Záchytný bod | Dramione, FF

22. Kapitola

Hermiona kráčela po boku Thea a každou chvíli se ošívala, kousala se do spodního rtu a mračila se. Byla nervózní jak sáňky v létě. Nebyla si totiž úplně jistá, zda byl dobrý nápad, nechat ty malé caparty z prvního a druhého ročníku jen tak volně pohybovat po Prasinkách. Nejraději by je měla pohromadě a hezky pod dohledem. Nechtěla ani myslet na to, co by se všechno mohlo stát.

„Budou v pořádku, neboj se," chlácholil ji Theo, který si jejího nervózního počínání všiml. „Nic se jim nestane."

Kudrnatá čarodějka mu věnovala pohled plný pochybností, ale přeci jen se trochu uvolnila. Nervozita ji samozřejmě neopustila, neb ta se jí bude držet až do doby, dokud se všichni nesejdou na domluveném místě a nepřesvědčí se, že jsou v plném počtu, a že se nikomu nic nestalo.

„Chceš jít ke Třem košťatům?" zeptal se Theo a usmál se na ni.

Hermiona si povzdechla. „No, proč ne?" položila spíše řečnickou otázku a přikývla. „Fakt si myslíš, že budou v pořádku?" zeptala se po chvíli se svraštělým obočím. Nemohla si pomoct, fakt z toho neměla dobrý pocit.

Theo jí věnoval krátký, konejšivý pohled. „Neboj se, určitě všechno bude v po-" černovlásek se zarazil, když pohlédl skrze francouzské okno čajovny madam Pacinkové, okolo které právě procházeli. Ne okolo té dámy, ale spíš toho podniku, aby bylo jasno. Prudce se zastavil, jako by narazil do neviditelné zdi a s pootevřenými ústy hleděl na dvojici, která seděla u stolu v levém rohu čajovny.

Hermiona se zastavila také a zmateně se na chlapce otočila, načež udělala krok k němu. „Co se děje?" zeptala se nechápavě. Theo však nijak nereagoval. Hermiona na něm poznala, že je překvapený, ale přeci jen v jeho výrazu, v jeho očích bylo něco jiného. Nedokázala to však identifikovat. „Jsi v pořádku?" položila další dotaz. Pohlédla stejným směrem jako on a v uvědomění krátce otevřela ústa. U stolu v levém rohu totiž seděla jistá zmijozelská blondýnka a naproti ní hnědovlasý chlapec z Havraspáru, jak poznala podle barvy kravaty přehozené přes jeho židli.

„Kdo to může být?" zamumlal si Theo pod nosem a spíše sám pro sebe, ale Hermiona jej samozřejmě slyšela.

„Danny Hooker," řekla. „Sedmý ročník," pokračovala. „Havraspár," dodala, načež jí Theo věnoval rozmrzelý pohled. Ve skutečnosti ho vlastně nezajímalo tolik to, co je ten cápek zač jako spíš to, co dělá s Daphné v čajovně, kam chodili zamilované páry. Jsou snad do sebe zamilovaní? Chodí spolu? Spí spolu?  
O co tomu Dannymu jako jde?!

Aniž by si to Theo uvědomoval, pevně semkl čelisti a sevřel dlaně v pěst. Kudrnatá čarodějka si toho samozřejmě všimla a prohlédla si jej se starostlivým výrazem na tváři. Byla obeznámena s tím, co mezi tím černovláskem a tou blondýnkou je. Ví, že spolu ti dva udržují jakýsi fyzický vztah, či co. Ne, že by se na to vyptávala nebo tak, ale vyžvanil jí to Blaise. Prostě jen tak, mezi řečí. Taky jí prozradil, že Daphné se do Thea zamilovala, a že Theo do ní však ne. Tudíž by mu nemělo vadit, že se ta holka sešla s tím havraspárkým klukem v čajovně madam Pacinkové, že? Avšak Hermiona dle jeho výrazu poznala, že mu to vadí. A ne málo. Výraz v jeho očích totiž mluvil za vše.

„Třeba," promluvila členka Zlatého tria opatrným tónem a odvrátila od dvojice pohled, který upřela na Thea. „Třeba jsou jen přátelé."

„Přátelé," odfrkl si černovlásek. Podivně jej bodlo kdesi na hrudi, když uviděl, jak se blonďatá dívka zářivě usmála na toho cápka naproti ní. „Přátelé se scházejí U Tří košťat a ne v čajovně pro zamilované," odsekl značně podráždeným tónem.

„To přece nemusí nic znamenat," stála si za svým Hermiona, byť sama svými slovy nebyla moc přesvědčená. Opravdu se v tom podniku scházeli zamilovaní lidé a ti, kteří do sebe zamilovaní nebyli a zavítali tam, museli čajovnu po pár minutách opustit, neb se jim začal zvedat kufr z té přeslazené atmosféry. Tedy, alespoň tak to slyšela. Vlastně i ona tam jednou s Ronem zavítala, když ji pozval na rande, což bylo...no, trochu klišé. „Třeba bylo U Třech košťat plno," řekla a pokrčila rameny. Dle jejího tónu hlasu bylo však úplně jasné, že tomu sama opravdu nevěří. Jenže, co jiného mu měla říct?

Theo se hluboce zamračil a odvrátil od dvojice pohled. „To je jedno," řekl, otočil se a rozešel se kupředu. Hermiona jej s povzdechem následovala.

***

„...a pak jsem dostal školní trest, věřila bys tomu?" zasmál se Danny. Daphné udělala totéž, byť neměla tušení, co jí ten chlapec vyprávěl. Už ho totiž pár minut neposlouchala, protože... Theodore Nott.

„Omluv mě na moment," řekla s úsměvem, a aniž by čekala na jeho reakci, vstala a zamířila k dámským toaletám. Když vešla do jedné z kabinek, opřela se zády o zeď a s hlasitým výdechem si zajela prsty do vlasů. Její nálada klesla na bod mrazu. A nemohl za to nikdo jiný, než Theo.

Věděla, že stál před čajovnou a zíral na ni. Jeho pohled totiž dokázala vycítit kdykoliv a kdekoliv. Fakt. A jeho přítomnost taky. Sice se na něj za celou dobu nepodívala, i když ji to stálo všechno její sebeovládání, ale ano, věděla o něm. Snažila se však dělat, že to tak vůbec není, i přes tu ohromnou potřebu pohlédnout na něj.

Měla hodně špatný pocit z toho, že ji Theo viděl s Dannym. Rozhodně by ho však mít neměla, že? S Theodorem netvořila pár, takže by jí mělo být jedno, že ji viděl s někým jiným stejně, jako by mělo být jedno jemu, že si s někým jiným vyrazila. No, mělo by.

Daphné si tiše odfrkla a zakroutila hlavou. K čertu s Theodorem! Když on může spát s jinýma holkama, proč ona by si nemohla vyrazit na rande s jiným klukem? A třeba s ním i spát! Proč by se měla omezovat a trápit kvůli někomu, kdo o ni vlastně ani nestojí? Tedy, ne tak, jak by si přála, aby o ni stál. Takže ano, kašle na toho zpropadeného Notta, který jí ukradl srdce. Bude si prostě dělat, co chce a s kým chce. Nebude se dál kvůli němu trápit, protože jí za to rozhodně nestojí. Tak!

Blondýnka se zhluboka nadechla, upravila si šaty a vydala se zpátky za Dannym. A i když ve své hlavě si představovala, jaké by to s ním mohlo být, kdyby se třeba náhodou dali dohromady, její srdce stále křičelo Theovo jméno.