Upravená - 1- Spoutaná (Avengers)

22.kapitola - Vypusťte informace

Natascha přidala do kroku a rychle zabočila do prázdné uličky. Jde jí o čas, zatím ji nesledují, musí toho využít. Pohlédla na hodinky. Má ještě dost času. Opatrně vlezla do jednoho z oken, samozřejmě až poté, co jej rozbila loktem. Opuštěný obývák si neměla čas ani prohlédnout, ačkoliv má mnoho času, je potřeba, aby na místě byla o chvíli dříve. Vždy byla radši, když měla volný časový prostor.

„Ještě jedna ulice Romanovová," zazněl hlas Starka do jejího sluchátka.

„Mohl mě navádět kdokoliv Starku, proč zrovna ty?" postěžovala si a vylezla na ulici.

Zaprášené město nenaskytovalo moc úkrytů, mohla být vděčná za jeden prázdný dům, k jejímu štěstí opuštěný na dost dlouhou dobu, aby v něm mohla přebýt pár dní. Byl čas na přepravu a odstranění ochranných známek.

Čip na sledování už měla vyndaný.

Zbývalo se ztratit. 

„Natascho, mám mírný pocit toho, že se semnou nechceš bavit," zasmál se Stark.

„Já ti nevím Anthony," ušklíbla se sama pro sebe," možná máš ten pocit správně a možná ne. Měli bychom si o tom promluvit, až se uvidíme. Co ty na to?"

„Jedině u skleničky něčeho tvrdšího," odpověděl klidně," jinak to podle mě absolutně ztrácí hodnotu. Zatím se neboj, nikdo nehlásí tvůj pohyb, všechno jde jako po drátkách. Hlavně buď v klidu a nedělej výtržnosti."

Stark napodobil hlas Kapitána, aby Nataschu trochu odreagoval. A ona to přijímala, protože ačkoliv byla pro takové situace vycvičena, stejně potřebovala upustit páru. Bylo toho zase najednou moc. Museli se tentokrát vyplížit všichni a co nejrychleji. To šlo těžko, když se ještě muselo sehnat spousta věcí k tomu, aby mohli fungovat i mimo radar S.H.I.E.L.D.u. 

Povedlo se to s jistým úsilím.

„Ráda se napiju, až budu mít dovolenou," prošla dalším davem, aby se dostala k autům," mohli bychom letět na nějaký ostrov."

„Myslím, že vím přesně o čem mluvíš," potvrdil jí.

Skupina lidí se před ní se rozpustila a Natascha dostala výhled na silnici.

„Teď," vykřikl Stark a Natascha se rozeběhla vpřed.

Auto, které měla stihnout stihne, ale musí klusat. Byla tu příliš dlouho a očividně začala být příliš nápadná. Nevěnuje pozornost tomu, že už dva dny nic nejedla, síly má ještě dost na to, aby v klidu uběhla maraton. Klapající boty nikoho neprovokovaly. Auto nebrzdilo, takže bylo jasné, že je vše víceméně v pořádku.

„Máme ti zastavit?" optal se zběžně Tony.

„Není potřeba," vběhla Nat na trh a naskočila na ne moc pevně vypadající stánky se zeleninou, ovocem.

Jakmile bylo auto na dohled, zvýšila rychlost a pořádně se odrazila od střechy projíždějícího postaršího auta. Jednou rukou se zachytila vozu a na rtech jí vyrazil nadšený úsměv. To je to, proč žije, to je to, co jí dělá živou.

***

„Není potřeba," odmítla jsem, aby mě sestra krmila.

Čekala jsem všechno, tmavé zdi a tajné kódy na dveřích. Zle vyhlížející agenty, kovové zdi a nerozbitná okna. Místo toho to tu vypadá jako v lepší nemocnici, není tu cítit ten typický pach ale vůně jakési dřeviny a zdi jsou oranžové. Oranžová je na Hydru dost pozitivní barva. Dokonce je tu sestra, která mi tvrdí, že si nemusím dělat  starosti s tím, jak se najíst. Nakrmila by mě bez jakýchkoliv námitek.