November Juliet

Den 118/240 - Komplikace

Odněkud z dáli Nora zaslechla postupně se přibližující šoupavou chůzi. Okamžitě odstrčila Zrzka stranou a zapnula si uniformu. Byla rozcuchaná a rudá jako rajče. Když však pohlédla na něj, nevypadal na tom o moc líp. Oblečení měl ale v mžiku zpátky na sobě, a za chvíli už dopínal neprůstřelnou vestu. Měli v tom oba již dlouhou praxi. Než se Barlow dostavil, stáhla si Nora vlasy do jednoduchého culíku a nasadila svůj obvyklý tón.

„Zkus si hlavně držet ty nohy v suchu," spustila k Zrzkovi, než se odhrnula zástěna stanu. „Měň si ponožky a sundávej boty, co to půjde."

Zrzek nasadil zaujatý výraz a soustředěně přikyvoval. Barlow něco zabručel na pozdrav, postavil si svůj hrnek s kávou na lehátko, kde se ještě před chvíli opírala Nora v Zrzkově náručí a přešel k plechové skříni se zdravotnickým materiálem.

„Vím, že to kluci nemají rádi, protože je to smrad jak ze zdechliny," pokračovala plynule dál. „Jinak ti ty puchýře ale zmokvají a věř mi, že to nechceš."

„Jasně, no," zamumlal Zrzek nešťastně a podrbal se ve vlasech. Protože k němu Barlow stál nyní zády, šklebil se na Noru a dělal obličeje. Snažila se to ignorovat. Někdy se opravdu choval jako dítě.

„Nechala jsem si sem poslat nějaké speciální návleky do bot," informovala ho. „Měly by tu být koncem týdne, pokud přiletí vrtulník se zásobami. Ještě se zeptám na logistice, až půjdu okolo. Myslím, že by ti to mohlo pomoct, aspoň bys tu nemusel každý druhý den chodit na převazy."

Zrzkova tvář potemněla. Zadíval se na ni a mračil se. „To zní dobře," řekl, ale nezdálo se, že by je Barlow nějak vnímal. Začal se věnovat inventuře.

Nora přikývla. „Tak se měj."

„Ty taky." Celou dobu, co odcházel ze stanu z ní nespustil pohled. Zřejmě pochopil, co tím myslela. Ty návleky byly opravdu na cestě a bylo načase přestat tohle divadýlko hrát. Horší bylo, že se to Zrzkovi očividně nelíbilo. Nora si pro sebe odfrkla, zatímco schovávala naoko roztažené obvazy a mastičky proti otlakům. Pokaždé mu přece dávala jasně najevo, že mezi nimi nic není. Čistě jen fyzická přitažlivost, nic víc. Dávala si zatraceně záležet na tom, aby ani na moment nepomyslel, že by to všechno mohlo znamenat něco víc. Protože neznamenalo. Jen byli oba zavření v těchto proklatých horách, všechno šlo do kytek a jediné vzrušení jim mohla poskytnout blízkost toho druhého. Nora to brala jako vzájemnou službu pro obě strany.

Ať už si Zrzek namlouval, co chtěl, nebyl to její problém. Ona měla svých průšvihů dost a jeden z nich právě klečel před ní a vybaloval z krabic tablety proti bolesti a energetické doplňky stravy. Bylo to tady. Mohl začít čímkoliv jiným. Obvazy, nářadím, dezinfekcí, prostě čímkoliv. Ten šmejd ale začne přímo u věcí, které budou chybět. Noře bylo jasné, že musel od Clarence dostat tip. Krev jí vřela v žilách jako nikdy.

Když dokončila úklid po Zrzkovi, vzala si od Barlowa seznamy obvazů a škrtidel. Vytahala si veškeré věci na lehátko a dala se do počítání a kontroly. Po očku však sledovala svého kolegu. Každou chvíli určitě vyskočí na nohy rudý vztekem a bude se shánět po zbytku tablet.

Jako medik měla Nora mimo jiné za úkol evidovat veškerá použitá léčiva. Když dala vojákům léky, musela je odepsat z inventáře. To samé platilo o injekcích, obvazech a vůbec všem, co kdy použila. Nora vždy všechny záznamy pečlivě vedla, až na léky proti bolesti a podpůrné energetické tabletky. Tyhle věcičky mohla jednomu vojákovi předepsat pouze v omezeném množství jedné krabičky na čtyři měsíce, což nestačilo. Nacházeli se v nebezpečné zóně. Několikrát za noc je probouzely přestřelky a útoky na základnu nebo střet dvou konkurenčních pašeráckých skupin. Kluky z toho bolela hlava, byli nevyspalí, trpěli migrénami, a přesto všechno museli zvládat služby a patroly v terénu. Nemohli se spokojit s jednou krabičkou na celé čtyři měsíce. Z počátku se vojáci domlouvali a ti, co léků potřebovali víc, je nechávali napsat na jméno kolegy, který je nepotřeboval. Brzy však takoví lidé začali docházet, proto se Nora s bývalým velitelem Thompsonem shodla na tom, že budou léky podávat bokem. Thompson byl skvělý muž, chápal problémy svých mužů a řešil je lidsky. To u Clarence rozhodně nehrozilo. Nora sice nevěděla, jak se téhle skuliny v Thompsonově vedení dohmátl, očividně si však na jejím nalezení dal záležet. Ten člověk nebyl nic jiného než proradná krysa. Tak to bylo. Myslel si, že tím Noru zlomí? To se chlapeček mýlil.