Záchytný bod | Dramione, FF

74. Kapitola

Když Draco na chodbě zahlédl jistou kudrnatou čarodějku a vydal se za ní v úmyslu si s ní promluvit, rozhodně by nečekal, že po jejich rozhovoru vezme nohy na ramena. Její nohy. Čekal by opravdu cokoliv, ale tohle fakt ne.

„Vysvětlíš to?" zeptal se, když se jeho dech konečně zklidnil. Odvedl zatraceně dobrý výkon, to musí říct! A ta kudrnatá čarodějka vlastně taky. Hlavně, když ho skoro hodila na dřevěnou židli a osedlala si ho jako indián divokého koně. Merline! A ty její pohyby, kterými ho doháněla k šílenství! Už teď věděl, že by s ní mohl spát pořád a vlastně - mohla by teď hned?

„A co?" vysoukala ze sebe Hermiona, která svůj dech ještě pořádně zkrotit nedokázala a nadzvedla se na loktech, aby na něj lépe viděla. Leželi totiž na dece na podlaze, kterou tam přičaroval Draco. Ani neví, kdy to stihl.

„Třeba to, proč ses na mě vrhla a líbala mě, jako by to mělo být naposled?" upřesnil a ušklíbl se. Ne, že by se mu to nelíbilo. Klidně by se na něj takhle mohla vrhat častěji. Nebránil by se.

„Aha, tohle," vydechla a skousla si spodní ret. Neřekla však nic dalšího. Jen hleděla někam před sebe a hlavou jí proudily, ne zas tak dávné, vzpomínky na to, co se odehrálo před pár minutami.

„Tak?" promluvil vyzývavým tónem, když stále mlčela a stejně jako ona, i on se zvedl na loktech, aby na ni lépe viděl. Těžce polkl, když mu pohled sklouzl k jejím odhaleným prsům. Najednou se zvedlo i něco jiného. A tlak to není.

Kudrnatá čarodějka sebou lehce trhla a šlehla po něm pohledem. Koutkem úst se pousmála. Pravdou je, že na něj naštvaná nebyla. Teda...Tu noc, kdy jí vyčetl, že se prý nechala osahávat od Brandona, na něj opravdu naštvaná byla. Jenže za tu dobu, co už nejsou nepřátelé a oba si přiznali přitažlivost mezi nimi, měla šanci zjistit, že Draco Malfoy se v situacích, kdy ho něco namíchne, chová jako hňup a kope okolo sebe. Proto jí došlo, že to, co jí řekl, řekl prostě ze vzteku a taky žárlivosti, což ho samozřejmě neomlouvá, ale...no, na jednu stranu jí přišel žárlivý Malfoy vlastně roztomilý. A co je hlavní, už si byla stoprocentně jistá tím, že pro něj není jen holkou na jednu noc, dočasnou zábavou. Jinak by přece nežárlil, že? ŽE?!  
Nicméně tím, že se mu vyhýbala a ignorovala jej, ho chtěla prostě jen potrestat. Sice na něj opravdu nebyla naštvaná dlouho, ale nemohla to nechat jen tak.

„Grangerová," zavrčel netrpělivě Draco, když na něj prostě jen dál civěla s úsměvem na rtech. „Mluv, nebo si tě vezmu," dodal s provokativním úšklebkem. A ne, nechtěl si ji vzít za ženu, ale úplně jiným způsobem.

Hermiona se zasmála a chtěla mu konečně odpovědět, ale místo toho překonala vzdálenost mezi nimi a polapila svými rty ty jeho. Fakt mu to chtěla vysvětlit, ale touha po něm byla silnější. Draco neprotestoval. Přeci jen...byl by idiot, kdyby odmítl druhé kolo s tou úchvatnou čarodějkou, která se umí hýbat jako bohyně.

***

Daphné kráčela chodbou, na tváři zadumaný výraz. Myslela na Thea, na toho černovlasého chlapce, který jí dokonale pomotal hlavu, a který už nějaký ten pátek vlastní její srdce.

Slíbila si, že mu neskočí do náruče jako nějaká hloupá drůbež po prvním rande, které si mimochodem vážně užila, i když to zpočátku bylo poněkud trapné. Slíbila si, že si od něj bude držet odstup dokud si opravdu nebude jistá, že to s ní myslí vážně. Jenže od toho večera, kdy spolu před restaurací koukali na hvězdy, se jí to jaksi nedaří. Protože od toho večera trávila čas převážně s ním. Většinou se procházeli po školních pozemcích nebo stáli na Astronomické věži a povídali si. A ona cítila, že mu propadá stále víc a víc, pokud to bylo vůbec ještě možné.