Záchytný bod | Dramione, FF

1. Kapitola

Hermiona sebou leknutím trhla, když jí na stehně přistála něčí dlaň. Vzhlédla a setkala se s pohledem jejího přítele, který si ji prohlížel s tázavým výrazem na tváři, jako by čekal na odpověď na otázku, kterou však ona neslyšela. „Promiň, říkal jsi něco?" zeptala se zmateně.

„Ptal jsem se, jestli jsi v pořádku," odpověděl chlapec a svraštil obočí. Jeho výraz se změnil na ustaraný.

Hermiona se mírně zamračila a očima přejela po všech přítomných v kupé. Harry, Neville i Ginny si ji prohlíželi úplně stejně jako Ron. „Samozřejmě," řekla, když pohlédla zpět na zrzka. „Neměla bych být?"

„No, asi deset minut jsi byla úplně...zaseknutá," ujala se slova Ginny. „Vůbec jsi nás nevnímala."

„Jen jsem se zamyslela," řekla Hermiona a věnovala své nejlepší kamarádce chabý úsměv, než svůj pohled přesunula k ubíhající krajině za oknem. Rudovláska otevřela ústa a chtěla se dožadovat vysvětlení, ale nakonec se rozhodla, že to nechá být. Zatím.

Hermiona se dala do přemýšlení nad tím, co je v dodatkovém ročníku čeká a nad zkouškami OVCE, ale její myšlenky stejně zabloudily někam úplně jinam...

„Co nám Kingsley asi může chtít?" zeptal se Ron během toho, co kráčel ruku v ruce s Hermionou atriem ministerstva kouzel.

Kudrnatá čarodějka svěsila koutky úst a pokrčila rameny. „Nemám tušení," odpověděla. Dopis od ministra kouzel působil naléhavě a ona si ani netroufala odhadnout, co po ní, Ronovi a Harrym mohl chtít. Doufala jen, že nepůjde o nic vážného.

Zanedlouho už se Hermiona s Ronem blížili ke dveřím kanceláře Kingsleyho Pastorka, před kterými na ně čekal Harry.

„Víš něco?" zeptal se brýlatého chlapce zrzek. Odpovědí mu však bylo jen Harryho záporné zavrtění hlavou. Hermiona pak zaklepala na dveře a když se ozvalo tlumené vyzvání, že můžou vstoupit, učinili tak a samozřejmě slušně pozdravili.

„Rád vás zase vidím," usmál se na ně ministr kouzel s laskavým úsměvem na rtech. „Prosím, posaďte se," pokynul jim rukou ke třem židlím na protější straně jeho stolu.

„Stalo se něco?" zeptala se s vráskou mezi obočím Hermiona.

Kingsley si povzdechl a úsměv mu ze rtů zmizel. „Dobrá, půjdu rovnou k věci," řekl a urovnal štos papírů na stole, který pak odsunul stranou. Ne ten stůl, ale spíš ten štos papírů. „Jde o Draca Malfoye."

Harry, Ron i Hermiona po jeho slovech  pootevřeli ústa a na tvářích se jim usadily zmatené výrazy.

„Nevypadá to pro něj dobře," pokračoval ministr kouzel. „Mluvil jsem se všemi členy Starostolce a zatím to vypadá, že Draco bude odsouzen do Azkabanu."

„A co s tím máme společného my?" zeptal se Ron, který nechápal, proč by ho měl ten pitomec Malfoy zajímat.

„Já chápu, že vaše...vztahy nejsou zrovna nej-"

„Dělal nám ze života peklo," přerušil jej hrubě a velice neslušně rudovlasý chlapec.

„Rone, tohle je vážná věc, ve které musí jít školní rivalita stranou," zamračil se na něj Kingsley. „Jsem toho názoru, že si Draco Malfoy nezaslouží jít do Azkabanu a proto-"