November Juliet

Den 122/240- Zpátky domů

Než Scott přemluvil Hannu, aby jim poslala vrtulník a než Hanna přemluvila pilota, aby pro ně zaletěl, uběhla snad celá věčnost. Rayův tým mezitím našel místo k jejich naložení a připravil také Natea. Bylo domluveno, že pilot nebude přistávat, ale shodí jim záchranná lana. Nejprve zvedli na palubu raněné a poté po dvojicích i zbytek týmu.

Při samotném letu všichni mlčeli. Jen zdravotník, který přiletěl s týmem Charlie z Bagdádu, a kterého Hanna zřejmě nahnala narychlo i do tohoto vrtulníku, se snažil, stejně jako před chvíli Ray, vytáhnout z Ryana Diaze, co se stalo a kde všude je zraněný. „Já to nějak zvládnu," zněla jeho nejdelší odpověď. „Spíš se sakra podívejte na tu jeho nohu." Zdravotník Nateovu holeň samozřejmě prohlédl a zafixoval jako první, ale když viděl, že u Diaze nepochodí, zase se k ní vrátil. Narozdíl od něj Clarence alespoň neodmlouval. Nikdo si nebyl ani zcela jistý, že doopravdy vnímá, přestože oči měl pootevřené.

„To, že odmítáš pomoc není doopravdy moc hrdinské, víš?" naklonil se k němu Ray.

Diaz ho zpražil pohledem puberťáka, kterému jeho rodič říká, jak se má a nemá chovat. 

Zbytek letu proběhl v tichosti a když přistáli bez dalších komplikací zpátky v táboře, mohl Ray s určitostí říct, že se nepřítel stáhl. Co však stačil za dobu svého útoku napáchat, se rovnalo katastrofě. Tábor bude muset projít rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí a Ray tak trochu pochyboval o tom, že to na velitelství budou chtít přiklepnout. Bylo to moc peněz na příliš postradatelnou oblast. Ano, vedly tudy pašerácké stezky, které zásobovaly zbraněmi celou zemi, ale těm mohli udělat přítrž jinde. Bude záležet na tom, jak to posudková komise a strategické vedení zhodnotí. A taky bude záležet na rozpočtu, blížily se volby a nikdo nebude chtít navyšovat výdaje kvůli nepovedené akci agenta CIA, který tady ani neměl, co pohledávat. Sečteno podtrženo se nepřátelům podařilo konečně vyštvat Američany z těchto hor.

Když pak vynášeli Natea z vrtulníku, přišel se na něj podívat celý tábor. Nastalo opět hrobové ticho jako když přivezli seržanta Szimanskiho a Carterovou. V Rayovi všechny ty šokované obličeje probouzely pocit zadostiučinění. Schytal to daleko víc než vy, tak se k němu chovejte slušně! měl chuť říct, ale zatnul zuby a mlčel.

Dispečer Garry pak věnoval Diazovi svoje žabky, protože jeho chodidla byla tak oteklá, že si nemohl nazout boty. Nicméně si zarputile stál za svým, že do provizorně zbudovaného zdravotnického stanu, dojde po svých.

„To ten hajzl Abdul, Diazi," vysvětloval mu Frank McDonald, když ho bez ptaní vzal pod paží a spolu s Rodriguezem mu pomáhali ke stanu.

„Já vím, Franku."

„Jak to můžeš vědět sakra! Co ty můžeš vědět, vždyť jsi u toho nebyl."

„Hele, uklidni se," vložil se do toho Rodriguez. „Slyšel jsem, že se s tebou Sanem nevrátila. To jako vážně? Myslíš, že patřila k Abdulovi?"

„A víš taky, že je Zrzek mrtvej?" jel si dál svoje Frank. „A víš, kdo ho zabil?"

Na malý moment viděl Ray na Diazově tváři šok. Nic však neřekl. Ta emoce se vsákla do jeho nitra a tam zůstala spolu s dalšími. Ray si dokázal jasně představit, jak tam teď spolu všechny víří, kopou do sebe a způsobují tomu klukovi bolest. To nebylo dobrý. Raději se nenápadně vydal za trojicí vojáků, aby byl na blízku, až se to všechno z Diaze vylije jako láva z rozbouřené sopky.

„Franku, nech toho," zasyčel Rodriguez.

Na Frankovi šlo jasně poznat, že narozdíl od Diaze jeho chvíle nastala právě teď. Potřeboval se vyventilovat, vypustit to všechno ven. „Zasranej Abdul! Celou dobu se s ním kámošíš a on nás v tom pak nechá. Chápeš to, Diazi? Ten tvůj kámoš za všecko může!"