Záchytný bod | Dramione, FF

11. Kapitola

Blaise se loudavým krokem procházel po chodbě ve třetím patře se znuděným výrazem na tváři a snažil se přijít na něco, čím by se zabavil. Šíleně se totiž nudil.

Draco byl jen on ví kde, Theodore nejspíš po hradě naháněl všechno, co má sukni nebo byl někde s Daphné a... vymetal jí kotlík. Nevěděl to jistě. Pansy, hadí královna, která už byla spíš královnou ledovou, byla dnes nesnesitelně protivná, takže se jí vyhýbal jak jen to šlo, Goyle s jistotou otravoval skřítky v kuchyni, no a Grangerová se s ním nechce kamarádit. Ještě mohl jít třeba za Astorií, ale to by s ní musel probírat odstíny laků na nehty a on není žádná slečinka, takže jo, zůstal na ocet.

„Blaisi!" ozval se za ním dívčí hlas. Za chůze se ohlédl přes rameno a překvapeně pozvedl obočí, když spatřil členku Zlatého tria, která si to k němu mířila rychlým krokem. Nezastavil se, jen zpomalil, zatímco se stále ohlížel za sebe. Netrvalo to dlouho a kudrnatá čarodějka jej dostihla. „Chci se kamará- ÁÁÁÁ..." Chodbu zaplnil její řev, když se odněkud vyřítila paní Norrisová, která se připletla Blaisovi do cesty, ten o ni zakopl a už se řítil ze schodů, ale ještě předtím stihl chytit Hermionu za zápěstí a stáhl ji s sebou. Neville, který se na chodbě objevil, se zarazil a vyjeveně hleděl na Zabiniho a jeho kamarádku, jak se za doprovodu podivných skřeků kutálí po schodech. Byl z toho tak mimo, že se prostě otočil na podpatku a odešel zase do pryč místo toho, aby přispěchal Hermioně na pomoc. No, kamarád roku z něj teda nebude.

„Zatracená kočka," vyprskl Blaise vztekle, když se rozplácl o podlahu a zůstal ležet jak přejetá žába. „Přísahám Merlinovi, že ji jednou hodím z Astronomické věže," pokračoval a posadil se během toho, co si dlaní mnul zátylek. „Jsi v pohodě?" zeptal se, když pohlédl na Hermionu, která se s bolestnou grimasou na obličeji posadila.

„To ti nepomůže, je nesmrtelná," řekla kudrnatá čarodějka a tvář se jí zkřivila ještě větší bolestí, když si v sedě protáhla záda. Blaise na ni pohlédl, jako by ji viděl poprvé v životě. „Říká se to," pokrčila rameny. „A ano, jsem v pohodě."

„Fajn," povzdechl si, vyškrábal se na nohy a natáhl k ní paži, aby jí pomohl postavit se. Hermiona nabízenou končetinu přijala a samozřejmě poděkovala. „Takže, co jsi to chtěla?" zeptal se, jeho tón hlasu byl vážný a na tvář si nasadil kamennou masku, když si vzpomněl na to, že odmítla jeho nabídku na přátelství.

Hermiona si odkašlala, odvrátila od něj pohled a rozpačitě od něj poodstoupila. „No, já...přemýšlela jsem nad tím, cos mi řekl a...no...chtěl ses...kámošit?" vysoukala ze sebe. Blaise se neubránil nepatrnému, pobavenému úsměvu nad tím jejím žvatláním, ale jak rychle se ukázal, tak rychle i zmizel.

„Chtěl," přikývl stroze. „Už nechci," dodal, otočil se a rozešel se dopředu. Přece nebude couvat.

„Blaisi, počkej!" zvolala a rozešla se rychle za ním. Čokoládový chlapec se ušklíbl, ale jakmile se objevila po jeho právem boku, zase měl na tváři nic neříkající výraz. „Vím, že jsem na tebe byla...no, nepříjemná," zamumlala, ale tak, aby ji slyšel.

„To se mi tu snažíš omluvit nebo...?" nechal větu vyznít do ztracena a pohlédl na ni s pozvednutým obočím. Přikývla a on se uchechtl. „Tak to se omlouvat fakt neumíš."

„Omlouvám se, dobře?" vyhrkla poněkud neochotně. Nikdy by ji nenapadlo, že se jednou bude omlouvat někomu ze Zmijozelu. „Můžeme začít znovu?"

Blaise se zastavil a šlehl po ní pohledem tak ostrým, až sebou polekaně škubla. Taky se zastavila a pro jistotu udělala krok vzad. Hodnou chvíli na ni jen tupě hleděl a jí to začínalo být docela nepříjemné. „Mám za kámošku Grangerku!" zapištěl najednou a Hermiona sebou trhla podruhé, protože to fakt nečekala. „Tak to mi ho vyndej!" zvolal radostně „No ty zrovna ne," vyštěkl, když prudce otočil hlavu někam do prava a zabodl pohled do nějaké dívky z Havraspáru, která na něj hleděla jak na idiota, když kolem nich procházela. Kudrnatá čarodějka na něj hleděla podobně. Možná i trochu zalitovala toho, že raději nezůstala v knihovně s hlavou zabořenou v knize, protože Zabini je očividně tak trochu retardovaný.

