát nachladla, sundal jsem proto ze sebe mikinu, která by jí mohla být tak po kolena. Ona se na mě udiveně podívala, ale rozhodně jí v tom bude větší teplo než v šatech.

Vzal jsem mikinu, položil jsem to vedle ní na postel a čekal jestli se začne oblékat.

Seděla schoulená v klubíču a byla v úplném tranzu.

,,Emm chceš pomoct obléct, nebo?" zeptal jsem se nejistě, nevěděl jsem jak se k ní v téhle situaci chovat, jsem úplně mizerný v uklidňování lidí. Jen mi věnovala pohled, ale nic neřekla.

Nevím jak to mám chápat.

Sedl jsem si k ní na postel, popadl mikinu a chystal se jí obléknout ale něco mě zastavilo.. všiml jsem si, že měla na krku několik modřinek od toho jak ji líbal. A jedno i na prsu, chtěl jsem ji trochu posunou ruku, abych na to líp viděl, ale ucukla leknutím.

Přijde mi to odporný, většinou se takhle "značkujou" lidé v páru. Ale oni nejsou, je to kretén, kretén co se o tohle pokouší pořád. Pokaždé co ty modřinky uvidí, vzpomene si na to.

Hlavně to jen tak nezmizí.

„Hele Elis nech mě ti obléct tu mikinu ať můžeme jet, Calin nevypadá na to, že je úplně v pohodě" zašeptal jsem jí do ucha, protože už tu opravdu Calin netrpělivě pochodoval sem a tam.

Elis se ode mě odtáhla, neřešil jsem to. Chápu ji.

Vstala z postele,a zády ke mně si oblékla mikinu, pak popadla roztrhané šaty. Když byla oblečená, otočila se zpátky na mě.

„Můžeme jít?" zeptal jsem se opatrně.

Jen na mě kývla, podprsenku si vzala do ruku a my se potom vydali pryč z toho zpropadenýho pokoje.

Šel jsem před Elisou ona byla hned za mnou.Vlastně jsem ji vedl protože jsem ji držel za ruku. Calin už dávno odešel asi za klukama jim oznámit, že jedem. Show se bohužel musí zrušit.

Moje kroky směřovaly k východu, kde jsme se střetli s Pepou u baru. Ten se na nás divně podíval, spíš jeho pohled skenoval mě a naše spojené ruce.

„Jdeme domů" pronesl jsem, když jsme přili k baru, jen na mě hodili nechápavý pohled.

„Stalo se něco? Ještě je dost málo hodin" pronesl Pepa. Myslel jsem, že už to ví od Calina, ale asi ne.

„Já bych řekl že jo, koukni na ní" řekl barman s úšklebkem.

„Drž hubu" odpověděl jsem mu. Vím že to tak nemyslel, ale v tuhle chvíli opravdu na vtipy nemám náladu.

„Uklidni se Dominiku, co se stalo?" zeptal se Pepa naoplátku.

„Ten kretén chtěl znásilnit Elis!" vyjekl jsem naštvaně. Ani mě v tu chvíli nenapadlo, že by jí to mohlo vadit.

„Cože?" řekl vyděšeně Pepa, přišel k Elis a obejmul ji. Nevypadala moc šťastně, že jsem jim to řekl, ale jsem naštvaný a prostě mi to ujelo.

„Půjdeme" řekl jsem abych už Elis ušetřil těch pohledů všech okolo.

„Nemám jít taky?" zeptal se starostlivě Pepa.

„To je v pohodě, my to zvládneme" odpověděl jsem mu.

„Dobře" pronesl a podíval se smutně na Elis, nevěnovala mu pohled, vlastně nikomu, furt se kouká dolů.

---

*pohled Elis*

Je to už takových 15 minut co jedeme s Dominikem, Calinem, Radkem a Rejem domů a já jen sedím hrozně unavená s opřenou hlavou o okýnko auta.

Po chvilce ke mně promluvil Dominik:

„Promiň že jsem jim to řekl" pronesl což mě donutilo se na něj podívat. Jen jsem mykla rameny, ne že by mi to bylo jedno, ale prostě s nikým teď nechci mluvit, i když bych mu měla být vděčná za to, co pro mě dneska udělal.

„Ty se mnou nemluvíš?" zeptal se a koukl mi do očí.

Tenhle náš krátký oční kontakt jsem přerušila tím, že jsem se otočila zády, jsem utahaná.

„Promiň" pronesl jako by zato mohl, a obmotal svoji ruku kolem mého pasu. Cukla jsem sebou, ale na druhou stranu mi to bylo příjemné, dokud se na nás nepodíval Calin. Vypadal poměrně naštvaně, i když nechápu proč. Já však únavou upadla do říše snů.