Záchytný bod | Dramione, FF

18. Kapitola

Hermiona ze sebe smyla poslední mýdlové bublinky, načež vypla vodu a uhladila si své mokré vlasy. Odhrnula sprchový závěs a natáhla se po černém, saténovém županu, který visel na malém, kovovém věšáčku hned u sprchového koutu. Ručníkem, který visel hned vedle županu, si lehce vysušila vlasy. Poté koupelnu opustila.

Musela uznat, že mít svou vlastní koupelnu bylo vážně skvělé a v duchu děkovala McGonagallové za to, že ji napadl tak geniální nápad. A ano, dnešní večer se Hermiona rozhodla strávit v primusovské pracovně. Pracovala totiž zde na eseji do Lektvarů, kterou jim dnes ráno zadal profesor Křiklan. Sice měla na vypracování týden, ale čert to vem. Kdyby mohla, vypracovala by ji hned po Lektvarech, což však nešlo, neb pak měli ještě další čtyři vyučovací hodiny. Nicméně, jak mile byla se svou prací hotová, chtěla se vydat do nebelvírské věže, ale zjistila, že je na to příliš vyčerpaná a tak se rozhodla, že přespí v její soukromé ložnici.

Hermiona se vydala k posteli, na které měla úhledně poskládané pyžamo. Tedy, bylo to jen obyčejné bílé tílko a krátké, černé kraťásky. Chtěla si na sebe svůj spací oděv obléknout, ale když koutkem oka zavadila o noční stolek, všimla si, že na něm neleží její hůlka.

Povzdechla si a vyšla z ložnice, a když pohlédla směrem ke konferenčnímu stolku, na kterém ležel její kouzelný proutek, v ten moment sebou polekaně škubla a zapištěla jak malá holka, což způsobilo, že sebou trhla i osoba, která se rozvalovala na pohovce.

„Do hajzlu, Grangerová, málem jsem se polil," zaprskal chlapec, který v pravé ruce držel panáka zlatavé tekutiny.

„Co-co tady děláš?" vyhrkla Hermiona, zatímco na toho nezvaného hosta hleděla očima vyplašené laně. „A jak ses sem vůbec dostal?"

Chlapec ledabyle pokrčil rameny. „Theodore," odpověděl jednoduše a napil se ohnivé whisky.

Kudrnatá čarodějka na něj nyní hleděla s nedůvěrou v očích a hluboce se u toho mračila. Zbláznil se snad Theodore? Sdělit heslo právě Malfoyovi! To si s ním ještě vyřídí.

„Nevěděl jsem, že tu budeš," zamumlal Draco.

„No, jak vidíš, tak tu jsem," odsekla Hermiona.

„Ano, to vidím," ušklíbl se na ni a pohodněji se uvelebil na pohovce.

Členka Zlatého tria pozvedla obočí a zírala na něj jako na idiota, kterým beztak je. Čekala, že se zvedne a odejde, ale on si dál v klidu sedí, jako by se nechumelilo. A ještě k tomu nasává alkohol, který vzal jen on ví kde. „Můžeš odejít?" zeptala se značně podrážděně a ruce si založila na hrudi.

„Můžu," přikývl Malfoy. „Ale neodejdu."

Hermiona ho probodla vzteklým pohledem a zafuněla jak rozzuřený býk. „A to jako proč?" ptala se dál.

Blonďák pokrčil rameny a na tváři se mu objevil velice provokativní úsměv, zatímco dělal, že se rozhlíží po místnosti. „Líbí se mi tu," odpověděl a kopl do sebe zbytek zlatavé tekutiny, načež vstal a přešel k malé skříňce vedle krbu, ze které následně vytáhl láhev ohnivé whisky, kterou naplnil whiskovku a šel si zase sednout na pohovku. Hermiona jej po celou dobu zaraženě pozorovala. Nejenže Theodore sdělil heslo právě tomu blonďatému smetáku, ale ještě v jejich pracovně skladuje alkohol. Tak to je vážně vrchol!

„Co to má být?" vyprskla kudrnatá čarodějka, která byla naštvaná, zmatená a k tomu všemu unavená.

„Jako tohle?" zeptal se nechápavě blonďák a pozvedl whiskovku. „To je-"

„Vím, co to je," odsekla Hermiona, čímž jej přerušila a zakoulela očima. Malfoy je očividně trochu retardovaný, když má popito. „Myslela jsem tím, proč tu jsi?"

