November Juliet

Den 122/240 - Proměnná

Telefon v Tarikových roztřesených rukou vyzváněl v pravidelných tónech a Sanem s každým pípnutím přicházela o rozum. Stejně na tom očividně byl i bratr, který se pokoušel Fahimovi dovolat již potřetí, avšak neúspěšně. Ryan se nad ním tyčil jako bůh pomsty a Sanem věděla, že mu dochází trpělivost. Čelistní svaly se mu napínaly, jak v tichosti skřípal zuby a propaloval pohledem Tarika i jeho iphone. „Takže mi chceš říct, že jste uprostřed tak důležité akce a tvůj kámoš ti nebere mobil?"

„Je uprostřed výslechu a možná taky mimo signál," hájil se Tarik, ale Ryan si jen odfrkl.

Hovor znovu spadl do hlasové schránky a Tarik ho ukončil. Zadíval se na svou sestru a jejího nového amerického přítele a neměl vůbec ponětí, co se stane. Ryan Diaz byl nevyzpytatelný. Nebýt Sanem, pravděpodobně by svého rukojmího okamžitě popravil. A Tarik si uvědomoval, že mu sestra svou vlídností, kterou si Ryana Diaze nevědomky získala na svou stranu, zachraňovala život každou jednu minutu. Měli spolu zvláštní vztah. Ovlivňovali chování toho druhého tak výrazně a ani jeden z nich si to neuvědomoval.

„Tak počkáme, dokud se někdo neobjeví," navrhla Sanem, ale Ryan ten návrh okamžitě smetl ze stolu zakroucením hlavy.

Zašmátral jednou rukou v kapsách neprůstřelné vesty, aniž by druhou paží přestal mířit na Tarika. Ani kdyby úplně sklonil zbraň, jeho zajatec by neutekl. Držel se za paži a snažil se pevným stiskem bránit krvácení. Hlava se mu točila, dostával pravidelné závratě, ale jeho hrůza z Ryana Diaze mířícího na něj zbraní ho držela při vědomí. Kam mohl utéct? Tím prostřeleným ramenem si ho pojistil. A kdoví? Možná ho přece jen zabije. Možná, že se Abdul spletl, možná Sanem v této hře nic neznamenala.

Zatímco se Tarik utápěl v pochybách, předal Ryan svou zbraň překvapené Sanem. „Hlavně s tím na nás teď nemiř," poznamenal. V jeho dlaních spatřil Tarik plastové utahovací pásky a hned věděl, která bije. Ryan mu nejprve pevně svázal nohy a následně také ruce. Ignoroval Tarikovo skučení, když mu stáhl zraněnou ruku do klína, a ještě k tomu utáhl pásky tak silně, až se zarývaly do kůže. Nebyla šance, že by z nich mohl kdy uniknout. Bolest však nezůstala tím jediným, co zaplnilo jeho mysl. Doposud si Ryan Diaz od svého rukojmího udržoval nutný odstup, ale nyní když stanul přímo před ním, nedokázal Tarik spustit oči z jeho tváře. Tenká jizva táhnoucí se přes obočí a druhá trochu silnější přes horní ret, ho uhranuly. Abdul se o nich nikdy nezmínil a Tarik přemýšlel, kde k nim Diaz přišel. „Víš," povídal mu kdysi ve městě tlumočník, „když si na něj člověk zvykne, tak si ho docela i oblíbí. Nevrtá se ve tvejch problémech, protože jich má sám plno. Chápe, že některý věci jsou prostě nutný zlo. A taky ví, že každej dělá, co může. Proto věřím, že by se na mě v hloubi duše tolik nezlobil za to, co ti teď řeknu. Pro tebe, Tariku, bude lepší, když bude mrtvej. Vím, že jste s Fahimem prostudovali každou proměnnou v tom svým plánu, ale pokud Diaz přežije, může nastat tolik proměnnejch, že se z toho oba poserete. Já fakt nevím, čeho je schopnej. On sám to možná taky neví. Ale ať už se pustí do čehokoliv, bude to pěkný svinstvo. Na tohle je zvyklej, je to v něm a pokud vám něco může pěkně dojebat ten váš plán, pak je to on." Tarik se zamyslel, co by na jeho momentální situaci Abdul asi řekl. Ocitl se přesně v bodě, před kterým ho tlumočník varoval. Ryan Diaz stál před ním, živý a zdravý a v očích měl nevyzpytatelný lesk, který svědčil o tom, že přemýšlí. Bylo to jako hodit kostkou a čekat, které číslo padne. Ani se nesnažil skrýt ve své tváři podrážděnost. Ať už se v té jeho hlavě urodí cokoliv, nebude to pro Tarika znamenat nic dobrého.

Ryan se napřímil a rychlým pohledem zhodnotil svázaného zajatce. Pak se obrátil na Sanem, která jeho zbraň držela jako by měla v rukou jedovatého hada. Přistoupil k ní a vzal ji za paži, otočil ji zády bratrovi a sklonil svou tvář k té její. Z té blízkosti se jí rozbušilo srdce.