Záchytný bod | Dramione, FF

4. Kapitola

„Doufám, že se tam nechceš přestěhovat, že ne?" zeptal se Ron podezřívavým tónem. Kráčel ruku v ruce s Hermionu a pár kroků před nimi šel Harry s Ginny.

Kudrnatá čarodějka mu věnovala rozmrzelý pohled. Byli v Bradavicích týden, během kterého se třikrát sešla s Theodorem v jejich pracovně kvůli nočním hlídkám, na které pak spolu vyrazili. No, Ron se jí neustále ptal na jednu a tu samou otázku, což ji rozčilovalo. „Ptáš se mě na to dneska už po třetí a potřetí ti říkám, že ne," odpověděla. Zatím. To však Ronovi říct nemohla, neboť věděla, že by začal vyšilovat. Už tak stačilo, že měl neustále hloupé poznámky k tomu, že jejím primusovským kolegou se stal zrovna Theodore Nott. Vlastně, Ron měl kecy úplně ke všemu, co se týkalo zmijozelských studentů. A hlavně Malfoye.

Školní rivalita mezi Nebelvírem a Zmijozelem přetrvávala i po válce a nejspíš nikdy nezmizí. Ale něco se přeci jen trochu změnilo. Zmijozelští a nebelvírští studenti se už neprobodávali nenávistnými pohledy a ani na sebe neprskali urážky při každé příležitosti. Ne, chodili okolo sebe a dokonale se ignorovali. Tedy...třeba taková Pansy Parkinsonová si občas neodpustila nějakou tu hloupou poznámku nebo urážku, ale většinou ji ten, na koho byla směřována, měl na háku. No, a pak tu byl taky Ron, který svým neustálým frfláním otravoval ostatní.

„Blaise Zabini zdraví lví smečku!" zvolal chlapec s tmavou pletí, který šel spolu s Theodorem naproti té malé skupince. Harry, Ron, Hermiona i Ginny se zaraženě zastavili a hleděli na něj, jako by se před nimi objevil Voldemort v zástěře a nabídl jim domácí sušenky. „Máte se?" zeptal se a po všech přejel pohledem.

„Ahoj Hermiono," pozdravil s úsměvem kudrnatou čarodějku Theo. Ne, za ten týden, co byli v Bradavicích se z nich opravdu nestali přátelé. Zdravili se prostě ze slušnosti. Podali si ruce a  zakopali válečnou sekeru, byť to zrovna oni dva nepotřebovali, protože si nikdy nic zlého neudělali. Nic proti sobě neměli, takže se prostě slušně zdravili. Tečka.

„Ahoj Theo," odpověděla na pozdrav a úsměv mu opětovala. Ten její byl však slabý, lehce rozpačitý. Pořád si zvykala na to, že jejím kolegou je právě on. Pořád byla v jeho přítomnosti tak trošku nervózní, ale jinak jí nevadil. Vlastně se zdál být docela v pohodě a bylo dost možné, že by se z nich nakonec mohli stát přátelé.

„Máte na dnešní večer nějaké plány?" ozval se znovu Blaise, který na smečku čtyř lvů šelmovsky zamrkal.

„Co je ti po tom?" vyprskl Ron s nakrčeným nosem.

„Co je ti po tom, co mě je po tom?" vrátil úder čokoládový chlapec a velice dospěle na zrzka vyplázl jazyk. Hermiona nedokazála potlačit mírné zvednutí jednoho koutku úst a Ginny se uchechtla, zatímco Harry si toho zmijozelského chlapce prohlížel s nedůvěrou v očích. Theo se křivě usmál a zakroutil nad tím hlavou. No, Ron vypadal, jako by měl každou chvíli vyletět z kůže.

„Co chceš, Zabini?" zeptal se monotónním hlasem Harry.

„Chci vás pozvat na dnešní párty," vysvětlil s nadšením Blaise.

„A jakou, prosím tě?" zamračil se na svého kamaráda Theo. „Neřekl jsi mi, že chceš uspořádat párty."

„Neřekl," přikývl Blaise a ušklíbl se, „protože jsem to teď vymyslel."

„Žádná párty nebude," ozvala se přísným hlasem Hermiona, načež ji Blaise probodl snad vyčítavým pohledem a rozhodil rukama.

„Takovou primusku nám byl čert dlužný," zamumlal si pod nosem uraženě. Pak si ale na tvář nasadil prosebný výraz. „Grangerkoooo, jsme tady poslední rok. Dopřej nám trochu zábavy."