Návrat šampionky

17. kapitola: Pokljuka I. část

Tréninky na Pokljuce jsou jedním slovem příšerné - vyšší teploty udělají ze sněhu lepivou hmotu a každý metr stojí dost sil. Na střelnici přijíždíme vyťavené a i ti lepší střelci dělají dost chyb. Za dvě v leže a dvě ve stoje - to se mi už dlouho nepovedlo. Středeční trénink je nakonec odvolán, protože nálada v týmu je tak kritická, že i naše věčné sluníčko Makula prská nadávky na všechno, co nějak souvisí s biatlonem.

Na čtvrteční sprint přicházím spíš v rezignované náladě s myšlenkou, hlavně ať je to brzy za mnou. Se startovním číslem sedmnáct se mi to i podaří. Pro dnešek si dávám jasný cíl - střílet čistě, protože při představě trestného kola se mi dělá špatně. Snažím se držet tempo - alespoň trochu a na střelnici střílet s rozvahou. Makule se závod vydaří a zamíří na rozšířené podium. Já jsem ráda, že jsem se s čistou střelbou vešla do první desítky - hned za Ingrid. Když si vzpomenu na pocity, která jsem měla celý závod, tak tenhle výsledek beru všema deseti. Těším se na zítřejší volný den - s Makulou jsme si naplánovaly self-care den. Bude obličejová maska, manikúra, pedikúra a pak hlasité komentování pánského sprintu. Dneska večer se má konečně zastavit i Anie, která je od příjezdu na Slovinsko v jednom kole a jediné, co jsme my dvě stihly, byl pozdrav.

„Tak už ho ukaž," vyzvu Anie, která přijde po večeři.

„Už si ho přeci viděla," zaculí se.

„V krabičce, to není to samé."

„Je mi jasný, že jsi ho musela schválit."

„Vybíral ho on a já jen řekla, že je krásný a navíc z lásky," mrknu na ní a Anie mi před nosem zamává levou rukou, kde se jí na prsteníčku blýská zásnubní prsten. Emilien to docela napínal - čekala jsem, že to udělá o Vánocích, ale nechal si to až na poslední den v roce.

„A kdy ta událost bude?" zeptá se Makula.

„Poslední sobotu v červnu, takže si milé dámy tento termín rezervujte ve svých diářích. Doufám, že mi budete oporou," zasměje se Anie.

„Nenecháme tě v tom," řeknu a hned si datum zapíšu.

„A kde ta událost bude?" pokračuje Makula.

„Ve Francii - moje rodina je oproti Emově mnohem menší a našli jsme takové kouzelné místo v Provence - statek a okolo jen levandulová pole. Bude to kouzelný," zasní se Anie.

„Velká francouzská svatba?" zeptám se.

„Už to tak bude, ale nechceme to moc přehánět. Tak normálně. Samozřejmě počítám i s vašimi partnery," nadhodí Anie. Partnery - hm. Makréta se o Sebovi za celou dobu na Pokljuce vůbec nezmínila a co se týká mého partnera - ten je zatím imaginární.

„Kdo ví, co bude v červnu," pokrčí rameny Makula.

„Kdyžtak půjdeme spolu," šťouchnu ji loktem.

„To není špatný plán," přikývne Markéta.

„Takže s Vetlem to moc nevypadá?" podívá se na mě Anie.

„Vetle je záležitost loňského roku. Nový rok všechno změnil."

„Našla sis jinýho?" vykulí oči Markéta.

„Ne, ale já a Vetle - to nemá budoucnost a nechci vztah jen do postele. Chci vztah tradičnějšího rázu - se vším všudy."

„Jak dlouho takhle přemýšlíš?" zadívá se na mě podezíravě Anie.

„Už delší dobu, ale když jsem mluvila na Silvestra s Tarjeiem, tak - "

„Ty jsi byla s Tarjeiem?" skočí mi do řeči Anie. Makula s širokým úsměvem přikyvuje.