𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XLIV. Není to tak, jak to vypadá

„Hrdličky se nám vrátily" zapiští nadšeně Tomáš. Jo, občas se chová jak malé děcko které zrovna dostalo lízátko od mámy.

„Dominiku ty jí teda pěkně hlídáš" šeptne někdo Dominikovi do ucha, on jen protočí očima a přitáhne si mě zpátky blíž tak, že na něm skoro ležím. Já mezitím pomalu upadám do říše snů, což po těch prášcích co teďkom do sebe dávám, není divu.

---

Cítila jsem, jak mě někdo pokládá na postel. Leknutím jsem sebou cukla a tím se taky probudila. Hrozně se mi mlžily oči takže jsem nejdříve nerozpoznala,kdo to je.

„Tak tebe jsem tu dlouho neviděla" řekla jsem rozespale osobě, která mě sem donesla. Ten zase leknutím ze mě nadskočil.

„Promiň nechtěl jsem tě probudit" podíval se na mě s omluvným výrazem Marek.

„V pohodě, stejně jsem dlouho nespala" řekla jsem a on se jen uchechtl.

„Říkáš po tom, co jsi prospala skoro celý den?" huh?

„Kolik je?"

„Půl deváté" odpověděl mi a já rychle vstala. Tímto pohybem se mi zamotala hlava a už jsem zase skončila zpátky na posteli, výborně.

„Opatrně Elis prosimtě" zasmál se mému "výkonu" a já na něj hodila svůj uražený pohled, ale kvůli Máry mi moc dlouho nevydržel a stejně jako on sem propukla smíchy. Kdyby nás někdo v tuhle chvíli viděl, myslel by si, že jsme asi utekli z psychiny.

„Jinak kde jsou všichni? " došlo mi, že vlastně pořád nevím proč mě sem donesl on a ne třeba Domča...

„No víš- tak trošičku se Dominik vožral s Petrem, pak do toho zatáhli i ostatní, proto jsem tě tam nenechával ať tě nevzbudí" řekl a já se usmála.

„No tak aspoň někoho zajímám, jinak děkuju aspoň tobě že se tak staráš" nikdy mi nepřišel on tak sympatický, jako teď...

---

Bylo mi hrozné vedro, probudila jsem se úplně spocená, jestli za to můžou ty prášky tak je přestávám brát.Todle do sebe nehodlám cpát. Vydala jsem se z pokoje směrem do kuchyně.

Natočila jsem si vodu do skleničky a vypila jsem ji. Skleničku jsem položila do dřezu a vydala se zpátky směr můj pokoj. Ještě před tím sem si ale všimla flašek, které se válely různě po obýváku.

„Todle si uklidíte sami" řekla jsem si pro sebe nahlas, jenže jsem si tak trochu nevšimla někoho ležícího na gauči, který sebou škubl. Oops, ale ležel tam jak mrtvola, možná proto jsem ho nějak odignorovala.

Vydala sem se po schodech a když jsem procházela kolem Calinova pokoje, všimla jsem si přes pootevřené dveře jak se převaluje. Doslova sebou házel.Co mám dělat? Otevřela jsem dveře a šla k němu. Držela jsem ho a snažila se ho probudit.

„Caline vzbuď se!"

„Dělej!haloo" Dokola jsem opakovala tyhle slova. Otevřel oči a začal zrychleně dýchat.

„Jsem tady ano?"

„Hm" kapičky potu mu stékaly po čele. Nevím co se mu zdálo, ale muselo to být hrozné.

Když už skoro spal, položila jsem jeho hlavu na polštář a pomalu jsem odcházela.Nekdo mě chytil za ruku. No Calin kdo asi. Nespal před chvilkou náhodou?

„Zůstaneš tu dokud neusnu prosím?"

Na to jsem jenom kývla. Mám o něho strach, že se nějak bouchne nebo tak. Lehla jsem si zpátky k němu. Jeho ruce mi obmotaly můj pás. Po nějaký chvilce jsem slyšela jak si Calin oddychuje a ja mohla odejít.

Při odchodu si mě všiml Dominik, který se zřejmě snažil dostat do pokoje.

„Můžeš mi říct co děláš Dominiku, musíš budit celý barák?"

„Můžeš *škyt* mi říct, cos dělala u něj?" řekl a hlavou kývl směrem na pokoj od Calina.

„Žárlíš nebo co"

„Em ne? jen že je divný že od něj odcházíš zrovna ty"

„Nemohl spát tak jsem u něj jen chvíli byla toť vše"

„Hm" co jiného čekat za odpověď, šlo vidět že i přes mé vysvětlení je nasraný.

---

,,Dobrouu." řeknu Dominikovi. Už jsem se těšila do tý mojí nebo spíš Dominikovy krásný postýlky. On šel ještě na záchod a já jsem se konečně pořádně uvelebila.

Po chvílí přišel a lehl si vedle mě, ještě jsme si nakonec povídali o nějakých zítřejších plánech a mě se začaly pomalu zavírat víčka, dala jsem mu pusu na dobrou noc a otočila se k němu zády.

,,A víc jako nebude?" zeptal se a začal mi jezdit rukou po boku a postupně se snažil dostat pod mé tričko. Já jsem mu jen ruku chytla a dál ho ignorovala.

„Zapomeň" řekla jsem mu už docela podrážděně. Přecijen on byl v náladě z chlastu ale já opravdu ne.

Mohla uběhnout tak hodina a já pořád nemohla usnout. Povzdychla jsem si a najednou se na mém stehně objevila opět jehoruka.

„Princezna nemůže spát?" zeptal se chraplavě. Já jen zakývala hlavou a najednou jsem cítila, jak jeho ruka jede po mém stehně pořád výš, začal se mi zrychlovat tep. Pak mi přejel po lemu kalhotek a já jen tišše vzdychla. To Domčovi udělalo očividně radost a usmál se.

Začali jsme se líbat a najednou jsem ucítila jak do mě vnikl prsty. Najednou začal zrychlovat. Já jen zarývala nehty do peřiny, musela jsem si skousnout ret aby moje vzdychy nebyly slyšet po celém baráku. Po chvíli jsem se udělala, on se přiblížil k mému uchu a zašeptal:

,,Teď už mi je jasné že usneš za chvíli, krásné sny myšičko" Já si položila hlavu na jeho hruď a okamžitě upadla do říše snů. Takové usínání by se mi líbilo pořád...