November Juliet

Den 121/240- Ticho před bouří

Všechno změnila ta zelená složka, kterou dostala Sanem od pana Clarence. Nešlo tolik o to, že obsahovala informace, které znali jen tři lidé v táboře, ani o to, že ji nemohla nikomu ukázat. Nezáleželo na tom, že šlo o předzvěst náročného úkolu a velké zodpovědnosti, se kterou šel ruku v ruce. Místo toho, aby se trápila a užírala trémou, se naopak nemohla ubránit úsměvu. Celý den strávený s tajnými vládními dokumenty jí připomněl dny na univerzitě, kdy podobně střežila své závěrečné práce a trávila s nimi celé dny jako s dětmi. Ta prostá podobnost dokázala její náladu obrátit o sto osmdesát stupňů za jediné odpoledne.

Vojáci k ní byli jako obvykle zdvořilí a opatrní, stejně jako spousta studentů, ale přece jen tu byl jeden důležitý rozdíl. Studenti se tvářili mile, protože její otec byl jejich profesor a přirozeně nikdo z nich nechtěl mít s panem Bayrakem problém. Vojáci se k ní chovali hezky čistě kvůli ní, neměl v tom prsty její otec a Sanem se při tom uvědomění rozzářila jako ranní slunce.

Když pak složku po setmění odevzdala zpět panu Clarencovi, na malý moment pocítila smutek. Přišla o něco, co pro ni kdysi bývalo důležité, ale když vyšla ven z Kafírny a ze strážní věže na ni zamával Rodriguez, znovu se cítila dobře. Poprvé od doby, co její rodina odešla z města, našla v těchto bohem zapomenutých horách kousek něčeho, co nejvíce postrádala. Univerzitu, která byla středobodem jejího vesmíru, nahradil tábor Nicka Jonese, kde se cítila vítaná a potřebná. Místo Tarika se mohla vždy spolehnout na Noru a pod kontrolou pana Clarence se cítila skoro stejně jistá jako s otcem.

Zamávala Rodriguezovi nazpátek a zasmála se. Poslal jí vzdušný polibek a bavil se nad tím, jak se Sanem zastyděla a okamžitě zrůžověla. Vojáci ji rádi takhle škádlili. Obzvlášť od té doby, co začala nosit uniformu. Dříve se pozornosti mužů obávala. Co když se někomu zalíbí a on ji požádá o ruku? Nedokázala si samu sebe představit v roli matky, nedokázala by se starat o rodinu tak, jak to dokázala ta její. Sanem uměla psát eseje, učit se jazyk a studovat dějiny, ale takovou zodpovědnost by nikdy neunesla. Každý mužský pohled pro ni proto byl hrozbou, která mohla obrátit její život naruby. U vojáků v táboře to však bylo jiné. Nehrozilo u nich riziko, že by jednoho dne přišli za jejím otcem a požádali ho o sňatek. Neprohlíželi si ji zkoumavě, nehodnotili každou její vlastnost. Vůbec ne. Říkali věci jako „Ahoj, květinko," nebo „Jak se máš?" a často také „Dneska ti to sluší," i když nenosila nic jiného než uniformu a svůj šátek. Ryze přátelský tón bez jakýchkoliv postranních úmyslů byl příjemnou změnou. Nemusela se bát, že by občasné lichotky přerostly v něco většího. Vojáci moc dobře věděli, že navazovat vztahy nemá vzhledem k omezené době jejich působnosti na misi žádnou cenu a kdyby se něco profláklo (a že se v táboře obvykle profláklo úplně všechno) byl by z toho průšvih jako vrata. Stála jim za to nějaká zakřiknutá holka? Ani náhodou. Navíc jak už pověděl Diaz, kdyby se někdo o něco pokusil, pravděpodobně by mu za to vojáci urazili hlavu. Sanem se za těch pár dní stala nedotknutelnou mladší sestrou, vedle které přestal klít i Frank McDonald. 

Ještě než se rozhodla ukončit den a jít si lehnout do zdravotnického stanu, přisedla si k Abdulovi a vyhaslému táboráku. Naposledy v něm hořel oheň, když přijel. Od té doby ohniště skomíralo stejně jako nálada v táboře. Poručík Barlow striktně zakázal jakékoliv další táboráky, dokonce zatímco Sanem vracela zelenou složku, zabavil Abdulovi rádio, a tak tu nyní seděl tlumočník sám a broukal si pro sebe Rock'n Roll All Night a teskně hleděl na vrcholky hor v dáli. Sanem se neodvažovala ho rušit, a proto jen tiše seděla a poslouchala. Se západem slunce tma kolem nich houstla a teprve tehdy mohla Sanem poprvé pocítit ponurou atmosféru v táboře. Něco jiskřilo ve vzduchu a nevěstilo to nic dobrého. Vojáci byli dnes vesměs zamračení, hleděli si svého a spousta z nich se stahovala do obytných buněk. Nikdo spolu nepromluvil víc než bylo třeba a to byli Američané jinak opravdu upovídaní.