Návrat šampionky

14. kapitola: Gelsenkirchen

Další den už jsme všichni koncentrovaní. V týmu je cítit netrpělivost a vzrušení z blížících se závodů.

Od rána nedokážu myslet na nic jiného než na hromadný start a následnou stíhačku - s kulisou zaplněného stadionu Schalke. Bude to naprosto jiný závod než na které jsem zvyklá. Pojede se rychleji a bude se riskovat. S Michalem víme moc dobře, že nepatříme k největším favoritům, ale možná právě tahle role nám dodává ještě větší odhodlání ukázat, co v nás je.

Terka a Jonáš svůj závod zvládnou parádně a vybojují druhé místo. Teď je řada na nás. Atmosféra stadionu je přímo elektrizující - tak jiná než na závodech Světového poháru. Povzbuzující dav tomu všemu dodává neskutečnou atmosféru. Nástřel, poslední kontrola zbraně - všechno se zdá být v pořádku.

„Nazdar lidi, hodně štěstí při závodu," pozdraví nás zvesela Benni Doll.

„Čau Benni, vám taky," řekneme s Michalem téměř současně.

„Vy jste teda dvojka. Napadlo nás - mě, že až to tu ukončíme, mohli bychom vyrazit někam do klubu. Taková soukromá párty. Trochu se odreagovat a oslavit výsledky. Určitě půjde Fab a Julie, Vanessa, já a Vetle s Ingrid. Co vy dva? Zbytek má jiný program."

Vyměníme si s Michalem pohled - doby, kdy jsme chodili na takové akce už jsou pryč. Z Michala je zodpovědný otec a pije málokdy. Já raději piju minimálně - moc nevydržím a pak dělám blbosti. Třeba bych se zase mohla nechat ovládnout touhou a kdo ví, jak by to mohlo dopadnout.

„Počítej s námi," rozhodne Michal.

„Vážně chceš jít do klubu?" zašklebím se když Benni odejde.

„Trocha zábavy ještě nikomu neublížila, oba to potřebujeme a navíc tam bude skvělá společnost. Neboj, dám na tebe pozor."

„Tak to chci vidět," zavrtím hlavou a pohledem vyhledám Christiansena.

...

Zamávám do kamery a pak už se plně koncentruji na závod - hromadný start. Střelecky se nám s Michalem daří - bohužel se ani jeden nevyvarujeme jedné chyby a nakonec končíme druzí - hned za Vetlem a Ingrid. Poté následuje krátká pauza na občerstvení a vydýchání.

„Venku prší," oznámí nám Ingrid, která přijde na kus řeči.

„Bohužel se nikam neschováme," odpoví Michal. Neodolám a podívám se na Vetleho - ten se sice tváří, že neposlouchá, ale zacukají mu koutky. Během závodu jsem ho sledovala. Snažila jsem se přestat, ale nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Myslela jsem si, že mi to, co mezi námi bylo pomůže zapomenout - bude to fajn, ale bez ohňostroje. Zjistím, jak je to strašný a trapný. Bohužel pro mě došlo k pravému opaku - bylo to skvělý a s ohňostrojem. Trapně jsem se cítila jen chvíli. Pak jsem začala přemýšlet o tom, jestli my dva můžeme mít vůbec nějakou šanci. Možná mizivou. Šanci do doby, než mě někam pozve na rande, pak pravděpodobně vycouvám. Jako obvykle, když to začíná být vážnější. My jsme na to rovnou vlítli, takže na couvání nebyl čas.

„Prý se taky chystáte na akci s Bennim," řekne Michal. Ingrid přikývne.

„Prosím, musíš jít. Jinak se tam z toho testosteronu zblázním," zašeptá mi Ingrid.

„Přeci tě v tom nenechám a navíc někdo musí na Michala dát pozor. Jako zodpovědný otec nemůže tančit někde v Německu na baru," zašklebím se.

„Jen abys tam netančila ty. Nikdy jsi nebyla na párty s Bennim," opáčí Ingrid.

„Myslela jsem, že král večírků je spíš Johannes."