LIII. Polibek na rozloučenou

252 12 3
                                    

,,Hele potřebuju názor na text co jsem včera dopsal"

,,Dobrý já pak přijdu" odbyl ho Dominik ale Calin pokračoval.

,,No já myslel spíš Elis, nepodívala by ses na to?"

,,Dobře tak já se tam za chvíli stavím" Calin kývl a odešel.

---

Jak jsem slíbila, tak jdu za Calinem. Nevím proč zrovna po mně chtěl názor, ale aspoň ten text uvidím jako první z mála.

Jdu za Calinem do pokoje s tím, že si sem jistá že tam bude. No, jediný co tam bylo tak je bordel, a on nikde.

,,Hledáš něco?" dotkne se mě něčí ruka a poklepe na moje rameno, já lehce nadskočím, ale podle hlasu poznám, že jde o osobu kterou jsem hledala.

,,Jo no říkal si že mi chceš ukázat text k tý písničce tak jsem tady" řekla jsem nejistě.

,,Ajo promiň, mám to nechané dole v obýváku tak pojď" pronesl a oba jsme se vydali dolů...

,,Pak chci od tebe slyšet upřímnou reakci a názor" řekl když mi podával papír do ruky. Já se pohodlně usadila na gauč a soustředěně si začala číst jednotlivé řádky.

Ukaž mi prosím tě cestu zpátky

Jak odemčít, když jsem vyměnil zámky

V krvi mi proudí drogy a pár piv

Ať na tobě svítí diamanty

Neumývej mou suchou krev

Abych věděl, že jsem udělal pár chyb

Zprávy, co píšeš, dokola čti

Hlad mě, ať si myslím, že tě znám dýl

A věci co dělám, ať nejsou tak zlý

Než odejdeš pryč, než odejdeš pryč

Už po prvním řádku jsem věděla o čem tahle skladba bude...ale o kom ji psal, to zůstává otázkou...

Ani jsem si neuvědomila, že jsem došla na konec, kapky slz se propíjely skrz papír, já si rychle rukama přetřela tváře abych alespoň trochu zabránila toku slz. Skrze mokré fleky na papíře jsem viděla, jak se z druhé strany rozpíjí barva. Papír jsem otočila a všimla si dalšího textu.

Blíž

Netuším, co ti chci vlastně teďka říct

Je pozdě v noci a ty spíš

Promile mi tančí v krvi, jak tvůj obraz v mý hlavě

Vždyť já vím, co Bůh mi dal mi chce teď vzít

A s každou hoe na můj byt, chtěl bych plavat v růžovu jak Ocean

Okouzlený, jsem malý Renáto, ona Maléna

Pro mě jak stvořená

Proto s každým douškem chci ti blíž

Chci ti blíž, chci ti blíž

Něco ve mně se rozbilo. Teprve teď si uvědomuju co jsem právě přečetla za věty.

Neubránila jsem se výlevu dalších slz. Ono, vypadá to že je to jen text, pro někoho to tak být může, ale někdo si v tom najde kousek sebe, svého života. Vybaví se vám vzpomínky.

,,Neplač" slyším před sebou a rozmazaně vidím něčí nohy.

,,Je to krásné Caline" řekla jsem přes slzy, ve kterých bych se teď dokázala topit. Papír jsem položila vedle sebe abych se mohla naklonit ke Calinovi a objat ho.

,,To tě to tak dojalo? Však je to jen text"

,,Není a ty sám to moc dobře víš" řekla jsem mu do objetí.

,,Ela, tak se jmenuje" kývl hlavou směrem k papíru. Takže Ela...

,,A já si říkala že tomu chybí název" usmála jsem se když už jsem se odtáhla od Calina.

,,Já jsem ještě doteď nevěděl jak přesně to nazvat ale už mám jasno" možná se mi to jen zdálo ale vypadal smutně, jakoby chtěl s tou dívkou ještě něco zažít.

,,Pustíš mi tu druhou?" chytla jsem papír zpátky do ruky a ukázala na stránku s textem skladby Blíž.

,,Ty sis to četla?" zeptal se překvapeně a já jen jemně kývla hlavou. On něco chvilku klikal na mobile a pak už jsem uslyšela rytmus týhle písničky. Znělo to tak, jak jsem si to i představovala.

Ten hlas by se dal poslouchat pořád.

---

Je odpoledne, všichni jsme právě v obýváku. Před chvílí Calin vyprovodil Maxe, protože mu tu už trochu překážel.

Právě ležím Domčovi na hrudi, a díváme se na nějaký seriál. Moc to nevnímám, přemýšlím spíš nad životem, nad tím co se stalo mezi mnou a Dominikem a tak...

Ucítila jsem dotek jeho ruky, jak mi opatrně zvedá hlavu čelem k němu, přiblížil se ke mně a věnoval mi pár krátkých ale krásných polibků. Když se ode mě odtáhl, věnovala jsem mu úsměv.

,,Nerušíme vás tady?" uchechtl se někdo.

,,Jo trochu" řekl podrážděně Dominik, já se jen zasmála a pohladila ho po tváři.

,,Hned přijdu" začal se zvedat Dominik, já jsem proto z něj slezla abych ho mohla pustit.

,,Hele kluci kdo uklidil tu koupelnu" zeptala jsem se potichu aby mě kdyžtak Domča neslyšel. Nevím jak bych mu to vysvětlovala.

,,To neřeš, hlavně že to Dominik nezjistil a jinak žiletky už tam nikde nenajdeš, ani nic podobného čím by ses mohla..no víš co" pronesl Petr a ke konci věty se uchechtl.

Nevím co mu na tom přišlo vtipné, ale jak jsem viděla ty vraždící pohledy všech co přistály na Petrovi, tak jsem to dál neřešila.

Po pár minutách konečně přišel Dominik s dekou a nějakou čokoládou v ruce. Sedl si zpátky na gauč, já si na něj zase lehla zpátky, on nás přikryl dekou a podal mi čokoládu.

,,Pro tebe kotě" vtiskl mi pusinku do vlasů.

,,Já se z vás snad rozteču" zasmál se Tomášek, my se na něj jen usmáli a užívali si tuhle chvilku.

---

,,Já snad prasknu" vzdychla jsem po tom, co jsem dojedla poslední čtvereček čokolády.

,,Já jsem ti neříkal ať to sníš celé" zasmál se. Mně do smíchu teda nebylo, najednou se mi zvedl žaludek, proto jsem se rychle zvedla a běžela do nejbližší koupelny co tu byla.

Svůj obsah žaludku jsem vyprázdnila do záchodu a vyčerpaně si sedla na ledové kachličky.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se Dominik když vtrhl za mnou. Kývla jsem na souhlas, jenže než stihl něco říct, opět jsem skončila u záchodové mísy.

,,Takže jak vidím tak nejsi" pronesl s lítostí mezitím co mě hladil po zádech. Vzal mě do náruče a odnesl do pokoje, kde mě položil do postele a přitiskl se ke mně. Pomalu se mi zavíraly oči, ještě před tím než jsem usla tak mi Dominik stihl zašeptat do ucha;

,,Miluju tě Elis..." řekl tak tiše, až jsem nevěděla jestli jsem slyšela správně.

,,Miluju tě Domi..." odpověděla jsem a poté spokojeně a s úsměvem na rtech upadla do říše snů.

𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂Kde žijí příběhy. Začni objevovat