Návrat šampionky

39. kapitola: Jak detektiv (ne)ztrácí hlavu

- vypráví Aylin „Freya" Kristiansen

Zaparkuji auto a zhluboka se nadechnu. Při troše štěstí se dneska večer nic nestane a budu moct celou tuhle záležitost řešit zase pěkně zpovzdálí. Ne, že by mi účast na posezónním večírku byla vyloženě nepříjemná, ale radostí do stropu z toho taky neskáču. Hledání záškodníka a vyhýbání se všem nežádoucím biatlonistům plus otci, který o mojí přítomnosti nemá a nesmí mít ani tušení, mě bude stát hodně energie. Rasmusovi jsem to však slíbila a účast na nepříjemných a nebezpečných akcích je prostě součástí mojí práce.

„Tak jdeme na to," odpovím svému odrazu ve zpětném zrcátku a vydám se na tu slávu.

Díky Rasmusovi mám na dnešní večírek propustku a mohu tak ostraze před nosem zamávat kartičkou, kde stojí, že jsem členka IBU týmu jménem Freya Kristoffersen.

Už při příchodu do sálu se zamračím - je tu hromada lidí - více či méně rozjařených a s přibývající hodinou se to bude jen zhoršovat. Na seznamu hostů jsme s Ryanem bohužel neobjevili žádné podezřelé jméno a jelikož je tu opravdu hodně lidí tak jsme tu dnes všichni. Rasmus jako doprovod Mii, já a Ryan, který si dnes zahraje na barmana.

„Alespoň můžeš ten svůj kurz hned zužitkovat," pousměju se na Ryana, který právě míchá drinky pro Benniho Dolla. Benni se zeširoka usmívá - uvidíme, zda se tak budou usmívat i členové německé reprezentace až je jejich kolega opije.

„Až mě přestane bavit práce detektiva, otevřu si malý bar na pláži v Los Angeles a budu šťastný."

„A to teď nejsi?" zeptám se ho a napiju se toniku.

„Jsem šťastný, ale tuhle práci nechci dělat do konce života. Ty snad chceš do konce života šmírovat lidi?" nadhodí.

„Takhle daleko jsem zatím nepřemýšlela," zamíchám brčkem ve sklenici.

„Opravdu?" zadívá se na mě Ryan.

„A co chceš slyšet? Studovala jsem práva, ale to fakt dělat nechci. Tohle mi jde a baví mě to. Proč to měnit?!"

„Až budeš mít děti? Co kdyby se ti něco stalo?"

„Šmírujeme nevěrné manžely a manželky. Co by se mi mohlo stát?" nadhodím.

„Dobře víš, že neděláme jen to. Tohle jsou fakta, která říkáme Egilovi, mojí mámě a tvojí mámě a prostě rodině."

„Není to tak vždycky."

„Nechci, aby se ti něco stalo," upře na mě zrak.

„Ani já to nechci, ale umíme se o sebe postarat. My všichni."

„Co dělá rameno?" přimhouří oči.

„To byla podpásovka, nemyslíš?"

„Střelná zranění bývají bolestivá," pokračuje dál a mezitím leští sklenici.

„Bylo to jen škrábnutí a už o tom ani nevím, je to dávno. Víš co, raději půjdu. Jde sem Mia a neměla by nás slyšet mluvit."

„Moje macecha," řekne pobaveně Ryan.

„Rasmus je s ní šťastný, tak co tě žere?"

„Vůbec nic, starouš si musí užít a ona je vážně kus. Možná bych se měl poohlédnout po nějaké takové Mie sám."

„Nejdřív bys měl ukončit vztah se svojí přítelkyní Eleanor než vyrazíš na námluvy jiné."

„Já tě nemít, tak někde zapomenu i hlavu," pousměje se.