Záchytný bod | Dramione, FF

34. Kapitola

Hermiona pochodovala po chodbě od zdi ke zdi, tvářila se u toho nadmíru rozrušeně a kousala se do spodního rtu, div si ho ještě neukousla. Řekla si, že se vykašle na tu - spala jsem s Malfoyem nebo ne - věc a prostě to nechá plavat. Zakázala si na to vůbec jen pomyslet. No, moc dlouho jí to nevydrželo.

Opravdu se na to chtěla vykašlat, ale ta nevědomost ji zabíjela. A přesně proto právě stepovala po chodbě a čekala na jistého blonďátého chlapce, který, jak se zdá, zná odpověď na tu jednu jedinou otázku, která jí neustále šrotovala v hlavě a ona se rozhodla, že to z něj prostě dostane. Po dobrém, či po zlém, zkrátka a jednoduše to musí vědět, jinak ji to sežere jak Goyle všechno, co se mu dostane pod ruku.

Hermiona sebou trhla, když se prudce otevřely dveře učebny, ve které měl Zmijozel hodinu Starodávných run společně s Mrzimorem. Šlehla tím směrem pohledem a nervózně čekala, až zahlédne Malfoye. Netrvalo to dlouho a uviděla jej. Vycházel z učebny jako poslední spolu s Blaisem a Theem.

„Nazdar Hermelíno!" zvolal Blaise, když si jí všiml a zazubil se na ni. Hermiona nad tím oslovením zakoulela očima, ale s úsměvem jej pozdravila nazpět.

„Ahoj Hermiono," pozdravil ji i Theo a ona mu samozřejmě odpověděla. Jen Malfoy zůstal zaraženě stát a mračil se na ni, když se její pohled přesunul na něj. Něco mu říkalo, že tady čekala na něho, což jakoby...proč?!

„Můžu s tebou mluvit?" vysoukala ze sebe. Byla nervózní jak sáňky v létě. Blaise a Theo pozvedli obočí, zatímco Draco se na ni zamračil ještě víc. „O samotě," dodala a dva první zmiňovaní chlapci si vyměnili překvapené pohledy, načež Theodore kývl na svého čokoládového kamaráda na náznak, aby ty dva teda nechali samotné. Blaisovi se to moc nelíbilo, neb byl šíleně zvědavý a chtěl vědět, proč členka Zlatého tria dobrovolně vyhledala Malfoye a co s ním chce jako řešit. I když, měl takové tušení, že se to nejspíš týká toho rána, kdy se ti dva vedle sebe probudili. Moc rád by však věděl, jestli spolu teda něco měli nebo ne.

„Pojď, Blaisi," zavrčel na něj Theo, když zjistil, že ho jeho kamarád nenásleduje a věnoval mu významný pohled. Chlapec s tmavou pletí zakoulel očima a velice neochotně se vydal za ním, až oba nakonec zmizeli za rohem. Draco i Hermiona tím směrem ještě chvíli hleděli, než se jejich pohledy střetly.

Srdce kudrnaté čarodějky začalo bít rychleji a žaludek jí udělal kotrmelec. Myslela si, že nervóznější už být nemůže, ale očividně se spletla. Panovalo mezi nimi velice nepříjemné ticho, které se rozhodl přerušit blonďák, kterého to postávání a mlčení nudilo. Rozhodně měl lepší věci na práci.

„Tak?" zeptal se a věnoval jí znuděný pohled. „Chceš mluvit, tak mluv," pobídl ji tónem, kterým jí dal najevo, že ho vlastně vůbec nezajímá, o čem s ním chce mluvit, ať už je to cokoliv. Pravda to ale úplně tak nebyla, že? Zajímalo ho to, byť tušil, co s ním chce probrat.

Hermiona krátce uhnula pohledem a odkašlala si. Sice si dopředu připravila, co mu řekne, ale v tento moment, jako by si ta připravená slova sbalila kufry a prostě z její hlavy utekla.

„Grangerová," zamručel otráveně Draco, přenesl váhu z jedné nohy na druhou a složil si ruce na hrudi. „Nemám na tebe celý den."

Hermiona zakoulela očima. „Chci vědět, co se stalo tu noc po plese," vyhrkla na něj a on jí věnoval zaražený pohled, i když to tak nějak čekal. „Vím, že sis na to vzpomněl," dodala a zamračila se. Už nikdy nebude pít, protože tohle bylo peklo. „Vím, že jsi mě v náručí odnesl do ložnice," zamumlala si pod nosem a pohlédla někam vedle něj, zatímco Draco tam stál jak opařený a v obličeji byl zase bledší než obvykle, neb se mu opět začali vybavovat vzpomínky na tu noc. „A pak..." odmlčela se a oči upřela zpět na něj a srdce jí málem vypovědělo službu. „Proč se tváříš takhle?" zeptala se s obavami v hlase, když se blonďatý chlapec tvářil, jako by měl každou chvíli odpadnout. „Proč- panebože," vydechla, vykulila oči a přiťapla si dlaň k ústům. „My spolu spali, že je to tak?"