Záchytný bod | Dramione, FF

14. Kapitola

Volejte sláva a tři dny se radujte! Jsem zpět!

Ne, nestalo se mi nic hrozného, ani mě neunesli mimozemšťani ani nikdo jiný, kdyby vás to náhodou zajímalo. Jen si asi vesmír řekl, že mám málo práce a nudím se. Najednou se mi naskládalo tolik věcí, že jsem nevěděla kam dřív skočit, ale! Všechno jsem zvládla a už se (snad) můžu zase věnovat psaní.

Ne, to je kec. Práce mám pořád nad hlavu, ale se- kašlu na to. Nutně potřebuju pauzu a jak jinak ji využít, než se vrátit sem, že?

Takže tady mě máte!

Kapitola nic moc, ale kdo si počká, ten se dočká!

Čus!

***

„Takže, ty a Blaise jste teď kamarádi?" zeptal se udiveně Theo, který kráčel po boku Hermiony. Měli noční hlídku a kudrnatá čarodějka mu během procházení jedné z chodeb ve třetím patře odvyprávěla příběh o tom, jak se z ní a Zabiniho stali kámoši na život a smrt. Tedy, tak to alespoň tvrdil Blaise.

„Asi ano," povzdechla si členka Zlatého tria. Následně se prudce ohlédla přes rameno a poněkud úlevně vydechla, když zjistila, že jsou na chodbě stále jen oni dva.

Ono se totiž dost často - nebo možná pokaždé - stávalo, že když ona nebo někdo v její přítomnosti vyslovil Blaisovo jméno, ten čokoládový chlapec se tam zničehonic objevil a pak jí nedal pokoj. A stávalo se od té doby, co se s tím zmijozelem kámošila. Fakt. Neustále jí byl v patách a snažil se jí vykecat díru do hlavy. No, kdyby věděla, co bude kamarádství s ním obnášet, možná by si to rozmyslela a nevydala se za ním chvíli poté, co jí v podstatě řekl, že je plná předsudků.

„Asi?" uchechtl se Theo. „Kdyby tě Blaise slyšel, asi by ti nepoděkoval," dodal a pobaveně se na ni ušklíbl, když tázavě pozvedla obočí.

„A taky, že slyšel," ozvalo se znenadání za jejich zády, načež sebou oba polekaně trhli. Otočili se a spatřili Blaise, který si to k nim mířil s vážným výrazem na tváři,  na které se mu však zanedlouho objevil úsměv. „Ale že jsme kámoši teprve chvíli, budu dělat, jako by jsi to neřekla," mrkl na Hermionu, když se zastavil u hlídkující dvojice. Kudrnatá čarodějka zmateně zamrkala. Neměla tušení, co tím jako myslel. Vždyť neřekla nic špatného, ne? Blaise zakoulel očima a věnoval významný pohled Theovi, který si povzdechl.

„Přátelství s Blaisem je vážná věc, ve které žádné asi neexistuje. Buď jste přátelé nebo ne," odříkal monotónním hlasem černovlasý chlapec a tvářil se u toho nadmíru otráveně, zatímco čokoládový chlapec se spokojeně usmíval a kýval hlavou. A Hermiona nemohla být víc zmatenější. Možná by měla Zabiniho požádat, aby jí na pergamen napsal přesné instrukce, co smí a nesmí říkat, co smí a nesmí dělat jako kamarádka Blaise Zabiniho. A možná by mu mohla napsat pár svých, protože se jí moc nelíbilo, jak jí byl neustále za zadkem.

„Přesně tak," zazubil se Blaise na zmateně se šklebící Hermionu. „Hlídkujete?" zeptal se pak na něco, co bylo zcela očividné.

„Ne, Blaisi, řekli jsme si, že se uprostřed noci projdeme po hradě," odpověděl Theo a na svého kamaráda se ušklíbl. „Co tu vůbec děláš? Je dávno po večerce."

Chlapec s tmavou pletí si odfrkl a zakoulel očima. „Strhneš mi body?" zeptal se provokativně.

„To bych jistě mohl," odpověděl stejným tónem černovlasý chlapec.

Blaise se na svého kamaráda nepěkně zašklebil a velice dospěle na něj vyplázl jazyk. Pak si povzdechl a na tváři se mu usadil mrzutý výraz. „Pansy zase prudí," odpověděl na Theovu otázku, proč není tam, kde by měl po večerce být, načež černovlásek chápavě pokýval hlavou. Hermiona pouze pozvedla obočí, neb neměla tušení, o co jde.