Upravená - 1- Spoutaná (Avengers)

9.kapitola - On to opravil

Tiché kapání vody mi přidalo na chuti dojít si na záchod, převalila jsem se na bok a zacpala si uši. Pitomá voda. Pitomý kohoutek. Dřív, když byla sestra nachlazená, tak chrápala a já to zrovna dvakrát neoceňovala. Dnes bych to přijala bez obtíží, ještě bych jí za to děkovala. Nedalo se nic dělat, nakonec jsem musel vstát z vyhřáté postele a poslepu dojít až ke kohoutku a pořádně jej utáhnout. Dělám to sice už tři týdny, ale nemá to absolutně žádný účinek. Sama to opravit nedokážu a lidé, kteří sem chodí, těm je to jedno, přeci tu nežijí.

„Mohli nám dát ovládání vody," praštila jsem do toho sundanou bačkorou z levé nohy.

„A pak bychom byly Strážkyně," zabručela Aileen," to by bylo prima."

„Víš, že hodně lidí by dalo prakticky svojí kůži za to, aby mohli být s těmihle trdly?" neupřesnila jsem raději skupinu.

„Myslíš, že by to taky stálo za nic?" probudila se už docela.

Její hlas už nebyl slabý, ani huhňavý. Naopak docela silný. Dalo mi to vážně práci, zvyknout si na pozorování věcí ušima místo očí. Občas by se dalo říct, že slyším až do dalších dvou sekcí, což není milé. Nejsme totiž v té nejhorší části, ta nejhorší část je úplně uvnitř. My jsme vně, prakticky jsme tu jako na dovolené. Něco mi říká, že nás Fury nechtěl naštvat víc, než to bylo potřeba. 

Ošila jsem se při vzpomínce na toho hňupa, co nám provedl další neodpustitelnou věc. Už to začíná vypadat, že má chuť dělat si seznam. Myslím, že by mohl skončit s tím, co dělá.

„Hodlám doufat v to, že ne," nechala jsem jí něco, čemu by mohla věřit.

Kdo ví.

Je to tak nepravděpodobné, jak jen může být. Možná by neškodilo někde uvnitř věřit v to, že kdyby se taková situace stala, pak by to nebylo vůbec zlé. Třeba by to dopadlo mnohem lépe, než by se dalo říct tady s tím, co se děje ve skutečnosti.

Dlouho se ty dveře už neotevřely. 

Letmo se na ně podívám a oči mi sklouznou k zemi. Kdybych chtěla, tak se přenesu. Ale ne bez ní, nenechám i tady. Můj dar má sice potenciál k tomu, aby se dostal za jisté hranice, které nyní má. Mám však problém s tím, že jim nechci dělat radost. Chci, aby si mysleli, že na nás ta látka nemá účinky. Budeme pak bezcenné a když utečeme, nebudou se po nás moc shánět... Teoreticky by to fungovat mělo.

Je to jeden z plánů, které jsem vymyslela. 

Ono je stejně nejlepší rozhodnout se dle toho, co se děje. Nevíme prakticky nic o tom, proč se Fury rozhodl být blbem.

Možná se tak narodil.

„Všimla sis těch změn?" poznamenala Aileen tiše.

Nevíme, zdali nás odposlouchávají. Stiskla jsem zuby k sobě a rozhlédla se po pokoji. Všimla jsem si sestřičko, ale teď ti o tom těžko něco povím. Prohlédla jsem si ruce a zaznamenala další podivnou skvrnu na ruce. Nebolí to. Možná se nás rozhodli zabít. Ta skvrna není hnědá jako jakákoliv piha, ani nijak normálně zbarvená. Je modrofialová a po pár hodinách zase zmizí. Stáhla jsem rukáv k zápěstí a usmála se.

„Myslíš ty skvrny?" snažila jsem se být velice tichá.

Aileen se zvedla na loktech a pokývala hlavou.

Její zrzavé vlasy se zdály tak rozcuchané, jak snad nikdy v životě. Nemáme tu hřeben ani zubní pastu, přesto tiše děkuji za toaletní papír, protože ten si podle nich zasloužíme. Někde jsem slyšela, že někteří lidé žijí jako zvířata... Některá zvířata jsou na tom daleko hůř a některá lépe, ale neměli bychom se s nimi porovnávat. Každý žijeme jinak.