Návrat šampionky

6. kapitola: Sen se stává realitou...

Tréninky jdou víc než dobře - kromě menších problémů se sněhem je tu krásně. Tentokrát se rozhodně nedá říct Hochfilzen - Snowfilzen, ale líbí se mi tu. Cítím se nabitá energií a nemůžu se dočkat závodů.

Díky své pozici druhé nejlepší české závodnice startuji s číslem dvacet dva. Poprvé jsem před závodem dobře spala. Věřím, že dneska zajedu dobrý výsledek. Hochfilzen je zalitý sluncem a já se můžu vydat na trať. Makula jede dneska skvěle a rozhodně nemám šanci atakovat její časy. Nicméně už od prvních metrů tuším, že to bude i můj závod. Ve sjezdech jsem v prvním kole trochu nejistá a možná jedu trochu pomaleji, ale na střelnici přijíždím i tak ve slušném čase. První položku zvládám bez zaváhání a povzbuzena úspěchem se do druhého kola vydávám mnohem odvážněji. Zatáčky projíždím rychleji a ve sjezdech tolik nebrzdím, což se mi málem vymstí. Naštěstí to ustojím a na stojku už jedu s čistou hlavou. Druhá položka je parádní - devatenáct vteřin. Královna malorážky je zpátky! Podle časů jedu o hodně dobrý výsledek. Top desítka je blízko. Zkusím trochu zrychlit - pořád to zvládám - pořád mám chuť jet. V cíli sebou poprvé nepraštím o zem a výsledné deváté místo je jen třešničkou na dortu tohoto dne.

Hrdinkou sprintu je však Makula. Její druhé místo je perfektní a celý tým se nachází v totální euforii. Usmíváme se snad na všechny, které potkáme a zakončení dne v hotelové posilovně na rotopedu mi ani trochu nevadí. Koneckonců mě dneska čeká ještě jedna zábava. IronMan.

...

Po skvělé večeři a sprše se s mobilem přesunu do postele. IronMan už je připravený a píše prakticky okamžitě: Už jsem si říkal, že jsi na mě zapomněla.

Na tebe nikdy. Měla jsem práci a dřív to nešlo.

Něco zajímavého?

Nic, co by stálo za zmínku. Co tvůj večer?

Posilovna, večeře - znáš to.

Posilovna - hm.

Chci se ti líbit - až se uvidíme osobně.

Líbí se mi to slůvko - až.

Nechceš se snad sejít?

Rozhodně chci. Jen nejsem momentálně v Norsku, to je celé.

To ani já ne - říkal jsem ti, že hodně cestuji.

A kde jsi nyní?

V Rakousku.

Vážně? Taky jsem zrovna v Rakousku.

Skoro bych to nazval osudem.

A co v Rakousku děláš?

Pracuji na své budoucnosti.

Pod tím se dá představit leccos.

Dobře - závodím tu.

Já zapomněla - jsi vlastně biatlonista, co?

Nevěříš mi?

Ale ano, věřím ti. Já jsem taky biatlonistka.

Haha - teď jsi mě dostala. Ale ta schůzka v buňce už se by se nezdála tak nereálná.

Jen si to představ - ty a já. Nikým nerušeni.

Ta představa se mi líbí. Jen se obávám, že je neuskutečnitelná.

Proč myslíš?