𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXXIX. Jizvy

Ráno jsem se vzbudila vedle Dominika.

„Zajímavé, každé ráno se tu probouzím vedle někoho jinýho, kdo to bude zítra, Pepa?" ironicky jsem se zasmála a kupodivu jsem nevzbudila Domču.

Já jsem se tedy vyhrabala z postele a vydala se do koupelny, kde jsem se převlékla z pyžama do oblečení, které jsem měla na sobě včera.

Ještě jsem se podívala na mojí ruku než jsem odešla z koupelny, a ta modřina z toho jak mě držel ten týpek už není tak viditelná. Pak jsem se vydala dolů do kuchyně a doufala, že tam nepotkám opět a zas ty dva.

Šla jsem kolem obýváku, kde seděli kluci a povídali si, jen jsme se pozdravili a vypadalo to, že tu Calin není.

Pak už jsem si šla udělat snídani, dala jsem si tousty, když jsem je snědla hned jsem zamířila zpět do pokoje.

Dominik tu nebyl, žuchla jsem sebou do postele, a v mé chvilce nicnedělání, mě vyrušilo otevírání dveří.

„Ahoj Elis" řekl mi Dominik.

„Bré ráno" odpověděla jsem mu, on se na mě nějak podezřele culil.

„Nechceš s námi odpoledne jít na párty" zeptal se mě, docela se divím že jdou do klubu, když tam byli nedávno a byli ráno úplně zničení.

„Ne nepůjdu, zůstanu tady" odpověděla jsem mu, opravdu nechci chodit po tom incidentu někam mezi lidi, hlavně je mi jasný, že by tam byli další kluci co by měli nechutný narážky a na to já nejsem zvědavá, chci si pročistit hlavu.

„No tak to si to tu užij s Olivii a Calinem" uchechtl se a vydal se na odchod.

„Počkej!" zabránila jsem mu v jeho odchodu.

„Hm?" nechápavě se na mě díval.

„Půjdu moc ráda" uculila jsem se na něj tak jak on na mě když tu přišel.

Opravdu nehodlám poslouchat tu upištěnou blondýnu, proto radši půjdu s klukama.

---

Dojeli jsme k někomu na party, netuším u koho jsme ale to mi je možná i docela jedno.

S klukama jsme se vydali dovnitř, došli jsme k nějakému klukovi, Willy? Myslím že takhle se jmenoval.

Nebyl to rozhodně můj typ.

Po pěti minutách co tu poslouchám rozhovor mezi klukama, mi dojde, že jsem tu asi navíc, proto se rozhodnu dojít si pro nějaké pití.

„Vodu prosím" usměji se na nějaké kluka co tu je za minibarem.

„Vodu? Jako opravdu?" zasměje se.

Ty se mi smát nebudeš, brácho.

„Ano" řekla jsem poněkud podrážděné. Jen se na mě podíval s pozvednutým obočím a otočil se k pultu, kde mi nalil vodu.

„Děkuju" vytrhla jsem mu kelímek s vodou z ruky a rozešla se tu trochu podívat. Opřela jsem se o stěnu a koukala na hlouček lidi, kteří závodili o to kdo nejvíc vypije.

„Uh čau" řekl najednou někdo vedle mě.

„Víš jak si mě vylekal" řekla jsem a koukala na Calina stojícího vedle mě.

Neměl být náhodou doma?

„Promiň?" řekl takovým tím tónem, který jsem slyšet nechtěla.

„Nevěděl jsem, že seš typ holky, která se chodí i bavit" řekl a s úšklebkem na rtech si mě přejel od hlavy až k patě.

Jak drzé.