Návrat šampionky

18. kapitola: Pokljuka II. část

- vypráví Tarjei Bø ☺️

Ty dny, kdy vám spánek nenarušuje odporný zvuk budíku jsou vážně fajn. Kdyby mě Johannes nebudil svým pochechtáváním, asi bych vydržel spát mnohem déle.

„Čemu se pořád směješ?" zeptám se otráveně.

„Píšu si s Dagny - je fakt vtipná."

„To je zase kdo?" zeptám se. Nějak se v těch jeho objevech ztrácím.

„Moje doktorka," pronese tajuplně.

„Nějak si nám zvetlovatěl - už si hraješ na doktora i virtuálně?" ušklíbnu se.

„Vtipné, ale ne. Tohle je skutečná doktorka."

„Možná to není špatný nápad - vážně by ses měl s tou svojí náruživostí léčit."

„Užívám si života, možná bys měl zase vyrazit za Lisou, přijdeš mi trochu podrážděný."

„Dneska sršíš vtipem. Jdu na snídani - co ty - jdeš taky? Nebo se necháš nakrmit virtuálně od Dagny?"

„Půjdu taky. Koneckonců musíme naplánovat, co uděláme s volným dnem."

„Já pojedu na stadion," řeknu.

Johannes přestane sledovat telefon a podívá se na mě. Povytáhne obočí a pousměje se: „Výlet za Lisou? Rychlovka v buňce?"

„Za Anetou," opravím ho.

Johannesův úsměv je ještě širší: „Netušil jsem, že jste tak pokročili. To teda musel být Silvestr."

„Jedu jí podpořit, na tom není nic špatnýho," odseknu.

„Můžeš jí jen napsat zprávu."

„A právě proto ty nemáš žádné kamarádky."

„No, tak jak myslíš. Na stadion s tebou ale nepojedu, využiju volného pokoje," zamrká Johannes.

...

„Tak sis to nakonec rozmyslel?" podívám se pobaveně na Johannese, když se s nasupeným výrazem začne soukat do bundy.

„Ne, ale kvůli tobě tam taky musím."

„Já nepotřebuju hlídat."

„Mazet to nařídil. Prý bych se tady beztak válel, tak můžu alespoň hlídat s hůlkami na trati." 

Ta představa mě pobaví - fenomenální Nor Johannes Thingnes Bø jako podržhůlka u trati. 

„Mrzí mě, že jsi přišel o sexuální odpoledne kvůli mně," věnuju mu soucitný pohled.

„Někdy si to vyberu," mávne rukou. Tím jsem si jistý.

„Poslyš, co bys řekl na to, že bychom si před mistrákem dali individuální přípravu?" otočí se na mě v autě Jossi.

„Mazet tě za Dagny nepustí," uchechtnu se. Johannes je naprosto průhledný ve svých úmyslech. Trénovat - no to určitě!

„Spíš jsem si říkal, že než zůstávat tady s ostatními a pak se hromadně přesouvat do Ridnaun - na to mezinárodní soustředění, co vymysleli Egilové - že bychom jeli rovnou. Odpadne balení kufrů, cesta a tak. Jsem si jistý, že i v Ridnaun se zabavíme. Alespoň zmapuješ terén než pozveš Anetu na rande."

Málem sjedu ze silnice: „Proč bych měl zvát Anetu na rande? Jsme kámoši."

„Mohl jsi jít se mnou na úžasnou silvestrovskou párty do klubu v Oslu a raději trávíš poslední dny v roce se svojí kámoškou a její rodinou. Ptám se - proč?"