𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XV. Zklamání

flash back

„Pojď rychle, musíme odtud, hned!" chtěla jsem odejít co nejdřív, jenže-

---

Jenže do místnosti, kde jsme byli, vešli nějací kluci. Hmmm jací asi, no samozřejmě že ti dva a ještě počkat- to jsou ti co byli v kavárně! A-a Pepa?

Wow, ty si chytrá hlavička!

„Petře máme problém" řekla jsem šeptem k němu.

„Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala.

„Ale ale ale, kohopak to tu zase máme princezno?" zeptal se Dominik? Kurva tak todle bylo domluvený? Děláte si srandu? Počkat, něco mi tu nehraje, přesunula jsem pohled na Pepu.

„Takže Pepo ty taky-" nechala jsem slzy volně téct po tváři.

„A Petře, to bylo všechno jen aby ses ke mně víc dostal-" měla jsem chuť mu něco udělat, ale třeba na to bude čas.

„Promiň" řekl a všichni vyprskli smíchy, včetně Pepy a Petra. Nejen že tu byli oni, ale taky Marek, nějaký jiný kluk, kterého jsem ještě neznala. Na seznamování jsem opravdu náladu neměla.

Bylo mi zle, zle z Pepy, kterému jsem o všem říkala a z Petra, který věděl o mě úplně vše, a taky to, jak jsem to měla s mým ex. Teď mi udělá todle?

„Proč jsi mi to udělal Pepo, zrovna ty?" hrozně se mi motala hlava, a taky to podle mě poznali kluci že mi není nejlíp, protože hned ztichli. Podlomily se mi nohy a pak už jsem jen rozmazaně viděla, jak ke mně někdo běží.

Dobrou noc, Elis :)

---

Prosím, že to byl jen nějaký blbý sen?

Ne, bohužel se zase probouzím v tom pokoji, tentokrát oblečená díkybohu že je tomu tak. Neměla jsem na nikoho náladu a není se čemu divit po tom všem, co se stalo. Potřebovala jsem čas pro sebe, a tak jsem se vydala do koupelny, kde jsem si napustila vanu horkou vodou.

Po asi hodině mě vyrušilo silné klepání na dveře koupelny.

"Eliso pohni si za chvíli se vidíme na snídani, nepřijď jak bezdomovec, to by se šéfovi nelíbilo" ozval se nepříjemný hlas Dominika.

„Jooo!" zařvala jsem na něj.

„A neřvi po mě laskavě!" ozval se nazpátek. Já už ho neřešila a dále se připravovala.

Dala jsem na sebe nějaké tepláky a oversized tričko. Ano, Dominik říkal, že nemám vypadat jak bezďák, ale já mám samu sebe v tomdle stylu ráda a nějaký beztak pupkatý nechutný šéf mi je ukradený.

Jen kdybys věděla, jak bude vypadat.

Vyšla jsem z koupelny, následně opustila můj "nový" pokoj. Na chodbě, co vedla ke schodům, jsem spatřila nějakého kluka.

Počkat, to je ten spolujezdec ze včerejška.

Chtěla jsem kolem něj jen projít, ale bohužel se mi to nepovedlo, a když jsem kolem něj procházela, chňapnul mě za rameno.

„Dobré ráno Elis" řekl mile.

„Dobré by teprve bylo, kdybych tu nebyla" odpověděla jsem.

„Notaaak, ty jsi furt naštvaná?" to Si Dělá Srandu?

„Co je to za otázku! Jasně že jsem, chápeš to, že jsem těm dvoum věřila?! Ani neví, jak zle mi z nich bylo a pořád je!" křičela jsem na něj. Chudák se na mě jen nevinně díval.

„Radek" Co? Jakej Radek?

„Jsem Radek" natáhl ke mně ruku. To jako fakt? Teď se budeme seznamovat? Ruku jsem ale přijala a on mě někam táhl.

Sešli jsme schody a vedl mě tou dlouhou chodbou. Ocitla jsem se v obrovské místnosti. Byla to kuchyň spojená s jídelnou, kde už byli nějací kluci.

V čele seděl někdo koho neznám, nalevo Petr a Pepa a pak vedle toho neznámého v čele, seděl Dominik a Marek. Řidič, jak mu říkám, tu nebyl.

„Můžu vedle tebe?"šeptla jsem Radkovi.

„Jasný, pojď" řekl a chňapnul mě za ruku.

Bože, to jsem ale ještě nevěděla, jak toto "krásné" ráno bude probíhat.