November Juliet

Den 120/240- Jedno překvapení za druhým

Nora nečekala, že by vůbec někdy mohla nastat situace, kdy bude ráda, že Clarence vidí. Když se však ozvalo zaklepání na celtu jejího stanu, čímž byla přerušena trapná situace mezi ní a Zrzkem, byla vděčná za jakékoliv rozptýlení.

Zrzek si původně přišel jen pro vložky do bot, které mu slíbila na puchýře, ale místo toho si Nora připadala jako blecha pod mikroskopem. Zrzek mlčel, na všechny její instrukce reagoval pokýváním hlavou, zatímco ji skenoval pohledem od hlavy k patě. Co jako čekal, že se stane? Nora si odprezentovala doporučené používání a zarputile mu pohled oplácela. Když s výkladem skončila, zůstali na sebe oba prostě jen zírat. A možná by proti sobě stáli a zírali celý boží den, kdyby do stanu nevstoupil Clarence a podobně zkoumavým pohledem neanalyzoval jejich chování.

„Doufám, že nejdu nevhod," prohodil.

„Ale vůbec ne," řekla Nora, aniž by spustila oči ze Zrzka, který se jako jediný postavil do pozoru. „Seržant už je na odchodu."

Clarence pokýval hlavou a ustoupil Zrzkovi, aby mohl odejít. Ten však ještě naposledy pohlédl na Noru. „Jak myslíš teda," řekl klidně a teprve potom se vytočil na patě a zmizel.

Nora se ohlédla na Clarence a byla mu vděčná, že za ní tentokrát přišel již v uniformě a plné výstroji tak, jak se sluší a patří na důstojníka.

„Řešíte se seržantem Szimanskim nějaké interní problémy?" zeptal se Clarence a Nora zabojovala s pokušením ho vykázat ze stanu.

„Ne, pane."

„Vypadal zklamaně," přemýšlel dál Clarence s hranou nevinností. „Skoro jako kluk, který čekal na holku před kinem a ona nepřišla."

„To je jeho problém," pokrčila rameny Nora, a aniž by se Clarence na cokoliv zeptala, začala ze skříněk vytahovat obvazy, gázy a dezinfekci na převaz jeho ramene. Vždyť kvůli čemu jinému by tady byl. „Můžete si odložit."

Odepl si helmu i ochrannou vestu. Po nich následovala uniformní košile a když si přes hlavu přetahoval tričko, měla už Nora všechno přichystáno. Prohlédla si jeho tělo zkušeným okem zdravotníka a okamžitě dokázala zhodnotit jeho kondici. Ta byla samozřejmě dobrá. Na oficíra až příliš. Kluci v táboře často trávili volné chvíle tužením svalů a zvedáním činek, jejich ramena tak byla široká a celkově pak všichni chůzí připomínali vykrmené krocany. Nora se jim za to smála. Clarence byl jiný. Měl spíš postavu atleta nebo běžce. Snažila si o něm ze všech možných indicií sestavit nějakou ucelenou představu, ale stále jí nic z toho nedávalo smysl. Od jejich posledního rozhovoru jí zatím v hlavě utkvěla představa Clarence jako někoho od námořnictva, možná někdo z kontrolní divize. Jenže tyhle chlapíky už Nora znala, nehnuli se z kanceláře a většina z nich pod vestou schovávala naditý pupek. Možná byl Clarence jen chlápek z kontroly, co prostě rád sportoval. Vymýšlela si různé pohádky, aby utišila svůj nedobytný pocit přijít tomu chlapovi na kloub.

Pohlédla na něj a zjistila, že si ji prohlíží. „Nezasahují vaše vztahy se seržantem Szimanskim do chodu tábora, doufám."

Nora překvapeně zamrkala. Jak na to...? Povzdechla si. Vždyť mu to před chvíli v podstatě nepřímo přiznala. A její zamyšlený pohled ji asi usvědčil. Jenže v tomhle se Clarence mýlil. Nemračila se kvůli Zrzkovi, ale kvůli němu. On jí ležel v žaludku daleko víc.

„Nic mezi námi není," odbyla ho striktně, zatímco si nasazovala gumové rukavice. Očekávala, že dostane přednášku o profesionalitě vztahů a dalších pitomostech. Možná jí dokonce Clarence zase jemně naznačí, že na ni má další páku.

„Dobře potom," kývl však hlavou. „Jen se to snažte držet z doslechu poručíka Barlowa, prosím."

„Rozkaz, pane," odpověděla Nora neutrálně a pokynula mu, ať si sedne na lehátko. Bez řečí tak provedl a zatímco se uveleboval na bílém prostěradle, dovolila si mu věnovat ještě jeden pohled.