Upravená - 1- Spoutaná (Avengers)

10.kapitola - Vetření se

Rychle jsem se od ní odtáhla a uklidnila se. Dobře, opravil nás, ale nebylo to to jediné, co se rozhodl udělat. Nikdo nestál o vylepšení. Chlap, který předtím stál přímo přede mnou a který byl polit tím skvělým čajem se uhnul na stranu a to znamenalo, že je Fury blízko. Odhodlala jsem se udělat pár kroků. Nemusela jsem ujít ani pět, abych stála před Furym, jehož energii jsem poznávala. Není můj zachránce, není ničí zachránce.

„Stejně jste udělal chybu," zašeptala jsem.

„Ale dohodu přijímáme," rozhodla se Aileen nehledě na to, co Fury udělal.

Asi jsem hold umanutá, nejspíš už od přírody. Dveře nezavrzaly, tudíž jsou zavřené a Fury je tu s námi jen ve společnosti jednoho ochránce. Aileen by neměla problém jej dostat, ani v nejmenším. Já bych problém měla, spoléhám na to, že bych se nakonec musela trefit. 

„Dobře," řekl celkem nejistě a poodstoupil ode mne," pokud byste nás mohli následovat."

Vykročil rychle a jeho stráž za ním. Nemusela jsem se na svoji sestru ani podívat, abych věděla, že se jí nelíbí to, co dělám. Na můj vkus jsem věřila příliš dlouho a ten pohár přetekl právě v moment, kdy nás sem znovu dal. Není to sakra nějaký mesiáš, který nás spasil z dobré vůle. Udělal to proto, že nás potřeboval vylepšené.

Mě ale vážně nezajímá, co potřeboval.

„Uklidni se," pokárala mě a prošla kolem.

„Uklidním se, až se semnou bude jednat jako s člověkem," všimla jsem si, že odešla," tak si tam jdi sama."

Neuniklo mi povzdychnutí a klapání bot nazpátek ke mě.

Aileen se vrátila a popadla mě za ruku.

„Už si zase připadám jako malé dítě," šeptla při vycházení s pokoje.

Teplo té místnosti, ač nebyla nijak extrémně vytápěná, se ztratilo a bylo znát, že celý komplex není z ničeho jiného než kovu a kamení. Člověk by tu teplo domova těžko pohledal, i kdyby se tu personál choval lépe. Při několikáté zatáčce jsem vykřikla, že tu ani tolik chodeb být nemůže a kdyby bylo, tak v tom absolutně nevidím důvod. 

Fury mě sice nejspíš slyšel, ale na mojí adresu neposlal nic, ani sebemenší ufrknutí, svědčící o tom, že semnou nesouhlasí. A bylo to dobře, protože kdyby se projevil, našla bych si cestu k jeho krku a bylo by mi jedno, co se semnou stane. Aileen by se ven dostala a na tom mi záleželo především.

***

„O té akci víme jen my," promuvil Fury jasně.

Pouštěl prezentaci, samozřejmě, k mé smůle.

„Je zhasnuto?" nedokázala jsem počkat dokud mi to někdo laskavě neřekne.

Taky by se to nemuselo vůbec stát a když už pro něj pracujeme, pak by mohl být tak milý a tu zprávu předat všem stejně- Aileen vstala a nejspíše došla k vypínači, protože potom jsem dostala pokyn k tomu, že si ochranou masku mohu sundat.

„Dobře," spustil tu věc celou od začátku.

Na plátně se objevil muž s černými delšími vlasy a docela ošklivým tetováním na pravém předloktí, je to spojka, která nám dovolí se dostat blíž. Zkrátka špeh, tak krásně nastrčený, že by si toho vážně nikdo nevšiml. Oliver totiž do řad odpadlíků docela pěkně zapadal, především díky tetování, které hlásilo cosi o pravdě a morálce.

I přes to, že se Fury choval jako vůl jsem nemohla souhlasit s tím, co druhá strana chtěla. Podle nich byla celá organizace špatná a já věděla, že ne. Aileen netušila, proč si to myslím a já jsem jí tím nechtěla zatěžovat.