Návrat šampionky

36. kapitola: Do neznáma

- vypráví Aylin Kristiansen

„...poslal jsem pro další drink, dosud ho nepřinesli," oznámí mi můj společník, když se vracím z toalety. Přiznám se, že jsem měla velké nutkání odejít, ale nepřišlo mi to vůči němu fér.

„V pořádku," přikývnu a posadím se. Dávám tomu maximálně hodinu a pak jdu.

„Kde jsem to skončil - už vím, tak ty houbičky...." začne nadšeně vyprávět. Ještě padesát devět minut a třicet vteřin.

„Promiň, tohle je šéf. Musím to vzít," hodím po něm omluvný pohled a vzdálím se od stolu.

...

„Nazdar šéfe," pozdravím zvesela.

„Odkdy mi říkáš šéfe?" odpoví pobaveně hlas na druhé straně.

„Promiň, strýčku. Co potřebuješ?" zeptám se s důrazem na oslovení strýčku.

„Proč myslíš, že něco potřebuju? A neříkej mi strýčku, připadám si jako chlap, co láká děti do auta."

„Jinak bys mi nevolal."

„Jak to jde na rande?"

„Mluvil jsi s mámou," povzdechnu si.

„To je ten kluk, co ti ho dohodila?" zeptá se pobaveně.

„Ano, ten s úklidovou firmou."

„Už mluví o nejlepším čističi skel?" baví se dál.

„Zatím jsme u houbiček."

„Partie snů, ale asi to nejde moc dobře, když jsi mi vzala telefon."

„To jsem věděla od začátku. Jsem tu jen kvůli mámě. Pořád myslí, že někoho potřebuju."

„Znáš mámu, nemá pro - "

„Tak k věci, strý-Rasmusi," přeruším ho netrpělivě.

„Jak rychle se dostaneš do kanceláře? Potřeboval bych mluvit s tebou a Ryanem."

„Když vyrazím hned, tak do půl hodiny."

„A co pan houbička?"

„Pochopí to."

„Takže obvyklá výmluva?"

„Jako vždy," pokrčím rameny.

„Možná by sis měla vymyslet lepší povolání než je technik v počítačové firmě."

„Je to skvělá výmluva, když potřebuješ zmizet. Omlouvám se, ale v centru máme výpadek serveru. Jsem tam za půl hodiny."

...

„Tak už nám to ukaž," ujme se slova Ryan, poslední člen naší úderné jednotky a Rasmusův syn. Rodinný podnik se vším všudy. Ryanova máma - Rasmusova bývalá žena s námi sice nepracuje, ale jako lékařka v nemocnici v Oslu nám často vypomáhá.

Rasmus vytáhne z tašky hnědou obálku a položí ji na stůl.

„To není dobrý," pokýve hlavou Ryan a podá mi fotku. Je na ní Johannes Bø - během závodu s přeškrtnutým obličejem a pod fotkou je napsáno První varování!

„Další už nepřišly?" podívám se na Rasmuse.

„Ne, ale dneska měla Aneta nehodu. Rozpadlo se jí vázání u lyže. Mohlo to dopadnout blbě."

„Že by Lisa Vittozzi?" nadhodím.

„Co?" podiví se Ryan.

„Rasmus mě donutil sledovat přenos ze Švédska a byl tam záběr na ty dvě, jak spolu mluví. Jelikož Lisa dřív byla s Tarjeiem, se kterým je teď Aneta, tak to napětí celkem chápu. Nicméně, že by způsobila takovou nehodu si nemyslím."