Záchytný bod | Dramione, FF

45. Kapitola

Draco seděl u zmijozelského stolu a nimral se v jídle, na které se neustále mračil, jako by mu snad něco udělalo. Sem tam vzhlédl a zabloudil pohledem ke lvímu stolu, u kterého seděla jistá kudrnatá čarodějka. Seděla zády k němu, ale i přesto poznal, že není úplně v nejlepší náladě, protože se s nikým nebavila. A taky se ani jednou neotočila jeho směrem, což ho vytáčelo, protože ještě před tím, než se ji chystal políbit v primusovské pracovně, to dělala docela často. Oplácela mu jeho pohledy, ale teď? Ani o něj nezavadila koutkem oka. To ho fakt moc rozčilovalo. Vlastně ho rozčilovalo úplně všechno a všichni.

Nějaký pohyb vedle něj upoutal jeho pozornost. Pohlédl doleva a musel potlačit nakrčení nosu, když spatřil Astorii, která si s širokým úsměvem na rtech přisedla vedle něj. Až moc blízko. Žaludek se mu nepříjemně stáhl, když se k němu naklonila a vlepila mu pusu na tvář.

„Dobré ráno," zašeptala mu do ucha a jemu z toho naskočila husí kůže. To ho přivedlo k otázce, proč se jí prostě nezbaví? Ne tak, že by ji zabil a zakopal na školních pozemcích, ale spíš by jí měl říct, že ten vztah, který by se mohl nazývat přátelství s výhodami, s ní už udržovat nechce. Jenže nevěděl, jak na to, neb jí nechtěl ublížit. Jistě, ubližoval holkám docela často a nezajímalo ho to, ale Astorie mezi ty dívky nepatří, protože...no ano, má ji rád. Kamarádsky, nijak jinak. A co víc, ta černovláska, která  působí křehkým, nevinným, skoro až andělským dojmem, umí být ve skutečnosti docela zákeřná, zlá a celkově, když se naštve, tak se z ní stane pekelná bytost. Ta holka je ve vzteku dost nebezpečná a beztak mu bude chtít zakroutit krkem, až jí řekne, že je konec. Možná už by si měl sepsat poslední vůli.

Něčí odkašlání Draca vytrhlo z jeho myšlenek. Na lavici se natočil tím směrem a pohlédl na Blaise, který stál za ním, ruce v bok a mračil se na Astorii.

„Co je?" zeptala se ho černovláska s nakrčeným nosem.

„To je moje místo," odpověděl Blaise, povytáhl obočí a věnoval jí vyzývavý pohled, aby si jako okamžitě odsedla, jinak bude zle. Ne, že by mu opravdu seděla na místě, to ne, on většinou sedával spíše naproti Dracovi nebo naproti Pansy, která vždycky sedávala vedle Draca, ale jelikož tady hadí královna není... Nicméně, nechtěl, aby vedle něj ta, galeóny posedlá, holka seděla, protože prostě tým Dramione. Vždy a všude! Jeho plán totiž už pár dní běžel a byl naprosto jednoduchý- zařídit, aby Draco a Hermiona spolu trávili co nejvíce času. Proto třeba Theo Draca poslal do pracovny místo něj s tím, že si musí něco důležitého zařídit. Byl to kec. Tedy, aspoň zpočátku, ale pak si černovlásek řekl, že toho využije a opravdu si něco zařídí, neb i on měl svůj plán, ale o tom až později.

„Tvoje místo je naproti," odsekla Astorie a hlavou kývla směrem k místu, kde Blaise obvykle sedával. Draco i Theo je se zájmem pozorovali. „Tohle místo je Pansy, ale ta tu teď není, takže si trhni."

„Přesně tak, Pansy tu není a když tu není, mám za úkol její místo bránit," odsekl stejným tónem a povýšeně se na ni ušklíbl. Samozřejmě, že to byl nesmysl, ale čert to vem.

Astorie pozvedla obočí a posměšně si odfrkla. „Co je to za blbost?"

Blaisův výraz ztvrdl. Ta holka mu ale pije krev! „Prostě si-"

„Zmiz, Astorie!" přikázala jí Pansy ledovým tónem, která se objevila vedle Blaise a zabodávala do mladší Greengrassové ostrý pohled. Draco, Theo i Blaise na ni překvapeně pohlédli a nejvíc Blaise, kterému svitla naděje, že je stará dobrá Pansy zpátky, ale pak mu došlo, že jí jen Astorie sedí na místě. A to se nedělá, to je zákon.

