𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LIX. Snad to za to stálo

Už je to tu zase. Noc plná nočních můr a převalování.

Nejradši bych si zašla pro teplé mlíko s medem, ale v téhle situaci do které jsem se dostala, asi těžko.

Zvedla jsem se do tureckého sedu a koukala do zdi. Pohrávala jsem si s vlasy, přemýšlela a přemýšlela, dokud jsem neusnula tím unuděním.Přijde mi, že jsem spala asi jen 3 hodiny, a už mě někdo budil.

,,Elis vstávej, jinak bude Calin ještě víc vytočenej" šáhl někdo na moje rameno, já ucukla a vyjeveně se koukala na osobu stojící přede mnou.

,,Jo promiň, já jsem Tomáš, Tomášek jak chceš prostě" usmál se a objal mě.

,,Aha, no těší mě, kolik je hodin?" Musela jsem se zeptat, přeci jen Calin mi sám včera řekl, že mám vstát brzo, ale nevím jestli si myslí že mám v hlavě budík nebo co...

,,Měla si vstávat už dávno, takže šup šup" tak děkuju fakt...Už chtěl odejít, ale v tom jsem ho ještě stihla zastavit.

,,Tome je mi to trapné jen, já pořád nevím kde je záchod, Calin mi říkal že mi to dneska ukáže, jen-"

,,Jo chápu, nemusíš to dál rozvádět, tak si vem rovnou i nějaké oblečení na převléknutí, přecijen z té dodávky máš to své poměrně zašpiněné, tak ať se rovnou převlékneš" řekl, já si rychle zaběhla do šatny pro něco obyčejného ve stylu mikiny a tepláků, a společně s Tomáškem jsme se vydali po schodech dolů.

Došli jsme do obýváku, kde jsme se zastavili. Všechny pohledy samozřejmě dopadly na mě, nebudu lhát, připadala jsem si jako nějaké malé štěně mezi několika vlky.

Stála jsem tam s oblečením v ruce, neupravená a vylekaná už asi minutu, dokud mě Tomáš nechytil jemně za zápěstí a vedl tou chodbou až na konec.

Kdo sakra vymyslel, že dá koupelnu úplně dozadu tak dlouhé chodby v tak obrovském domě?!

,,Pak přijď do obýváku, tam už tě budem čekat všichni, včetně Calina" upozornil mě Tomáš a odešel.

Otevřela jsem dveře a pohled se mi naskytl na moderně vybavenou koupelnu. Velký sprchový kout, velká vana, krásná podlaha...

Odhodila jsem čisté oblečení na zem a konečně se dostala k tomu, proč jsem vůbec koupelnu hledala. Poté jsem ze sebe svlékla to špinavé oblečení, dala do prádlového koše, který tu stál na rohu u dveří.

Tu mikinu, kterou jsem si vybrala jsem měla obrovskou a vypadala jsem jak pytel na odpadky, ale co už. Tepláky mi seděly krásně, teď přišly na řadu vlasy.

Podívala jsem se do zrcadla a zlekla se sama sebe. Vlasy mi trčely snad do všech světových stran, pod očima jsem měla rozmazanou řasenku, a na tváři se mi vytvořila nádherná modřina.

Sebrala jsem ručník, co tu vysel, namočila ho a utřela si tím tak všechen zbytek make upu a řasenky. Vlasy jsem si uhladila jen rukou, nechci používat klučičí hřeben, je to nechutné.

Slyšela jsem smích kluků, který šel asi z obýváku. Sebrala jsem všechnu odvahu co jsem našla, a vydala se tam.

Přeci jen, byli v dobré náladě, což by mohlo znamenat odlehčenou atmosféru.

,,Ehm" odkašlala jsem si, aby si mě taky všimli.

,,No konečně, neříkal jsem ať vstaneš brzo?" ozval se jako první Calin a zabíjel mě pohledem.

,,Tak pardon že nemám v hlavě budík" řekla jsem skoro neslyšně, ale Pepa s Tomášem, kteří u mě byli nejblíž, se zasmáli.

Kéž by mi bylo tak do smíchu.