Návrat šampionky

19. kapitola: Vítězství a prohra

Od příjezdu do Ruhpoldingu se úplně necítím ve své kůži. Pondělní únavu připisuju nedělní štafetě, ale když se i v úterý cítím pod psa - rozhodne Egil, že individuál nepojedu. Budu šetřit síly na štafetu a na hromadný start v neděli, kde pojedu v červeném dresu. To si rozhodně nechci nechat ujít a pokud bych jet nemohla, tak by mě to hodně mrzelo. Anie se pro jistotu odstěhuje k Oliverovi a já zůstávám na samotce. Jídlo mi sem nosí a já můžu buď čučet z okna, do počítače a nebo na televizi. Jelikož jsem chtěla vrátit Tarjeiovi jeho povzbuzování při závodě, tak mu popřeju alespoň hodně štěstí do individuálu telefonicky a závod sleduju v televizi. Nakonec vítězí Johannes, před druhým Vetlem. Tarjei dojede na desátém místě. Po tom nic moc začátku se mu pomalu vrací forma a přijde mi, že u rozhovorů už dokáže vtipkovat. Věřím, že se bude jen zlepšovat. Mrzí mě jen to, že vzhledem k přísným pravidlům za mnou nemůže přijít. Mám ho moc ráda a chybí mi. Ráda bych ho viděla - jeho přítomnost mi pokaždé zlepší náladu a když ho vidím, tak se musím pořád usmívat. Začíná se z něj stávat člověk, který je mi hodně blízký a neumím si to tu bez něj představit.

...

„Ty ses normálně zbláznil!" vyhrknu na Tarjeie, který se zjeví ve čtvrtek na chodbě s mým obědem.

„Ahoj Tarjeii, ráda tě vidím. Jsem ráda, že jsi mi donesl oběd," řekne Tarjei pisklavým hlasem.

„Ahoj Tarjeii, ráda tě vidím. Jsem ráda, že jsi mi donesl oběd. A takhle teda nemluvím," prohlásím pobaveně. Vezmu mu tác z ruky, ale než stihnu zavřít dveře, tak se mi nacpe do pokoje.

„Jdu tě vysvobodit z tvé samoty," usměje se na mě.

„A Mazet ti to dovolil?" zdvihnu obočí. Vzhledem k tomu, jak přísná opatření jim jejich francouzský trenér nařídil - dost pochybuju, že by ho sem pustil.

„Přiznám se, že jsem tu tajně, ale sednu si daleko od tebe, abys měla čistý svědomí," pronese vážně.

„Promiň za ten nepořádek tady, nějak jsem nestíhala uklízet. Dáš si čaj?" řeknu mu a narychlo rovnám věci z křesla, aby si měl můj parťák kam sednout.

„Dám si čaj a v klidu, nejsem uklízecí policie," směje se.

Řešíme jeho včerejší závod a můj dnešní, který se vlastně nekoná. Nakonec si pustíme přímý přenos z ženského individuálu. Koutkem oka ho pozoruju pokaždé, když se v televizi objeví Lisa. Sice mi tvrdil, že spolu jen spí, ale zajímalo by mě, jak je to doopravdy. I když Lisa závod vyhrává a v záběrech je hodně často, nepozoruji u Tarjeie žádnou významnou reakci. Mělo by mi to připadat divné, ale divné mi přijde jen to, že z toho jeho nezájmu o její osobu mám radost. Hm. Nebyla bych to já, abych si odpovědi na své otázky nějak nezískala.

„Měl bys jí jít pogratulovat," prohlásím, když vypneme televizi.

„Pogratuluju jí večer," odpoví.

„Gratulace v podobě nadpozemského sexu, tomu říkám dárek k vítězství."

„Máš o mně dost vysoké mínění," věnuje mi pobavený pohled.

„Určitě to bude chtít zopakovat, kdo by taky nechtěl."

„Nadpozemský sex se mnou nebo vyhrávat?" nadhodí.

„To druhé. S tím prvním nemám žádné zkušenosti," zašklebím se.

„To je fakt, ale zatím si žádná nestěžovala."

„To mě nepřekvapuje."

„Říkal jsem ti, že jsem dobrý ve spoustě věcí. V posteli taky."

„Však jo - já ti to přeci neberu."