Upravená - 1- Spoutaná (Avengers)

4.kapitola - Deadpoolova dcera

Spustilo se poplašné hlášení a lidé začali panikařit, já jsem odskočila ode zdi a spadla na zadek. Jen jsem vypískla, začala jsem hlasitě a hřmotně nadávat. Čekala jsem, že pro nás přijdou. Pravda jako taková nebyla plně řečena. Chtěla jsem vědět, zdali je jim to schopný říct, zřejmě na to neměl dostatek času. Možná by vyložil karty na stůl, kdyby měl další půl hodinu.

Nemusela jsem nijak výrazně poslouchat, abych slyšela klapot snad všech možných lidí tady. Očividně se jednalo o to, že už byli uvnitř. Rychle jsem zavřela oči a přála si být zpátky nahoře. Minimálně to jsem si myslela, když jsem propadávala skrze hmotu.

Pro mě je všechno buď nahoře nebo dole.

I kdybych se snažila dostat o místnost vedle.

„Sakra, krucinál," zakopla jsem o mop a spadla na kovový roztřiďovač.

K mému štěstí základnu napadli, takže nějaký menší nebo větší hluk v úklidové místnosti doopravdy nikoho nepřiláká. Zvedla jsem se rychle a prostrčila hlavu skrze dveře. Nikdo nikde, všichni už běhají na jiná místa. Vyrazila jsem tedy vstříc pokoji, rychle a kultivovaně, zkrátka jako pravý voják - snažíc se o efektivnost. Spousta očí mě minula, někteří mě postřehli, ale nedávali tomu žádnou váhu. Přesto jsem si připadala, že bych raději měla být zavřená v pokoji.

Vrhla jsem se vstříc pokoji a zavřela dveře.

„Co se děje?" protáhla se Caroline.

„Napadli je," uvědomila jsem si, jak hlasitě dýchám.

Ve stresových situacích jaksi zapomínám přijímat vzduch a vypuzuji jej. Není to nic hezkého, prakticky to funguje jako záchvat alergika, kdy prostě se můj krk nafoukne a plíce jsou v křeči. Je to vedlejší účinek toho, co mi zachránilo život.

Vždy takové stavy přežiji. 

I tak si myslím, že to za to stojí.

„To je dobře ne?" rozeběhla se ke dveřím.

To minulé dítě zabili! Jak na tom sakra může být vůbec něco dobrého? Chytila jsme ji za rukáv a stáhla zpět dovnitř. Caroline se na mě naštvaně podívala ihned, jakmile zaklaply dveře.

„Máme ty implantáty," snažila jsem se ji rozumově přesvědčit.

„Heria je dokáže odstranit," usmála se bláhově," můžeme být volné."

Chtěla jsem v to věřit, ale věděla jsem vždy, jaké naše šance jsou. Důvod, proč jsme neutekly je takový, že jsme nestihla utéct včas. A tak jsme byli naočkováni jako zvířata, bože, ani zvířeti bych to neudělala... Vzadu na krku máme nejnovější technologii lokalizačního zařízení. Někteří nás dokonce s elektrošoky. Ti druzí, co to ještě nezažili, doufají, že je to jen výmysl.

Není.

Málem mi to vykouřilo mozek z hlavy.

Caroline mě chytila za paže a věnovala mi poslední pohled. Bylo jasné, že ji k ničemu nepřemluvím. Ti, co utekli se dostali daleko. Jak moc, to ale nikdo nevěděl. Teď mi došlo, jak to Fury myslel. Chtěl, abychom s nimi utekli. Proč by to ale chtěl? Polkla jsem na sucho a vyrazila za Caroline, abych si byla jistá, že se k nim dostane celá.

Někdo mě strhl stranou a já se vyhnula střelám.

Během té chvíle mi přelétl život před očima.

Reálné kulky.

Automaticky jsem se schoulila, beze slova se podívala na Bruce a šeptem poděkovala. On na to jen kývl. Doslova jsme propluli mezi ozbrojenými oddíly. Pustil mě až ve své laboratoři, když zacvakly automatické zámky.