November Juliet

Den 122/240 - Správné rozhodnutí neexistuje

Garry naprosto ztratil pojem o čase. Jeho svět se smrskl do trasy mezi skladem munice a východní částí opevnění, kterou zásoboval plechovými bednami nábojů. Poslední střela dopadla do tábora před deseti minutami a mezi běžci, jak Garry pojmenoval kluky, co stejně jako on běhali s náboji ze skladu ke střelcům, kolovaly pověry, že další už nepřijde.

„Intervaly se prodlužují," sípal Henry, zatímco čekal až mu Joe podá z regálu náboje do emčtyřek. Vojáci na střílnách sice na Barlowův rozkaz značně omezili střelbu, v mezičase však bylo třeba doplnit zásoby. Nepřátelé se nyní jistě formovali v horách, spřádali plán na obsazení tábora a až konečně vyrazí vpřed, budou klukům náboje docházet v jednom kuse. „Přece s těma minometama nemůžou střílet do nekonečna, že jo?" ozval se někdo ze skladu.

Většina kluků byla ráda, že si může na chvíli vydechnout od běhu s těžkými bednami a neplýtvali dechem na zbytečné konverzace. Podle pohledů však bylo jasné, že s Henrym souhlasí.

Od začátku bombardování se v sestavě tábora nic nezměnilo. I po dlouhém tichu po posledním výbuchu většina vojáků stále odmítala vylézt z bunkru, kolem kterého vedla Garryho běžecká trasa. Pokaždé když se prohnal okolo, zlostným pohledem propaloval těžké kovové dveře a proklínal všechny zbabělce uvnitř. Palba polevovala a munice ze skladu nebyla ani zdaleka roznesena na všechna stanoviště. Potřebovali každou volnou ruku!

Za povšimnutí stálo, že venku zůstali jen kluci, do kterých by to Garry v životě neřekl. Hubeňour Ross se stal oblíbenou osobou číslo jedna, když odněkud vyběhl se zahradním trakařem a pobral tak tři bedny munice najednou. Pete z jižní Alabamy, který se v devatenácti letech snažil celý turnus marně začít kouřit doutník, vběhl bez váhání do hořícího Nořina stanu a zachránil spoustu obvazů, kapaček a gáz, které mohly v případě nouze zachraňovat životy. Vběhl by tam i podruhé a nechal se zavalit ohořelými základy, kdyby mu Barlow nevlepil pohlavek a neposlal ho pro munici. Garry zrovna běžel okolo té scény a byl jediným svědkem momentu, kdy neoblíbený poručík zachránil tomu klukovi život. Ross, Pete ani Barlow však nebyli jediní, kdo ze sebe ten den vydali všechno.

Když se všichni běžci míjeli ve skladu, kde jim Joe podával munici, ve všech pohledech cítil Garry bezednou náklonnost. Byli v tom spolu a poběží, dokud jim to plíce dovolí. Uvědomil si, že má všechny ty kluky děsně rád. V té nejhorší chvíli jeho života zůstali s ním a on se i přes dopadající střely cítil klidný.

Sotva se vzpamatoval, přistála mu v náručí další bedna od Joea. Překvapením zahekal.

„Nosíš přece seržantovi Petrimu, ne?" ujistil se Joe.

Garry přikývl.

„Tak běž sakra!"

Garry znovu vyběhl, ale těsně před stanem se mu zamotaly nohy a on se zřítil na prašnou zem. Při pádu přistál obličejem přímo na těžké bedně, kterou nesl. Levá žabka opustila jeho chodidlo, párkrát se přetočila ve vzduchu a málem se stala osudnou vojákovi běžícímu z tábora pro další bednu.

Garry ucítil nesnesitelnou bolest, odporné zakřupání a náhlý tlak v horní čelisti. Rozbolel ho celý obličej, proto mu dlouhou chvíli trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Jeho prozření přišlo v momentě, kdy mu do nosu udeřil podobný kyselý zápach, který se line zubaři zpod vrtačky, kdykoliv Garrymu spravuje zub. Asi mi vypadla plomba, chtěl říct, ale v momentě, kdy si pořezal jazyk o uštípnuté řezáky, ze sebe vydal jen překvapené „Aaahh?"

Instinktivně si strčil ruce do pusy. Prsty nahmatal tři přeražené zuby a přivolal si tím další salvu bolesti. Překotně se nadechl a z úst vyprskal krev.