Návrat šampionky

2. kapitola: Nebuď srab

„Jsi nervózní?" zeptá se mě Quentin. Původně přišel na film, ale nakonec to dopadlo jako obvykle - ležíme v posteli a rozebíráme život.

„Zatím tu nemám za sebou žádný trénink a jedu až ve středu. Takže vzhledem k okolnostem je mi docela dobře."

„Možná by sis měla najít nějaké rozptýlení, myslím až to přijde - jsem ti plně k dispozici," zamrká na mě.

„Máš na mysli ten druh rozptýlení, kterým jsme strávili většinu času, co jsme byli spolu?" zdvihnu pobaveně obočí.

„Samozřejmě. Jíst, trénovat a milovat - se. Tohle by mělo být vytesáno do kamene," přikývne vážně. Možná jsem mu neměla pouštět ten film s jiným - originálním názvem.

„Můžeš si to nechat patentovat," zasměju se.

„Kdyby to takhle praktikovali všichni, byl by světový pohár plný šťastných duší. Jako psychložka bys měla vědět, že šťastná a klidná mysl je příslibem dobrého výsledku."

„Možná jsem ti neměla půjčovat tu knížku How to not die alone," zamyslím se.

„Náhodou - jsem si alespoň rozšířil obzory a..." Quentina přeruší ťukání na dveře.

Zvednu se z postele a jdu otevřít.

„Co chceš?" zeptám se Christiansena, který se na mě sebevědomě šklebí.

„Hledám Anie."

„No, tak tady není. Ještě něco?"

„Aha," ušklíbne se. Neujde mi, jak zbystří Quentina ležícího v posteli. Pohledem střelí ke mně a sjede mě od hlavy až k patě.

„V tomhle normálně spíš?" zeptá se.

„Normálně spím nahá, ale jelikož jsem šla otevřít dveře, tak jsem na sebe hodila tohle pyžamo," odseknu.

„Řekni jí, že jsem tu byl. Přeji vám příjemnou zábavu," věnuje nám široký úsměv a zmizí. Zabouchnu dveře a vrátím se ke Quentinovi.

„Je ti doufám jasné, že se celý norský tým právě dozví, že spolu spíme," poznamená Quentin.

„Vadí ti to?"

„Spíš mi vadí, že to není pravda."

„Tohle už máme přeci za sebou."

„Já vím, ale zkusit jsem to musel. Rozptýlení se hodí vždycky."

„Pokud chceš rozptýlení, tak zkus erotiku po telefonu."

„Jako ty s IronManem?"

„Nemůžu uvěřit, že o tom víš. Od Emiliena?" zeptám se pobaveně.

„Jasně. Hele vážně si píšete o sexu v biatlonové buňce?"

„Až ho uvidím - myslím Emiliena, tak ho asi praštím jeho malorážkou po hlavě."

„Páni, to bych do tebe neřekl," pokračuje dál.

„Zaslouží si to."

„Myslel jsem to o sexu v buňce. Nějaká tvoje tajná představa?"

„Začal s tím on a mně to přišlo docela zajímavé. Jen by tě nikdo nesměl nachytat. Navíc to tam asi nebude moc pohodlné. Dávám přednost posteli."

„A co vlak?" blýskne mu v očích.

„Víš dobře, že ve vlaku to není nejlepší nápad."

„Mně se to docela líbilo."