Den 116/240 - Tajná porada

1.1K 117 11
                                    


Nora v tichosti dřepěla pod oknem velitelské buňky a čekala. Před devíti minutami zhasnuli Clarence i Barlow světla. Sledovala své digitální hodinky a počítala každou sekundu.

A najednou to bylo tady. Deset minut. Přitiskla ucho k chabé stěně z dřevotřísky a zaslechla mužské chrápání. To byl Barlow. Sama tak úplně nechápala, jak s ním dokáže Clarence a zbytek dispečinku spát v jedné místnosti, ale nijak zvlášť ji to nedráždilo. Jejich nový velitel si zasloužil všechno chrápání světa.

Nora vstala a potichoučku odběhla na opačnou stranu tábora, kde se nacházelo obydlí vojáků. Po cestě minula několik hlídek a musela všem slíbit, že je o výsledku porady informuje, jakmile to bude možné. Když pak vběhla do buněk kluků, naskytl se jí pohled na perfektně vyklizenou místnost s palandami podél zdí. Jindy se po podlaze povalovalo oblečení, pytlíky od potravinových dávek MRE, krabičky od cigaret a sem tam sešlapaná plechovka koly. Barlow po nějaké době vzdal snahu o udržení pořádku v ložnicích a nechal se slyšet, že za svůj soukromý prostor si zodpovídají muži sami. Proto si taky mohli vojáci všude po stěnách rozvěsit plakáty s americkými modelkami, sportovními týmy a vůbec vším, co jim připomínalo domov.

Nyní byl prostor vyklizen tak, aby se dovnitř vměstnali i kluci z druhé a třetí buňky, které sloužily také jako ložnice. Většina z nich si donesla svá skládací rybářská štokrlata, někteří se usadili na postele a další postávali v rohu a se založenými pažemi na prsou se opírali o stěnu. Jakmile vlezla Nora dovnitř, všeobecný šum utichl a veškerá pozornost se obrátila k ní. Byl to rozhodující okamžik, mohla buď přikývnout na znamení, že je vzduch čistý, nebo celé shromáždění rozpustit. Ve velitelské buňce však všichni spali, takže na kluky ukázala vztyčené palce a zavřela za sebou dveře. Protlačila se davem až k volné židli, kterou jí držel Zrzek. Jakmile se k němu dostala, uvolnil jí místo a sám si stoupl.

„Tak vás teda vítám, no," podrbal se na své rezavé hlavě a rozhlédl se okolo po všech tvářích, jako by snad ani netušil, co říct. „Je mi jasný, že bychom všichni raději spali, než tady řešili Clarencovy hovna, ale musíme držet při sobě, jestli tohle máme přežít. Já těm dvěma novým hadžíkům nevěřím a vy asi taky ne, když jste tady, stejně tak jako nikdo nevěří Clarencovi. Tady Nora měla dneska dobrý dotaz na to, jak jsou ti arabáči prověření a všichni jsme slyšeli tu jeho odpověď. Totální blbost, stejně jako všechno, co z Clarence doposud kdy vypadlo. Zpravodajcům to vždycky trvá několik dnů, než na někoho něco vyhrabou a tenhle blbeček mi chce tvrdit, že ty dva nechal prověřit během dvaceti čtyř hodin?"

Ze strany kluků se ozvalo souhlasné mručení.

Zrzek se rozhlédl okolo po všech tvářích a zamračil se. „Kde je Ben?"

Kluci se začali zase poohlížet okolo sebe, ale nezdálo se, že by hledanou osobu viděli. „Chcánku!" povolávali přes sebe. „Kde je Chcánek? Přiveďte ho někdo!"

Než se však někdo z nich doopravdy rozhodl vstát a jít ho hledat, otevřely se dveře a v nich stál sám Ben Bishop osobně. Přes černé brýle s mohutnými plastovými obroučkami mžoural zvědavě po shromáždění a ramena se mu zvedala v hlubokých nádeších. Zřejmě běžel, aby to tady stihnul. Byl to maličký, zavalitý kluk s kudrnatými vlasy a výrazným obočím a jediný člověk z velitelské buňky, který stál na jejich straně. Fungoval jako hlavní rádiový technik a taky se staral o velitelské latríny, odkud vznikla i jeho přezdívka.

„Nějaké novinky, Bene?" oslovila ho Nora. Přezdívka, kterou mu ostatní dali, se jí nikdy nelíbila. Ben byl moc milý a hodný kluk ochotný vždy a komukoliv pomoct. Taky se nemusel vůbec obtěžovat pro nikoho sbírat informace o dění ve velitelských buňkách. Rozhodně si nezasloužil, aby se mu říkalo Chcánek. Každá buňka kluků měla svůj záchod, na jehož úklidu se postupně střídali, ale nikdy nikomu kvůli tomu hanlivě nepřezdívali. Měla Bena ráda, a přestože ji neskutečně dráždilo, že se mu dostává takového posměchu, věděla, že by to stejně nezměnila. Tohle byl klučičí kolektiv a platily tu úplně jiné zákony.

November JulietWhere stories live. Discover now