„Vždyť už jdu," zabrblala si pod nosem slečna Astorie Oberu-tě-o-prachy Greengrassová, zvedla se a s nasupeným obličejem odkráčela ke svému místu. Blaise se za ní potěšeně a škodolibě ksichtil a pak se sám šel posadit na své místo a jelikož se mu nechtělo obcházet stůl, prostě jej podlezl.

„Nána jedna pitomá," odfrkl si čokoládový chlapec během toho, co si na talíř položil dva toasty, které následně začal mazat marmeládou. Ne, že by tu holku neměl rád, ale...blbost, nemá ji rád, i když ji rád měl. Ale to bylo ještě před tím, než mu pořádně došlo, že jí jde jen o Dracovo bohatství. „Měl by ses jí konečně zbavit, ta holka je otravná jak pijavice," pronesl směrem ke Dracovi, který se na něj zamračil za to, jak o Astorii mluví, protože on ji rád má, že jo, ale musel mu dát za pravdu. Sice to neřekl nahlas, jen si to myslel, ale má pravdu ten šašek. Pansy jim samozřejmě nevěnovala žádnou pozornost a Theo pokýval hlavou na náznak, že s Blaisem souhlasí, i když slovo zbavit se mu zdálo trochu tvrdé. Spíš by to měl s ní ukončit, ne se jí zbavit jako se třeba někdo zbavuje starého oblečení nebo věcí, které už nevyužije. A Astorie přece není žádná věc.

„Pravda, pijavice jsou vážně otravné, minulý rok jsem jednu měl a- co je?" vyhrkl Goyle, kterého si doposud nikdo nevšímal. No nyní na něj upíral pohled Draco, Theo, Blaise a dokonce i Pansy. A hleděli na něj jako na idiota.

„Sám jsi pijavice," odsekl čokoládový chlapec spražil Gregoryho kritickým pohledem.

„Hen hem htěl-"

„Kolikrát jsem ti říkal, že nemáš mluvit s plnou pusou, ty skopová hlavo?" vyprskl na něj Blaise, čímž ho opět přerušil, neb Goyle si narval do pusy velký kus koláče a začal mluvit. Nebo spíš huhňat, protože mu nebylo vůbec rozumět. Theo nad tím jen kroutil hlavou a Draco toho chlapce, který se za chvíli beztak ani neunese, hleděl s nakrčeným nosem. Poté pohledem střelil k nebelvírskému stolu přesně v momentě, kdy od něj odcházela Grangerová. Celý se napnul a zbělel, když zjistil, že nemíří z Velké síně pryč a podle pohledu, který upírala na něj usoudil, že jde přímo za ním. Zhluboka se nadechl, upravil si uzel na kravatě, což si snad ani neuvědomoval a nasadil si na tvář ten nejvíc lhostejný výraz, jaký jen dokázal. A čekal.

Hermiona se s rychle bušícím srdcem zastavila u zmijozelského stolu doprovázena zamračenými pohledy Harryho a Rona od nebelvírského stolu, načež tichým a nervózním tónem pozdravila Blaise a Thea. Poté pohlédla na blonďáka, který na ni jen tupě civěl. „Můžu s tebou mluvit?" špitla tak tiše, že ji málem neslyšel. Theo s Blaisem si vyměnili vševědoucí pohledy, čehož si Draco všiml a na své dva kamarády se zamračil. Poté se ale podíval zpět na Hermionu a zdráhavě přikývl. „Přijď po večeři do pracovny," s těmito slovy se otočila na podpatku a odkráčela z Velké síně pryč. Blonďák za ní hleděl do doby, než mu zmizela z dohledu. Následně očima zkontroloval lví stůl, aby zjistil, že ho Potter a Weasley probodávají ostrými pohledy. Ušklíbl se na ně.

„Někdo má rande!" zvolal Blaise vesele a laškově na Draca zamrkal. Ten mu na to nic neřekl, jen ho probodl očima a pak se začal věnovat snídani. Najednou dostal chuť k jídlu.