November Juliet

Den 122/240- Nelehká volba

Ryan Diaz nebyl hlupák, to Sanem věděla. Co si však doposud plně neuvědomila byl fakt, že to byl taky notorický lhář obzvlášť co se týkalo pracovního nasazení. Když se poprvé setkali, bylo to v momentě, kdy tvrdil svému nadřízenému, že nerozumí zdejšímu jazyku, že sice doprovázel tlumočníka, ale nikdy nic nepochytil. Avšak vražedný pohled, který na ni právě upíral mluvil o opaku. Možná většině nerozuměl, ale z toho mála dokázal poznat, že je něco v nepořádku.

„Naval mi okamžitě tu vysílačku," zavrčel, aniž by spustil ukazováček ze spouště zbraně.

Sanem mu roztřesenými dlaněmi přístroj podala. Chňapl po něm jako hladový aligátor a okamžitě stiskl modré tlačítko. „Tady Sluníčko 2, u všech všechno v pořádku?"

„Tady Sluníčko 3," odpověděl vzápětí Zrzek. „Všechno v pořádku. Proč?"

„Tady November Juliet, co ti zase hrabe, dvojko?"

Ryan zastrčil vysílačku zpět za poutka své kevlarové vesty. „Jen se snažím dělat svoji práci, vole," odpověděl.

„Tak pokračuj, vole."

Sanem hleděla na hlaveň zbraně v jeho klidných rukou a sama se snažila potlačit třes v těch svých.

„Teď mi řekni, o co tady sakra jde," uhodil na ni Ryan. „A sakra rychle. Neřeklas nikomu, že je tvůj brácha s Tálibánem."

„Není," vyhrkla. „Nebo aspoň nebyl. Myslím."

„Taky mi mohlo dojít, jak o této akci všechno do puntíku vědí, že jo?" zasyčel výhružně. „Kdybych tě tady a teď zastřelil, zabil bych nepřítele. Nešel bych za to ani sedět. Možná bych dostal ještě metál. To jen aby mezi náma bylo odteď jasno."

„Já nic neprozradila, Ryane," zavzlykala. „Nevím toho o moc víc než ty. Nevěděla jsem o Tarikovi. Přísahám. Nikdy bych-."

„Řekni mi přesně, co ti pověděl," přerušil ji ostře.

Sanem neváhala ani na moment. „Chtěl vědět, kde jsem a s kým. Řekl mi, že tu mám zůstat a že čekají jen na jeho povel."

„Kdo čeká na jeho povel?"

„To nevím."

Zcela náhle sklonil zbraň a kývl k rádiovému přijímači. „Sbal to. Okamžitě."

Ta surová slova plná nenávisti z jeho úst Sanem bolela daleko víc než fakt, že se její bratr právě nacházel na nepřítelově straně. Co jen to Tarika napadlo? Co mu děd vůbec pověděl? Tohle bylo určitě všechno jedno velké nedorozumění.

Ryan, mezitím co kvapně skládala do batohu přijímač, znovu sáhl po vysílačce. „Tady Sluníčko 2, teď všichni sakra dobře poslouchejte. Tahle akce je v hajzlu. Ti dva pasáci byli od Tálibánu. Jestli můžete, zlikvidujte je, vyserte se na nějakou bombu a připravte se na nejhorší."

„Tady November Juliet. Co to zase meleš sakra? Děláš si srandu? Protože to není vtipný."

Ryan seskočil z kamene a podal Sanem vysílačku. „Fofrem jim to vyklop, nebo bude zle."

***

Nate zíral na svou vysílačku v mužových rukou a poslouchal, jak se jeho tým postupně pídí po pravdě. Když se pak ozval hlas Sanem, který všem noční můru potvrdil, věděl, že propukne chaos.

„Všem kanálům, tady Sluníčko 2.1," řekla Afghánka a Clarence i muž před ním jasně poznal, že nemá daleko k pláči. „Ten mladík, se kterým jsem právě mluvila přes vysílačku je můj bratr. Řekl mi, že se chystá útok. Někdo nás musel prozradit. Přísahám vám všem, že jsem o tom nevěděla. Opravdu se-."