Záchytný bod | Dramione, FF

26. Kapitola

Nastalo hrobové ticho, které vládlo Velké síni a bylo téměř až hmatatelné. Studenti stáli na místě jako opaření a s vyjevenými výrazy na obličejích hleděli na Voldemorta a Voldemort na ně. Tedy, byl to spíš jen jistý zmijozelský chlapec, který se za něj jen vydával. Jediné štěstí bylo, že studenti prvních, druhých a třetích ročníků už na plese nebyli.

Vypadalo to, jako by se zastavil čas. Nikdo nehnul ani brvou, dokonce to vypadalo, jako by snad nikdo ani nemrkal.

A pak...

Pomona Prýtová přitiskla dlaň k srdci a omdlela. Sibyla Trelawneyová se k ní ihned nahnula a začala ji fackovat, zatímco madam Hoochová jí chrstla vodu do obličeje. Ne Pomoně, která to potřebovala, ale Sibyle, neb ta dáma se zrovna nahnula do strany tak moc, že schytala spršku vody místo ní. Zaprskala a otřela si obličej, načež na svou kolegyni začala hučet něco o tom, že to od ní teda nebylo vůbec hezké. Madam Hoochová se samozřejmě omluvila a čmajzla sklenici vody Kratiknotovi a přesně v momentě, kdy se znovu chystala tu tekutinu chrstnou do obličeje Pomoně, Sibyla se opět nahnula moc blízko, takže schytala sprchu druhou.

„Ale no tak, Sibylo!" zahučela madam Hoochová a třískla sklenicí o stůl tak silně, až sebou chudák Kratiknot polekaně škubl a zaskočil mu tak oříšek, který si právě vhodil do úst a začal se dusit. Hagrid se na něj otočil a v úmyslu mu pomoct jej plácl po zádech, načež Kratiknot zařval bolestí a zároveň vyplivl oříšek.

„Jste normální, chlape?! Málem jste mi zlomil páteř!" zavřískal na něj Filius. Zbytek profesorského sboru na ně jen tupě civěl.

„Proboha, tak probuďte už někdo tu Pomonu!" zahulákal Horácio Křiklan, který seděl na opačném konci stolu. Trelawneyová s madam Hoochovou, které seděly vedle Prýtové, každá z jedné strany a byly jí tak nejblíž, jej však naprosto ignorovaly, neb se dohadovaly. Sibyla totiž své kolegyně vyčítala, že ji dvakrát polila vodou.

„U Merlinových vousů, dámy! Přestaňte se dohadovat! Jste čarodějky, použijte hůlku!" vložila se do hádky profesorka McGonagallová. A tak dámy udělaly, jak jim řekla. A tehdy se probrali i studenti.

Začali řvát jeden přes druhého. Většina na Blaise vřískala, že je to blb kolosálních rozměrů, a že opravdu není vhodné se převléknout za Voldemorta teprve pár měsíců po válce. Zbytek studentů chválili věrohodnost jeho kostýmu nebo se smáli.

„Zabini!" zahřměla ředitelka Bradavic kouzlem zvýšeným hlasem a už si to dupavým krokem pelášila za ním. Do cesty se jí však vpotácel chlapec, který přežil smrtící kletbu.

„Pusťte mě na něj!" zahučel Harry Potter opileckým hlasem, neb už značně přebral a vytasil hůlku, načež se klikatě rozběhl za ním. Falešný Voldemort vyvalil oči, otočil se na podpatku a dal se na úprk. Studenti se rozestoupili a vytvořili uličku, zatímco s vyjevenými výrazy pozorovali, jak ten, který už není Vyvolený běží za Blaisem s McGonagallovou v závěsu.

„Bože, to je idiot." řek Theo, který na malý moment zavřel oči a prsty si promnul kořen nosu. Poté se vydal ke stolu, u které seděl Draco a jen malý kousek dál postávala šokovaná Hermiona, která úplně zapomněla na to, co se stalo a místo toho přemýšlela, jak to, že je Harry opilý. Kde ten alkohol, k sakru, vzal?! „Jdeme," řekl směrem k blonďákovi.

„Kam jako?" zeptal se s nakrčeným nosem.

„Na parket, chci si s tebou zatančit, kam asi?" vyprskl sarkasticky Theodore. „Musíme najít Blaise," vysvětlil, ale Draco to opět moc nepobral.

