November Juliet

Den 116/240 - Tlumočníci

Eleanor vysedávala před stanem a kouřila cigaretu, kterou to ráno štípla jednomu z kluků. Jako medik se nemusela účastnit každodenní rozcvičky a nehlídané postele vojáků se přímo nabízely ke krádežím. Pokaždé šla jen po cigaretách a příležitostně po zapalovačích nebo sirkách, jinak neměli vojáci nic moc k nabídnutí. Staré spodky, smradlavé ponožky a časopisy s nahatými blondýnami ji nezajímaly. Absenci jedné z těchto věcí by navíc ihned poznali. Jedné chybějící cigarety si však nevšiml nikdo. Bylo to tak zatraceně jednoduché, až Noře přišla škoda s kouřením vůbec přestávat. Samozřejmě to jednou chtěla uskutečnit, avšak v táboře, kde se jí cigarety nabízely jako na stříbrném podnose, to byl nesplnitelný úkol.

Její stan se nacházel přímo naproti vstupní bráně před volným prostranstvím tak, aby odtud mohla téměř okamžitě přenést raněného do přistávající helikoptéry. Když tady však zrovna nic nepřistávalo, měnila se volná plocha na cvičiště. Nora sledovala kluky, jak potí krev při angličácích a padají únavou do prachu při každém kliku. Ten nový blbeček, co tady tomu teď velel, je teda rozhodně nešetřil.

Velící důstojník Nathaniel Clarence byl jeden z těch veledůležitých oficírů, kteří hráli na grafy a čísla. Tyhle povahy byly nejhorší, protože nehleděly na potřeby lidí, ale pouze na počet uskutečněných patrol, mrtvých nepřátelských vojáků, zabavených zbraní a podobných věcí, které zajímaly vedení. Nehráli na počet hodin, které kluci strávili v terénu, ani na to, jak dlouho nespali. Už když Clarence viděla vystupovat z helikoptéry a procházet táborem, jako by se tu narodil, věděla, že je všechny čeká perné období.

Nora viděla za svou službu už leccos. Utržené končetiny, masivní krvácení, ustřelené tváře i kluky, kteří se po tom, co padli do zajetí nepřátel, sami sobě už ani nepodobali. Na všechny tyto výjevy, které její povolání přinášelo, si již zvykla a s každým dalším se jen stávala více apatickou. Věděla, že kluka, který stoupl na nášlapnou minu, už dohromady neslepí. Věděla taky, že tu kulku zavrtanou v plicích bez následků nevyndá. Někdy se prostě nedalo nic dělat. Když však viděla tohoto blbečka promenádovat se okolo, začala se v ní okamžitě vařit krev. Věděla totiž, co takový idiot na vysoké pozici znamená. Půjde po číslech, kluci budou unavení, budou dělat chyby, zeslábnou, budou protivní a její zatím prázdný zdravotnický stan se opět naplní. Začne to tím, že po ní budou chtít ty podpůrné energetické tabletky a skončí to kulkami v těle. S tím se alespoň dalo narozdíl od prostřelené plíce ještě pracovat. Proto dala Clarencovi při první návštěvě jejího stanu jasně najevo, že jestli se k ní dostane jediný kluk kvůli tomu, že to přehnal s bojovým nasazením, udělá mu ze života peklo. Od té doby se ve stanu neukázal. V táboře se dokonce mluvilo o tom, že mu sem tam nebývá dobře od žaludku ze zdejšího jídla, avšak od Nory žádné medikamenty nikdy nežádal.

Clarence však nebyl její jediný problém. Kdyby celý tábor držel proti němu pohromadě, jeho hloupé výmysly by nic neznamenaly. Bohužel pro Noru a ostatní kluky měli v táboře ještě jednoho takového magora a shodou okolností to byl Clarencův zástupce Stephen Barlow. Takže když Clarence zmizel do terénu, jako se stalo také včera a dnes ráno, jeho místo nahradil Barlow a proháněl kluky na cvičišti jako štvanou zvěř. Stál uprostřed, vyřvával rozkazy a vystavoval ten svůj tlustý pupek na obdiv, jako by to snad bylo bůhvíco. Měl krátké nohy a tlusté prsty, takže po táboře kolovaly vtipy, že je velitelovým zástupcem proto, že je jeho ukazováček tak tlustý, že by se nevlezl do otvoru se spouští zbraně. Taky se vtipkovalo o tom, že je tak malý, že by se pro armádu nevyplatilo šít mu na míru dětské velikosti uniforem, a proto radši sedí v kanclu a vaří Clarencovi kafe místo toho, aby dělal něco pořádného a svůj oděv opotřebovával. Po čase se mu mezi vojáky začalo přezdívat Hobit Steve.