November Juliet

Den 121/240 - Rozhovory

Hrdinství z předešlého dne přešlo Sanem někdy nad ránem. Od té doby nezamhouřila oka, a když jí ráno Nora oznámila, že se mají na osmou ráno hlásit u Clarence spolu s Frankem a Diazem, málem jí ukápla i slza. Včera byla na Ryana Diaze pěkně hubatá a možná ho tím překvapila, ale dnes se mu to jistě rozleží v hlavě a pěkně si na ní smlsne. Přehnala to a on si to určitě jen tak líbit nenechá.

Seděla na jedné ze zahradních židlí okolo vyhaslého ohniště a poslouchala Abdulovo nové rádio. Mělo mimo jiné i CD přehrávač, ke kterému přidal jeho předchozí majitel také pár nahrávek.

„Ty musí bejt vlastnoručně vypálený. Žádný originály," tvrdil jí Abdul, když si k němu přisedla a doufala, že ji přivede na jiné myšlenky. „Podívej, tady. Beatles znám, ale zbytek jsou úplně jiný kapely."

Abdul vložil cédéčko do přehrávače a všeobecný šum z fronty před jídelnou vystřídaly jemné tóny Here Comes The Sun. Sanem měla západní hudbu ráda hlavně proto, že mnoho písní dokázalo vyprávět neuvěřitelné příběhy a samotné melodie jí navozovaly neznámé, exotické pocity. Místní hudbu, kterou poslouchal otec, tvořily vesměs táhlé tóny bez zpěvu a ani tradiční zpívané písně nedokázaly Sanem pohnout natolik jako skladby, které si pouštěl bratr z kazet koupených ve městě. Mnoho večerů trávila opřená o stěnu sousedící s bratrovým pokojem a poslouchala, dokud ho pozdě v noci nenapomenula matka, aby ten virvál vypnul.

„Ta je moc hezká," okomentovala Sanem hrající píseň od Beatles, která jí připomněla jeden z klidných večerů, kdy bylo ještě všechno v pořádku.

„Znáš ji?" podivil se Abdul.

S úsměvem přikývla a povyprávěla mu o bratrovi. Aniž by si to doposud dokázala přiznat, moc jí chyběl. Tarik vždycky uměl její problémy zmírnit tím, že se jim vysmál. Dneska jsi zapomněla na chodbě pozdravit svého profesora angličtiny? Sanem, to je fakt děsná pitomost. Určitě si tě ani nevšiml, ty hloupá. Dokonce jí chyběla i ta jeho ukřičená rocková hudba, kterou začal jednu dobu velmi uznávat.

„Pustím ti jednu písničku," napadlo najednou Abdula a zastavil Here Comes The Sun, což Sanem trochu zabolelo. „Bude se hodit, uvidíš. Je taková svižná, moc se mi líbí. A je o pondělcích! Představ si to, ten chlapík tam zpívá o tom, že nemá rád pondělky. A dneska je pondělí! Pustíme si tuhle. Je sice už pěkně stará, ale to já taky."

Hned na to začal zběsile mačkat jedno z tlačítek na přehrávači. Ve tváři měl výraz natěšeného dítěte a Sanem v tu chvíli byla ráda, že se rozhodla zkrátit si čas čekáním na osmou hodinu právě u něj.

Když se z přehrávače začaly linout svižné zvuky klavíru, začala i Abdulova noha samovolně poskakovat. Když zpěvák začal zpívat, Abdul k němu něco nesrozumitelně brumlal, ale při refrénu málem vyletěl ze židle: „Jáá nemít rád ponděělky!"

Sanem se neubránila úsměvu.

„Jáá nemít rád ponděělky!" vyřvával dál s refrénem, až se vojáci od jídelny začali otáčet a na jejich tvářích se také objevily úsměvy.

„Jó, Abdule, pořádně to osol!" zakřičel někdo.

A tlumočník jim rád vyhověl. Sanem nadšeně tleskala a ponoukala Abdula k dalšímu výkonu, ale s jeho kostrbatou angličtinou dokázal z celého textu vyrozumět jen několik málo vět. I s málem ale dokázal zvednout celému okolí náladu a to bylo nejdůležitější.

Když pak Abdul dozpíval a Sanem konečně popadla dech od smíchu, zacítila ve vzduchu zápach cigaretového kouře. S nadšením se otočila, aby přivítala Noru, ale místo zdravotnice se nad ní tyčil Diaz. Jeho včerejší úsměv byl ten tam a nahradil ho jeho obvyklý otrávený výraz. Vyfoukl z úst hustý kouř a kývl na pozdrav Abdulovi. Sanem byla ráda, že na její přítomnost nijak nereaguje. Cítila, jak se jí hrudník svírá a dobrá nálada z Abdulova zpěvu mizí v nedohlednu.