„Proč jako?" položil další dotaz blonďák.

„Běžel za ním alkoholem nasáklý Potter v domnění, že je Blaise opravdový Voldemort, merlinví, čeho je ten hňup schopný," upřesnil černovlásek.

„Fajn," zabrblal velice neochotně Draco a konečně se zvedl ze židle. Malinko se mu zamotala hlava. Asi by neměl pít a u toho jen sedět.

„Jdu s vámi," vyhrkla Hermiona spěšně a následovala dva chlapce, kteří zamířili ven z Velké síně. „Postarám se o Harryho," řekla, když na ni oba pohlédli překvapeně.

***

„Tohle je na nic," povzdechl si Theo, když se po několika minutách zastavili uprostřed prázdné chodby. „Rozdělíme se," navrhl, načež Draco i Hermiona přikývli. „Já jdu támhle," řekl a ukázal na první schodiště.

„Já půjdu doleva," řekla Hermiona a chtěla se tím směrem vydat, ale Malfoyův hlas ji zastavil.

„Já chtěl jít doleva," protestoval a tím směrem se vydal taky.

„Já jdu doleva, Malfoyi," zavrčela na něj kudrnatá čarodějka.

„Ne, já jdu do-"

„To se budete dohadovat zrovna teď?" vyštěkl na ně Theo. „Draco, běž opačným směrem."

„Ale-" chtěl protestovat blonďák, ale ztichl, když mu Theodore věnoval přísný a výhružný pohled. A tak poraženě přikývl. Černovlásek se poté vydal po schodišti nahoru. Hermiona věnovala Malfoyovi výsměšný úšlebek, než pokračovala v cestě. Draco zakoulel očima, otočil se a i on se rozešel kupředu, ale po pár krocích se zastavil. Sám pro sebe se šibalsky pousmál a změnil směr.

***

Hermiona těžce vydechla, když zahlédla schody a rychle se k nim vydala. Následně se posadila na třetí schod a s bolestnou grimasou na tváři si vyzula rudé lodičky. Fakt už potřebovala pauzu. Úlevně vydechla, když si zakroucením protáhla kotníky.

„Něco mi říká, že takhle Blaise ani Pottera nenajdeš."

Hermiona sebou leknutím škubla a vyskočila na rozbolavěné nohy. Ostrým pohledem probodla Malfoye, který se ramenem opíral o zeď jen kousek od ní.

„Měl jsi jít opačným směrem," utrhla se na něj protivně.

„Měl," řekl bez zájmu. „Ale nechtělo se mi," dodal.

Kudrnatá čarodějka obrátila oči v sloup, sebrala ze země lodičky a rozešla se pryč od něj. Nedošla ale daleko.

„Netančila jsi," řekl podivně klidným a vážným hlasem.

Hermiona se na něj otočila s nechápavým výrazem na tváři. „Myslím, že jsem tančila víc než dost," odsekla.

„Netančila jsi se mnou," upřesnil.

Členka Zlatého tria zaraženě pootevřela ústa a hodnou chvíli na něj jen tak civěla. Jeho slova ji naprosto paralyzovala. Co na tom však bylo nejdivnější, Malfoy vypadal, že to myslí smrtelně vážně. „Měl bys přestat pít," řekla po chvíli ticha, které začínalo být docela nepříjemné.

Draco se krátce ušklíbl a rozešel se pomalým krokem k ní. „Zatanči si se mnou, Grangerová."

Hermiona se napnula jako tětiva luku, když se zastavil až přehnaně blízko ní. Omamná vůně jeho kolínské ji udeřila do  nosu. Srdce jí začalo bít jako o závod a dech se jí zrychlil. A to bylo špatně. Bylo to zatraceně špatně, protože takhle by její tělo na jeho tak blízkou přítomnost rozhodně reagovat nemělo. Proto o krok ucouvla a těžce polkla. „Musíme jít," řekla lehce roztřeseným hlasem, otočila se a rychlým krokem se vydala napříč chodbou.

Blonďák tak ještě chvíli stál, než se vydal opačným směrem. Musel se sám pro sebe ušklíbnout. Merlin je mu svědkem, že si ještě dnes jeden tanec s ní ukradne!