Návrat šampionky

48. kapitola: Pevnost Lillehammer

„Vítejte v Pevnosti Lillehammer," přivítá nás děda s mikrofonem a rozhlédne se po všech přítomných. Nakonec jsme sestavili hned dvanáct pětičlenných týmů - nejen z rodu Skårstenových, ale i našich známých a dalších nadšenců. Původní koncept naší rodiny jaksi přerostl její hranice a poslední dva roky zpátky je to Lillhammerská událost. Schází se velká část města a kromě sledování našeho zápolení na velkoplošné obrazovce se tu taky jí, pije a poslouchá hudba.

„Kapitáni - pojďte si vylosovat barvu," vyzve nás děda.

Strčím ruku do pytlíku s míčky, abych pro svůj tým vytáhla červenou.

„Barva krve - vzhůru do boje," přivře oči bojovně Martin.

Babi nám s úsměvem podá balík trik, abychom se mohli řádně ustrojit. S tričky dostanu i plánek s přesným pořadím stanovišť. První tým, který se vrátí zpátky se všemi splněnými úkoly, je vítěz.

„Tři - dva - jedna - start!" odstartuje nám početný dav soutěž a já se i s týmem rozběhnu na první stanoviště, pracovně nazvané - Válce. Úkolem je nasednout na největší válec a pak se přes soustavu protáčejících se válců doplazit pro klíč, který visí na konci. Časový limit je dvě minuty a tým určí mě, jako osobu, co to půjde zkusit. Při asi desátém pokusu, kdy skončím na matraci pod válci si od plic zanadávám, ale nakonec se zadaří a my se s prvním klíčem vydáváme k dalšímu stanovišti.

Druhé stanoviště představuje výzvu pro bratry Bø, kteří musí v časovém limitu dvou minut v malých dětských kbelíčcích s dírou ve dně nanosit vodu z kádě do menší nádrže a vyprostit klíč, který je tam připevněný a po naplnění nádrže vodou vyplave.

Třetí úkol obstará Martin, který v opičí dráze, která je částečně ponořená do ledové vody, protahuje klíč přes jakési kovové bludiště.

Se třemi klíči se vydáváme na stanoviště čtyři, kde pomocí nich otevřeme skříňku, abychom vytáhli papír s hádankou:

Na bojovém poli jsem druhý zprava i zleva. Do boje vyrážím tak, jak je třeba. Dva kroky vpřed a jeden vždy v bok. Tráva pode mnou se střídá každý skok. Kdo jsem?

„Tušíte?" nadhodí Jens.

Zavrtíme hlavami. Ještě třikrát si to přečteme.

„Šachovnice - kůň," vykřikne Martin. Jo, to docela sedí - ti koně mě začínají nějak pronásledovat.

„Výborně!" pochválí nás jeden z pořadatelů a ukáže k nedalekému parku. Když tam doběhneme, sedí tam několik mužů u šachovnice a nás čeká partie.

„Johannesi, je to tvoje," podívám se na něj. Jednoznačně jediný, kdo může vyhrát. Nervy drásající partie, kdy Johannes několikrát obratně vybruslí z ožehavé situace nakonec vede k jeho vítězství a my se můžeme vydat na stanoviště šest a sedm - místní koupaliště.

„Tři do vody, dva k sítím," řekne nám pořadatel. Naším úkolem je lovit malé míčky z vody a házet je našim dvěma kolegům s rybářskými podběráky. Podle počtu chycených míčků dostaneme body a podle toho počet čísel ke speciálnímu kódu. Do vody jdeme já, Tarjei a Johannes. Jelikož prý máme nejlepší mušku. Klukům se docela daří je chytat a odnášíme si tři čísla ze čtyř možných.

Další stanoviště na koupališti představuje lovení pokladu. My tři lovíme části skládačky a Jens s Martinem staví obrázek, kde je další část nápovědy a cesta k dalšímu stanovišti.

Stanoviště osm je opět hádanka:

Sherlock Holmes šel po ulici. Najednou uviděl mrtvou ženu ležící na zemi. Přišel, otevřel její kabelku a vytáhl telefon. V kontaktech našel číslo na manžela.