Záchytný bod | Dramione, FF

32. Kapitola

„Můžeš s tím přestat?" vyštěkla Ginny na Hermionu, která už dobrých pět minut pochodovala po jejich ložnici tam a zpět. Rozčilovalo ji to a ještě k tomu, když neměla tušení, proč se její nejlepší kamarádka chová tak rozrušeně. Vlastně,  za poslední dobu toho o ní věděla čím dál míň.

Členka Zlatého tria na ni totiž házela bobek. A nejen na ni, ale i na Harryho. A taky Rona, což vlastně docela chápala, když se ti dva rozešli a pořád mezi nimi byla poněkud napjatá atmosféra. Takže jo, chápala to. Co však pochopit nedokázala, bylo to, že Hermiona tráví mnohem víc času se Zabinim nebo Nottem. Jako jo, je hezké, že tímhle v podstatě posunuli hranice nenávisti mezi Nebelvírem a Zmijozelem, ale to ještě neznamená, že ta střapatá holka musí zapomínat na její nejlepší přátelé, kteří tu po ni byli, da se říct, už od samého začátku, no ne?

Nicméně je ještě nutno zmínit, co si ta rudovlasá lvice myslí o rozpad vztahu jejího bratra a nejlepší kamarádky. A pravda je taková, že to čekala. To, že se ti dva rozešli ji vůbec nepřekvapilo, vlastně si myslela, že se rozejdou už dřív. I když jim to zpočátku klapalo, ti dva se k sobě hodí asi tak, jako k Hagridovi tvorové, kteří nejsou nebezpeční. Prostě...ne. Ne, že by jim to nepřála nebo tak, byla za oba šťastná, jenže jejich vztahu prostě chyběl ten správný náboj, vášeň... Dalo by se říct, že byli jako manželé po dvaceti letech. Třeba. A viděli to snad všichni. Kromě těch dvou samozřejmě.

„Vzpomněl si," zavrčela Hermiona. Pochodovat nepřestala, nad čímž Ginny obrátila oči v sloup. „Na něco si vzpomněl," zopakovala a hluboce se u toho mračila.

Rudovláska si povzdechla. „Pořád nemám tušení, o čem to mluvíš. Kdo si vzpomněl? A na co?"

Kudrnatá čarodějka se zastavila a nejistě na svou nejlepší kamarádku pohlédla. Skousla si spodní ret a zamyšleně svraštila obočí. Ne, o tom, že se po plese vydala do pracovny ve společnosti tří hadů jí neřekla. Ginny věděla jen o tom, že šla s Theem a Malfoyem hledat Blaise převlečeného za Voldemorta a Harryho, který se ho snažil vymazat z povrchu zemského. Asi. Věděla to, protože chvíli po tom, co jim McGonagallová udělila školní trest a oddupala do pryč, objevila se tam, seřvala Harryho a následně ho odsmýkala do nebelvírské věže. Už ale netušila, co se dělo po tom. Na otázku, co Hermiona dělala pak odpověděla, že šla prostě spát do pracovny. O tom, že tam nešla sama se jaksi zapomněla zmínit. A nebo prostě nechtěla.

„Tak?" pozvedla tázavě obočí Ginny. „Vysvětlíš to?"

Hermiona si povzdechla, přikývla a dala se do vyprávění. A řekla jí všechno. Teda, všechno to, co si pamatovala, že jo.

Zrzka na ni hodnou chvíli jen tupě civěla, když její nejlepší kamarádka domluvila a snažila se vstřebat ty informace, které se právě dozvěděla. „Takže jsi tančila s Malfoyem?" zeptala se, asi aby se ujistila, zda se náhodou nepřeslechla. Hermiona pouze přikývla. „Pak tě vzal do náruče, protože jsi byla unavená a chtěla jsi spát," pokračovala. Další přikývnutí ze strany kudrnaté čarodějky. „A pak ses vedle něj probudila. V jiném oblečení, než jsi měla," zamumlala si pod nosem, zamyšleně našpulila rty a přimhouřila oči. „Spali jste spolu?" vyhrkla na ni a Hermiona vykulila oči.

„Ne!" vyjekla snad pohoršeně. Pak se ale zamračila a odvrátila od ní pohled. „Teda...já nevím," špitla tak tiše, že ji Ginny málem neslyšela. „Nepamatuju si, co se dělo mezi tím, co mě Malfoy donesl do ložnice a tím, jak jsem se probudila vedle něj."

„Takže jsi s Malfoyem možná spala a možná ne," řekla Ginny spíše sama pro sebe. „Hmm..." protáhla dlouze a tvářila se u toho zamyšleně.

„Co je?" zeptala se kudrnatá čarodějka a mírně se na svou nejlepší kamarádku zamračila. „Myslela jsem, že budeš vyšilovat." No vážně, fakt si myslela, že když jí řekne o tom, že se probudila vedle Malfoye, bude prskat síru a urve jí hlavu. Třeba. Nebo že na ni bude hučet něco o tom, že je tur domácí a že je padlá na hlavu, ale ona vypadá, jako by to bylo úplně v pořádku.

„No, ne že bych z toho byla nějak nadšená, ale musíš uznat, že to trochu dává smysl," odpověděla s klidem Ginny.

„Jako co?" pozvedla jedno obočí Hermiona.

„Mezi tebou a Malfoyem to docela jiskří," řekla rudovláska a ušklíbla se, když Hermioně z obličeje slezla všechna barva  a málem se tak stala průhlednou.

„Na to jsi přišla jak, prosím tě?" vypískla nepřirozeně vysokým hlasem primuska.

„Mám oči," odsekla Ginny pobaveně. Toho, že se mezi Hermionou a Malfoyem něco změnilo, si všimla už před pár týdny, jen tomu nevěnovala moc velkou pozornost, nepřemýšlela nad tím, ale teď...najednou to prostě začalo dávat smysl.

Hermiona na ni chvíli zírala jak Filch na patrona, pak se mračila, šklebila se a nakonec nad jejími slovy ohrnula nos. „Jsi padlá na hlavu," pronesla a odvrátila od ní pohled. Určitě to tak je, protože mezi ní a Malfoyem nic není a nebude. I když, chtěla by, aby mezi nimi něco bylo. Odstup. Alespoň kilometrový.

Ginny si odfrkla. „Ty ses zřídila, jak zákon káže a vyspala se nebo nevyspala s Malfoyem a já jsem padlá na hlavu," řekla s ironií v hlase a ušklíbla se.

Kudrnatá čarodějka vztekle zafuněla. Jo, to jestli s tím idiotem spala nebo ne, jí neustále vrtalo hlavou a vytáčelo ji, že nevěděla, co se doopravdy stalo. Na jednu stranu to chtěla hrozně moc vědět, ale na stranu druhou...no, kdyby se ukázalo, že se s tím smetákem vyspala, nejspíš by si to šla hodit z Astronomické věže. O to víc ji děsilo to, jak Malfoy vypadal, když si na něco vzpomněl. Tvářil se, jako by posvačil citrón, obličej měl bledší než obvykle a celkově vypadal, jako by to s ním mělo každou chvíli seknout. Takže...spali spolu nebo ne?

Toť otázka za bezovou hůlku. Hermiona však neměla ani tušení, že Malfoy už na ni odpověď zná.