Upravená - 1- Spoutaná (Avengers)

21.kapitola - Wren

„Podržte ji," neznámý hlas mluvil klidně.

„Jak chceš tohle nějak udržet?" poznávám pisklavý hlas.

Bože, mohl by se pokusit o ztlumení svého hlasového aparátu. Počkat. Nemluví to náhodou o mě? Koho jiného by museli držet? Navíc jsou dost blízko. Musí mluvit o mě. Zase jsem vypnula, propadla se do černoty, protože tělo už to přestávalo zvládat - to je v pořádku, znamená to, že ještě pořád bojujeme. Pořád ještě žijeme. 

„Locke!" vykřikl neznámý hlas.   

Přivedl mě nazpátek, ale nijak dlouho mě neudržel při vědomí. Tělo, když je totálně vyčerpané, tak tohle prostě dělá. Jde tu o technický stav, asi jako bych byla auto a momentálně nesplňovala technickou. Záleží na tom, jak moc odolné jsou moje orgány a jak dlouho mi to ještě dovolí žít. Slíbili přeci, že mě dají dohromady, ne?

Stačí vydržet pár hodin.

Není to nijak nadlidský výkon.

Jen to nesmím vzdát. 

„Rychle, dělejte." 

Je to zvláštní, ale nemyslím si, že mě teď něco bolí. Lidské tělo vydrží hodně, je upraveno na to, aby něco vydrželo. No tak. Měla bych zkusit také přemýšlet o něčem jiném. Locke se bál, abych nezůstala tam, možná by to znamenalo... Možná by to byl konec. Zůstala bych s lidmi, kteří mě milovali a nějaká pokroucená realita by mě nebrala. 

Nikdy mě moc nebrala.

„Uhněte," zakřičel mužský neznámý hlas a já konečně ucítila, že mě někdo pouští.

Vážně jsem se hýbala?

Vpich do boku mne probral. Bolest se vzpamatovala a moje tělo na ni znovu odpovědělo. Vzpřímila jsem se do sedu a začala rychle oddychovat, něco je špatně, něco to nevydrželo. Černovlasý muž se lekl mé reakce a odskočil.

„Udělejte něco, třeba mě vemte kamenem po hlavě ale rychle," držím se pohovky tak, až do ní zarývám nehty.

***

„Chcete to doopravdy spustit?" zašeptala Hillová.

Sedí v řídící místnosti Hellicareeru, sami. Většinu zaměstnanců poslali domů, Fury zařídil jejich plynulý odchod a také vymazaní paměti, aby nebyl důvod je zabít. Hodně lidí jej nechápalo, ale toto gesto bylo něco víc, než by právě kdokoliv z nich čekal. Hillová ví, co se děje a nehodlá se o tom bavit s ním nebo s kýmkoli jiným. Jejich ortel je skoro potvrzený a oni se jen snaží zachránit toho, co nejvíc. 

„Spusťte to," rozhodl se s hrnkem v ruce," potřebujeme je aktivní, aby se stalo to, co stát má. Je naprosto jedno, že my už u toho nebudeme."

Hillová zadala požadavky do systému a tři sta dvacet čipů se uvedlo do aktivace.

„Zabije je to?" zeptala se po vykonání toho díla.

„Ne, Hillová, udělá to něco mnohem horšího," zasmál se klidně Fury," probudí je to."

Nikdy nebylo jejich cílem je zastrašovat, ale v posledních letech to jinak nešlo. Implantáty v sobě sledovací zařízení neměli. Nikdy. Možná zprvu, když se jednalo o trochu jiný typ akce, ale nyní to byly implantáty s látkou, která podporuje zmutované buňky, právě ty upravené, které mohou za schopnosti a další jiné docela zajímavé věci.

Podpoří jejich růst. 

Fury měl látku připravenou už předtím, než projekt dostal. Čekal, že jej dostane a už chtěl být pojištěný proti tomu, aby se o něm přestalo rychle mluvit. Koupí jim to nějaký čas navíc. Vláda několika vlivných se možná rozhodně pro to, aby byli uzavřeni a ne chladnokrevně zabiti. Ač se to nijak nejevilo, Fury měl svůj život docela rád.