Blonďatý chlapec se ušklíbl, neb beztak nic jiného neumí. „Mám k tomu své důvody."

Hermiona pozvedla jedno obočí. „A jaké, prosím tě?" zeptala se lehce posměšným hlasem.

„Do toho ti nic není," odpověděl s ledovým klidem.

„Já bych řekla, že je. Jsi v mojí pracovně a já chci vědět proč," řekla neústupně a udělala dva kroky vpřed.

„V tvojí pracovně?" odfrkl si Draco a věnoval jí výsměšný pohled. „Je to i Theova pracovna a Theo je můj přítel, který mi sem umožnil přístup, takže jestli se ti něco nelíbí, zacouvej zpátky do své ložnice," vychrlil na ni. „Nemusíš se bát, do té ti opravdu nepolezu," dodal zamumláním.

Hermionin výraz ztvrdl. „Ty mi nemáš co poroučet!" vyštěkla na něj.

Draco zakoulel očima. „Grangerová, na tohle vážně nemám náladu, takže buďto běž pryč nebo si tu sedni a napij se se mnou."

Kudrnaté čarodějce se v očích nebezpečně zablýskalo. Ten drzoun! Už už se nadechovala k tomu, aby na něj mohla začít hučet, jak se opovažuje jí rozkazovat, ale pak se zarazila a zůstala na něj zírat jako na nějaký přízrak. „Co jsi to říkal?"

„Co? Že máš jít pryč?" zeptal se zmateně Draco.

„Ne, po tom," upřesnila Hermiona.

„Že si máš sednout a napít se se mnou?"

Konverzace na úrovni, fakt. Čarodějka přikývla. Takže se nepřeslechla. „Proč bys, zatraceně, chtěl, abych se s tebou napila?"

Blonďák pozvedl obočí. „Neřekl jsem, že to chci. Jen jsem to navrhl jako jednu z možností," odpověděl a pokrčil rameny. „Mimochodem...moc hezký župan," řekl a koutkem úst se provokativně pousmál.

Hermiona na něj chvíli jen tupě zírala, než zalapala po dechu, chytila spodní lem županu a stáhla si ho o něco níže, což způsobilo, že se jí o něco výš vytvořil docela velký výstřih a to samozřejmě upoutalo Dracovu pozornost. Navíc, župan byl příliš krátký, takže jí to potáhnutí dolů bylo houby platné, když jen tak tak zakrýval její pozadí. Merline! Jak dlouho už tam tak stála?

Kudrnatá čarodějka, která byla nyní rudá snad až na zadnici, od blonďáka odvrátila pohled a asi se snažila dělat, jako by tam vůbec nebyla. V místnosti zavládlo hrobové ticho.

Když Draco, po asi dvou minutách, přestal zírat do jejího výstřihu, odkašlal si a také odvrátil pohled, který upřel ke krbu a z mysli se snažil vytěsnit ten obrázek jejího poprsí. Tedy, část stále zakrýval župan, takže neviděl úplně všechno, ale stačil jen malý kousek a-

Zarazil se a z obličeje mu slezla všechna barva. V duchu si nafackoval. Vážně přemýšlel nad tím, že by chtěl vidět prsa Grangerové?! Asi by měl přestat pít.

„Je ti dobře?" zeptala se Hermiona, když si všimla jeho tváře, která byla bledší než obvykle.

„Jistě," odsekl, aniž by na ni pohlédl. Nakonec se mu podařilo z hlavy ten obrázek vyhnat. Musel si ale představit Goylův zadek, z čehož se mu docela zvedal kufr, ale aspoň nemyslel na ňadra té střapaté holky.

„Fajn, jdu spát," řekla, otočila se na patě a zamířila ke své ložnici. Sice chtěla z Malfoye dostat důvod, proč jako otravuje v primusovské pracovně a nejlépe ho z ní i nějak dostat, ale nakonec si to rozmyslela, protože byla už vážně unavená. Malfoy na její slova nic neřekl. Proč by taky měl, že?

Když uslyšel cvaknutí dveří, mírně se předklonil, lokty se opřel o kolena a složil si hlavu do dlaní. Konečně měl klid. I když...někde v hloubi duše vážně chtěl, aby se posadila a napila se s ním. A vážně neměl tušení proč.