38. kapitola: Biatlonový král

279 22 112
                                    

vypráví Johannes Thingnes Bø


„Jsi tam už půl hodiny, pohni!" zabuší mi Tarjei na dveře do koupelny.

„Hele, tohle háro se samo nenačeše," upozorním ho, když vylezu ven.

„A jaký?" zeptá se ironicky a ukáže na můj vlasový porost.

„Neměl bys raději vyzvednout Anetu?" poznamenám.

„Sejdeme se až na místě."

„Tak snad abychom šli - sice to beze mě nezačne, ale i tak tam nemusím přijít poslední."

„No já to rozhodně nezdržuju," zašklebí se Tarjei a naposledy se překontroluje v zrcadle.

„Nehodláš jí doufám žádat o ruku?" poznamenám při pohledu na něj.

„Jak tě to napadlo?"

„Kontroluješ si kapsy a tváříš se tajemně."

„Neblbni Jossi. V budoucnu na to nejspíš dojde, ale teď - fakt ne."

„Stačí, že sis našel vážný vztah a já nemám svého wingmana," zašklebím se.

„Jsem si jistý, že brzy najdeš nového. Vetle se určitě rád zapojí do lovení nevinných dámských srdcí."

„Pokud mu to Karo dovolí. Co má ten vztah, tak je s ním houby zábava."

„Vždycky můžeš vzít Sturlu."

„Sturla je až moc roztomilý a holkám se líbí jeho kudrny."

„Možná by sis měl taky nechat narůst vlasy," zauvažuje Tarjei.

„Zrzavý kudrnáč - to bych si musel dávat natáčky," ušklíbnu se.

„Byla by to skvělá fotka na Tinder," vyprskne smíchy Tarjei. Při té představě se musím smát s ním. Biatlonový král Johannes s natáčkami na hlavě.

„To byl doufám vtip. Hele mám z tebe a Anety radost. Když na tebe nemůžu dávat pozor já, tak ona to zvládne. Je jako já."

„Ty vážně chceš, abych se s ní rozešel," zašklebí se Tarjei.

„V žádném případě. Konečně se s tebou dá rozumně mluvit. Aneta je to nejlepší, co tě mohlo potkat. Nevím sice, co na tobě vidí - ale budiž. Vždycky jsem si přál mít sexy švagrovou."

„Tak už raději pojď. Biatlonový král si musí sednout na svůj trůn a nemyslím ten záchodový," postrkuje mě ze dveří.

...

Při vstupu do sálu sjedu pohledem přítomné. Vždycky je dobré vědět, co je tu pro mě k mání. Ne - ne - ne - moc mladá - moc stará - ošklivá - divná - zadaná - ta taky ne.

„Není tu nic pro mě," řeknu Tarjeiovi.

„A co Markéta?" protočí oči a už mě kormidluje ke stolu, abychom vyslechli úvodní tlachací část. Snad neusnu. Beztak to bude samé bla bla bla - nejlepší ročník - bla bla bla - chovejte se slušně - bla bla bla - tak se uvidíme příští sezónu. Né asi - dřív než příští sezónu nikdo Dahlina vidět nechce.

Dalo se čekat, že český a norský stůl budou hned u sebe. Aby taky ne, spojenectví dvou Egilů překonává všechny překážky - včetně období mimo sezónu. Kdyby byl jeden z nich ženská, tak bych je snad začal podezírat. Holky tu ještě nejsou a tak se vydám na kontrolu baru. Bez drinku ta moudra asi nevydržím poslouchat. Je to večírek, kde se máme bavit. Ne unudit se k smrti. Okolo mě se to jen hemží lidmi v oblecích a společenských šatech. I tak mě žádná z přítomných nezaujme na víc než jeden pohled. Kam se zatraceně poděly všechny pěkný holky? Jediná, kdo zatím stojí za pohled je Mia, která sedí u baru a nepřítomně míchá své pití.

Návrat šampionkyWhere stories live. Discover now