„Takže...jsme v pohodě?" zeptala se Hermiona poněkud zbytečně.

„Nejvíc," zazubil se na ni. „Tak, co podniknem? Uděláme si procházku k Černému jezeru? Ne, ne, k jezeru ne, to se mi nechce. Půjdeme do kuchyně poprosit skřítky o něco dobrého? Ne, vlastně na nic nemám chuť. Co takhle zajít na Astronomickou věž? Kolik je vůbec hodin? Vlastně ještě nebyla ani večeře, takže slunce ještě nezapadá, ale to vůbec nevadí, protože-"

„Dost, zpomal, prosím tě," přerušila jej Hermiona, neb to na ni chrlil tak rychle, že to nestačila pobírat. „Potřebuju si zajít do sovince, půjdeš se mnou?" zeptala se, i když věděla, že toho bude asi trochu litovat, protože beztak nezavře na chvíli klapačku. Navíc, něco jí říkalo, že jí Blaise už nedá pokoj, když jsou teď ti kámoši.

„S tebou půjdu až na konec světa, Hermuš," pronesl v básnickém stylu a šibalsky na ni zamrkal. Hermiona zakoulela očima, ale neubránila se úsměvu. A tak se spolu vydali do sovince.

Kudrnatá čarodějka téměř po celou cestu nebyla puštěna ke slovu, neb Zabini žvanil a žvanil, až jí málem do hlavy vyžvanil díru, ale bavila se, smála se a to upřímně a od srdce.

Nakonec spolu strávili celé odpoledne a bylo opravdu příjemné. Za těch pár hodin po boku Blaise Zabiniho mohla Hermiona s klidem říct, že zábavnějšího člověka nepoznala. Fakt. Dokonce ani Dean se Seamusem nebyli tak moc zábavní, jako ten čokoládový Zmijozel a to už je co říct.

Bylo to zvláštní. Zpočátku s ním nechtěla mít nic společného, ale jedno jediné odpoledne stačilo k tomu, aby změnila svůj názor. U Theodora jí to trvalo týden, než přestala být v jeho přítomnosti, alespoň trochu nervózní. Tedy, spíš z toho upřeného pohledu, kterým na ni hleděl docela často a ona neměla tušení z jakého důvodu, ale snažila se to ignorovat. Avšak s Blaisem to bylo úplně jiné. Vlastně měla pocit, jako by nebyli kámoši jen pár hodin, ale minimálně rok třeba.

Každopádně, jejich cesty se pak rozdělily ve Velké síni, neb si šli sednou ke svým kolejním stolům, že jo. Ron málem vyletěl z kůže, když spatřil svou přítelkyni, kterou neviděl od poslední vyučovací hodiny toho dne a která si to ve finále nakráčela na večeři se Zabinim, jako by se nechumelilo. Ne asi, když je pořád září. Následně ji zaplavil tolika otázkami, že z nich pochytila snad jen tři, na které mu ani pořádně neodpověděla. Měla dobrou náladu a nechtěla si ji kazit odpovídáním na hlouposti, na které se jí vyptával. Harry se k tomu nijak nevyjadřoval, neb měl dost práce se zíráním k hadímu stolu a propalováním očima Zabiniho. Ginny na ni zprvu hleděla dost šokovaně a pak se jí zeptala, zda jí to jako vysvětlí, ale Hermiona ji jednoduše odbyla se slovy, že jí to řekne pak. Neville se zatvářil provinile, když kudrnatou čarodějku uviděl, protože si vzpomněl na to, jak ji viděl se Zabinim padat ze schodů a místo pomoci prostě odešel. No a Seamus a Dean diskutovali o nějakých hovadinách, takže si ani nevšimli, že jejich kamarádka vstoupila do Velké síně po boku Blaise Zabiniho a ani nevnímali Ronovo vyšilování.

U hadího stolu také vypuklo pozdvižení kvůli tomu, s kým to Blaise na večeři přišel. A byla to Pansy, která na něj chrlila jednu otázku za druhou a nebyla zrovna dvakrát příjemná. Theodore se ji snažil neustále uklidňovat, ale pak to vzdal, protože to nemělo smysl. A Draco, který se vrátil sotva dvě hodiny po tom, co hrad opustil, si jich nevšímal, protože byl ponořený do svých myšlenek. A stejně tak Goyle, který ale nebyl ponořený do myšlenek, ale spíš do jídla. Doslova měl hlavu zabořenou do talíře a jedl jak pes. Hňup.

Blaise hadí - ledovou královnu dokonale ignoroval, ale ke konci večeře to nevydržel a nehezky na ni vyjel s tím, aby mu už dala konečně pokoj a nestrkala ten svůj mopslí čumák do věcí, do kterých jí nic není. To černovlásku rozzuřilo do běla a Blaise pro jistotu Velkou síň opustil a schoval se před ní ve sklepení, v chlapecké ložnici přesněji. Tolik k odvážnému Zabinimu.

I přesto, že ho Pansy naštvala, vztek nakonec zmizel a vystřídala jej dobrá nálada. Byl rád, že se s Grangerovou skamarádil. Kdyby však věděl, co jej ještě čeká, už teď by byl za to víc, než rád, protože zatímco jednu kamarádku získal, tu druhou začíná pomalu, ale jistě ztrácet.