Záchytný bod | Dramione, FF

49. Kapitola

Blaise tam stál jako přikovaný a s ústy dokořán hleděl na tu dívku, která se objevila ve dveřích Velké síně.

„Vypadá..." Theo se odmlčel, neb nebyl schopný dalších slov.

„Úchvatně," vydechl Blaise. Nemohl z ní spustit oči. Vždycky mu připadala neuvěřitelně nádherná, ale teď...teď mu doslova na pár vteřin vyrazila dech.

„Spíš jsem chtěl říct, že vypadá jinak, ale ano," řekl Theo. Také z Pansy, která na sobě měla plesové šaty, které jí věnovala její matka, nemohl spustit pohled, „vypadá úchvatně."

„Skoro jako...jako by byla zase zpátky," řekl tichým hlasem Blaise. „Ta naše stará Pansy," upřesnil a v nitru cítil záchvěv naděje. Theo se zmohl na pouhé přikývnutí. Cítil to stejně.

Pansy si skousla spodní ret, zatímco pohledem zkoumala Velkou síň. Její oči už nebyly tak prázdné, její tvář nebyla kamenná nebo chladná, nebyl v ní žádný náznak lhostejnosti ani ničeho podobného. Očima přejížděla po studentech, až jí zrak padl na Daphné, která na ni užasle hleděla.

Blondýnka na ni kývla a usmála se na ni. Dokázala to! Její plán vyšel! Pansy na ni malou chvíli jen hleděla, než kývla nazpět a lehce zvedla jeden koutek úst, načež se vydala přímo jejím směrem. A Daphné ze rtů úsměv zmizel, když se úsměv Pansy během chůze změnil v nehezký úšklebek a v očích jí nebezpečně zablýskalo.

„Dobrý pokus, Daphné," promluvila ledovým tónem hadí královna. „Ale vážně sis myslela, že se mnou ten kus hadru něco udělá?" odfrkla si a věnovala jí výsměšný pohled. Poté zakroutila hlavou a bez čekání na odpověď odkráčela někam do pryč.

„Já to nechápu," vydechla Daphné, když se okolo ní shromáždili Draco, Blaise, Theo a Hermiona. „Myslela jsem, že...že když ji donutím si ty šaty vzít..." nechala větu vyznít do ztracena, neb ani nebylo potřeba, aby pokračovala. Všichni to pochopili. Hermiona na ni soucitně pohlédla a pak ji kamarádsky pohladila po zádech. Theo na Daphné hleděl s bolestí v očích, Draco se mračil někam do prostoru a Blaise...ten vypadal, jako by se mu právě zhroutil celý svět. Uvědomil si, že ztratili i tu poslední šanci. Ta stará dobrá Pansy už nežije, je pohřbená hluboko uvnitř té nové, chladné a lhostejné.

Netrvalo to ale dlouho a Blaise se zase tvářil normálně, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Vyhnal z hlavy myšlenky na Pansy a na to, že ji ztratili. Ostatní to překvapilo, ale raději se nevyptávali. Čokoládový chlapec se šibalsky ušklíbl a pohlédl na Draca. „Co kdybys vyzval Hermionu k tanci, zatímco my si půjdeme dát něco k pití, hm?"

Blonďák i Hermiona na něj tázavě pohlédli. „My už spolu vlastně-" kudrnatá čarodějka nestihla větu doříct, neb byla přerušena.

„Skvělé! Tance není nikdy dost, tak šup šup, ať už vás vidím na parketu!" popohnal je Blaise nesmlouvavým tónem. Nyní na něj oba hleděli jako na pitomce.

„Ale vždyť-" chtěla zase něco namítnou Hermiona, ale opět nedostala šanci větu dokončit. Tentokrát to byl ale Draco, kdo jí skočil do řeči.

„Radši pojď," řekl a jemně ji chytil za paži a už ji táhl k místu, kde spolu tančili předtím. Věděl totiž, že by Blaise začal beztak blábolit nějaké nesmysly a on se tomu chtěl vyhnout.

„To je to nejhorší vyzvání k tanci, jaké jsem kdy zažila," brblala si pod nosem Hermiona během chůze.

Draco zakoulel očima, zastavil se a otočil se na ni. „Zatančíš si se mnou, Grangerová?" zeptal se až přehnaně mile, což donutilo Hermionu zašklebit se, neb ten tón k němu vůbec nepasoval. Avšak bez dalších keců přikývla a přijala jeho nabízenou paži. A tak jako předtím, i teď jí ovinul ruce okolo pasu a přitáhl si ji k sobě tak blízko, jak jen to bylo možné a ona obmotala ruce okolo jeho krku. A ne, nechystala se ho uškrtit, i když tu touhu občas měla. Opět se pohupovali do rytmu pomalé hudby.