Vesmír velkých dálek

SEZNÁMENÍ S ISAACEM SYDNEYM

ve kterém se toho stejně moc nedozvíte aneb usměj se a vyceň zuby! ♥

Je zvláštní psát seznámení k příběhu, jehož první polovina už vyšla a vy jste si ji mohli přečíst. Vlastně ani nevím, proč jsem ho tenkrát tak odhodlaně přislíbila. Asi jsem vás prostě jenom nechtěla ochudit o svůj pohled na Isaaca, který byl v seznámení s Wyattem ještě hodně tajemný – nepřály jsme si na první dobrou propálit, že jde o upíra.

Znáte to klišé prohlášení „nejsem jako ostatní holky"? Tak o Isaacovi by se dalo říct, že není jako ostatní upíři. A vlastně bych ani moc nepřeháněla. Pokud ho totiž srovnám s tradičně pojatými upíry aka nestvůrami (a někdy sexy nestvůrami), které dychtí po vaší krvi, vyšel by z toho vážně trochu jinak. Tady jsem si mimochodem vzpomněla, jak v jedné scéně přemýšlí o tom, že ano, pozorovat spícího Wyatta je fajn, ale jenom pár minut. Pak už je to prostě maličko divné. (Na tebe se při tom prohlášení dívám, Edwarde šmíráku!)

Vymýšlet Isaaca byla neskutečná zábava. Stejně jako psát spolu s Klárkou kostry, kde Isaac a Wyatt poprvé interagovali, seznamovali se, začínali po sobě toužit.

Miluju Isaacovu úspornost a to, že je tak tajemný. Proto pro mě byl trochu oříšek najít s ním společnou řeč ve chvíli, kdy se „rozhodl" promluvit. Původně jsem totiž myslela, že mu ta strohost zůstane i v rámci myšlení v mnohem větší míře než v jaké se, řekněme, dochovala.

Isaac je rozhodně jiný, než jsem plánovala, a nemyslím jenom kvůli našemu osobnímu pojetí upírství, jako spíš skrze uvažování. Je to jeden z mých nejtvrdohlavějších kluků a nejsilnějším hlasem a odhodláním vidět a posoudit všechno z těch nejrůznějších úhlů. Kolikrát se rozparádil tak, že musela přijít Klárka a velmi konejšivě mu říct, že ne všechno je nutné zdůrazňovat. Což taky znamená, že jsme po dopsání druhé části celkem škrtaly – víc, než je naším zvykem.

Isaac jako kdyby k sobě přitahoval všechna tělesa, respektive myšlenky ve vesmíru. A já měla při jeho psaní neodbytnou a zcela nečekanou potřebu posuzovat skrze něj význam dlouhého života, pocit zodpovědnosti za někoho, závazek vůči systému v kontrastu s láskou k milovanému člověku. Byla to spousta až filosofických otázek, které nabízel, a zároveň kontrast jeho lidskosti s upírstvím – co z toho převážilo.

Zkrátka Isaac sám sobě rád pokládá komplikované otázky. To mě na něm asi překvapilo nejvíc a tím mě, přiznávám, i částečně vysával. Protože posuzování některých věcí a situací z jeho úhlu pohledu někdy připomínalo až overthinkování, kterému jsem se rozhodně chtěla vyhnout.

Zpětně si ale myslím, že je takový, jaký měl být. To zní možná jako další klišé, ale teď, když ho po tisící čtu, vnímám ten kontrast v jednotlivých rovinách jeho přemýšlení. Doufám, že vás překvapí – v dobrém. A že si ho zamilujete.

Díky tomuhle příběhu jsem si uvědomila, jak zatraceně vysilující může fantasy být. Aby všechno perfektně sedělo. Byly to pro mě neprobádané vody a musím přiznat, že se mnohem jistěji cítím ve chvíli, kdy mám popisovat nějaké silné emoce než například fungování organizace. Naštěstí tady hraje ústřední roli Isaacův a Wyattův vztah, jehož popisování mě nesmírně naplňovalo. To, jak se vyvíjí, jak spolu špičkují, jak se přitahují.

Nejsem si jistá, zda bych to zvládla sama ukočírovat, takže tady opět vytahuju Klárku a děkuju jí, že pokaždé přišla, aby nás s Isaacem maličko usměrnila. Možná že nebýt jí, byla by druhá část mnohem delší a mnohem neuchopitelnější. Tady nejspíš udělalo své moje i Isaacovo ADHD, ups.

Dal mi ten příběh zabrat? No jéje, nemá cenu lhát. Ale zároveň mě toho hodně naučil. Je to zase něco nového, jiného. Miluju, jak se Isaac a Wyatt poznávají, řeší spolu různé komplikované záležitosti a jak spolu mluví. To jsou moje nejoblíbenější části. Ale pevně věřím, že si užijete i to ostatní, co vám momentálně rozhodně nemůžu a nechci prozradit. Doufám, že ten příběh půjde směrem, o kterém si řeknete, že jste to nečekali. A hlavně se nesmírně těším, až uvidíte Wyatta Isaacovýma očima!

Wyatt je totiž moje láska od prvního okamžiku. V mnoha věcech tak dospělý, zatímco v některých pořád malý kluk, který potřebuje objevovat svět a především ty drobné věci, titěrné maličkosti, které doposud objevovat nemohl. Společně projdou vývojem, který je pro mě fascinující. A chemie mezi nimi – fakt doufám, že to bude hmatatelné. Není jí tam málo, mrk mrk.

Přeju si, abyste k Wyattovi pocítili to samé, co pociťuje Isaac. Přeju si, abyste si s Isaacem prošli spoustou úvah a myšlenek a třeba je i vztáhli sami k sobě a ke svým životům. Přeju si, aby vás kluci i ve druhé části bavili a vy jste jim fandili až do konce!

Popravdě, je děs psát druhou část. To je poprvé, co ji píšu, a trochu mě děsí představa, že byste nemuseli mít Isaaca rádi. Nakonec to ale stejně musím nechat ve vašich rukách, viďte? To je na psaní krásné i hrozné zároveň. Ona nejistota, jak bude příběh přijatý.

Mám pocit, že jsem vám toho řekla strašně moc, a přitom strašně málo. Takže na co se přesně můžete těšit? Na stejný systém vydávání jako doposud. Dvě kapitoly týdně – pondělí a čtvrtek v 17:00 sraz tady! (Ale pozor, první čtyři kapitoly vyjdou ještě v prosinci 2023, na Vánoce bude volno a na pátou kapitolu se můžete těšit od 5. 1.)

A co se týče příběhu: Čeká vás báječná cesta dvou bytostí, společné interakce, sdílení, nejistota (můžou si důvěřovat?) a hlavně pořádná nálož romantiky a dramatu. Abych vás nalákala, prozradím vám, že Wyatt mooooožná ochutná burger. Takže si rozhodně nenechte ujít, co na to řekne (on i jeho žaludek).

Isaac Sydney je moje překrásná komplikovaná láska. Má rád ostrá a výrazná jídla, medúzy, sport, má svoje jojo, čte jednodušší knihy, jako člověk měl ADHD... A abyste se o něm dozvěděli něco dalšího, budete si to muset přečíst. Pokud vás nenalákalo moje žblebtání o upírství a životě, pak vás možná naláká sexy zadek pana upíra a jeho rozkošný zubatý úsměv!

Eva